7 C 125/2025-66 — Okresní soud v Lounech

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala, aby soud uložil žalované povinnost zaplatit částku 17 087 Kč s příslušenstvím. Svůj návrh odůvodnila tím, že žalovaná uzavřela s právním předchůdcem žalobkyně společností , právnická osoba, , IČ , IČO, smlouvu o půjčce č. , hodnota, dne , datum, na základě, které byly žalované poskytnuty peněžní prostředky ve výši 16 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaná potvrdila svým podpisem. Žalovaná se zavázala zaplatit původnímu věřiteli souhrnný poplatek ve výši 13 376 Kč, představující součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 2 043 Kč s úrokovou sazbou ve výši 21 % ročně, odměny za administrativní zpracování půjčky ve výši 3 040 Kč a nákladů za hotovostní inkaso splátek ve výši 8 293 Kč (dále jen poplatek). Žalovaná nehradila sjednané splátky řádně a včas. Celkovou částku se žalovaná zavázala uhradit v hotovosti v 60 týdenních (sedmidenních) splátkách po 490 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 17. 9. 2012. Pohledávka byla postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 9. 2023 žalobkyni s účinností ke dni 27. 9. 2023. Žalovaná od uzavření smlouvy do podpisu smlouvy o postoupení pohledávek uhradila celkem částku 8 289 Kč. Za období od podpisu smlouvy o postoupení pohledávek bylo žalovanou na předmětnou pohledávku uhrazeno celkem 4 000 Kč dne 22. 7. 2024. Žalobkyně požaduje po žalované celkovou částku 17 087 Kč (tj. jistinu ve výši 11 485,29 Kč, souhrnný poplatek ve výši 5 601,71 Kč), kapitalizovaných úroků ve výši 27 623,09 Kč, kapitalizované zákonné úroky z prodlení ve výši 10 133,39 Kč za období od 18. 12. 2012 do 27. 9. 2023 a z kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení počítaného z aktuální dlužné jistiny od 28. 9. 2023 do 22. 7. 2024, úroků ve výši 21 % ročně z dlužné jistiny ve výši 11 485,29 Kč od 23. 7. 2024 do zaplacení, úroků z prodlení v zákonné výši 7,50 % ročně z dlužné jistiny ve výši 11 485,29 Kč od 23. 7. 2024 do zaplacení. Před podáním žaloby byla žalovaná vyzvána k úhradě celkové dlužné částky předžalobní výzvou k plnění.2. Ve věci vydaný elektronický platební rozkaz byl zrušen, neboť se jej nepodařilo doručit do vlastních rukou žalované.3. Ze smlouvy o půjčce č. , hodnota, dne , datum, lze učinit závěr, že původní věřitel poskytl žalované finanční prostředky ve výši 16 000 Kč a žalovaná se zavázala vrátit tuto částku včetně souhrnného poplatku ve výši 13 376 Kč. Žalovaná se zavázala uhradit celkovou dlužnou částku ve výši 21 083 Kč v 60týdenních splátkách po 490 Kč s tím, že první splátku je povinna zaplatit sedmý kalendářní den od data uzavření smlouvy. Žalovaná podpisem smlouvy potvrdila, že převzala celou půjčenou částku v hotovosti při podpisu smlouvy. Dle článku 1 smluvních podmínek činí RPSN v případě splatnosti půjčky 60 týdnů 63,91 %. V zákaznické kartě ze dne , datum, je zaznamenán údaj spoluvlastník, v domácnosti, mateřská dovolená, mzda žadatele ve výši , hodnota, Kč, další příjmy domácnosti ve výši , hodnota, Kč, výdaje za nájem , hodnota, Kč, domácnost ve výši , hodnota, Kč, splátky ve výši , hodnota, Kč a dokumenty nájemní smlouva, SIPO, jiné – mat. dov.4. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, a oznámení o postoupení pohledávek ze dne , datum, , přílohy č. 1, potvrzení o uhrazení úplaty za postoupené pohledávky vzal soud za prokázané, že původní věřitel postoupil pohledávky z výše uvedené smlouvy žalobkyni a oznámil postoupení pohledávek žalované. Dopisem ze dne , datum, byla žalovaná upomenuta o zaplacení zástupcem žalobkyně a vyzvána k zaplacení do 18. 6. 2024. Dle podacího lístku byla zásilka podána dne 4. 6. 2024 k poštovní přepravě.5. Dle měnové statistiky České národní banky pořízené prostřednictvím internetu průměrná výše úroků z úvěrů domácnostem na spotřebu v červenci 2011 činila 13,70 %, v červnu 2011 činila 13,77 %, v květnu 2011 činila 13,83 %.6. Po poučení dle ustanovení § 118a odst. 3 o. s. ř. k označení důkazů o přiměřenosti výše požadovaného poplatku dle smlouvy, žalobkyně v podání ze dne 17. 9. 2025 uvedla, že úrok za poskytnutou půjčku je vyčíslen za dobu trvání smluvního vztahu, tj. od uzavření smlouvy do data poslední řádné splátky dle sjednaného splátkového kalendáře. V době sjednání smlouvy, tj. v červenci roku 2011 byla úrokové sazby korunových úvěrů poskytnutých bankami spotřebitelům na spotřebu ve výši 15,55 % ročně a předložila statistiku ČNB – úvěr na spotřebu – splatnost od 1 roku do 5 let včetně. Po právní stránce soud s ohledem na okamžik uzavření smlouvy v souladu s přechodným ustanovením § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) posuzoval danou věc za použití dosavadních právních předpisů, zejména příslušných ustanovení zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“), a dále dle ustanovení zákona č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů. Postoupení pohledávky bylo posuzováno podle o. z. účinného od 1. 1. 2014, když k postoupení došlo až v roce 2023.7. Podle ustanovení § 657 obč. zák. smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. Podle ustanovení § 658 odst. 1 obč. zák. při peněžité půjčce lze dohodnout úroky.8. Podle ustanovení § 39 obč. zák. neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům.9. Podle § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).10. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba je částečně důvodná. Soud vzal za prokázané, že byla uzavřena písemná smlouva o půjčce ve smyslu ustanovení § 657 obč. zák., která byla současně spotřebitelským úvěrem na základě, níž přenechal právní předchůdce žalobkyně žalované jistinu a žalované vznikla povinnost půjčené peněžní prostředky vrátit. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, byla dle ustanovení § 1879 o. z. pohledávka postoupena na žalobkyni.11. Pokud jde o sjednaný souhrnný poplatek ve smlouvě, soud dospěl k závěru, že tento představuje příjem plynoucí původnímu věřiteli z poskytnutí peněžních prostředků žalované, a tedy jeho ekonomická funkce je totožná s funkcí úroků (tj. s funkcí finanční odměny za půjčení peněz). Souhrnný poplatek je tedy jiným označením pro úroky ve smyslu § 658 odst. 1 obč. zák. O tom, že se jednalo o vše zahrnující úplatu za půjčení peněz, svědčí i skutečnost, že vedle poplatku měla žalovaná splatit již jen jistinu půjčky. Lze tedy konstatovat, že souhrnný poplatek svou podstatou představoval kapitalizovaný úrok. Jak uvedl Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, při sjednávání úroku při peněžité půjčce jedná v souladu s dobrými mravy jen ten věřitel, který požaduje přiměřený úrok bez ohledu na to, že dlužník uzavírá smlouvu o půjčce v situaci pro něho obtížné. Nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. Smluvní úroky představují odměnu za poskytnutí peněz, přičemž výše úroku vyjadřuje zároveň i míru rizika, kterou věřitel nese pro případ, že dlužník dluh nesplatí. Nejvyšší možná výše sjednaných úroků není nikterak stanovena právním předpisem a její posouzení je ponecháno k úvaze soudů s ohledem na okolnosti každého případu. Na základě ustálené rozhodovací praxe soudů však lze dospět k závěru, že v případě nebankovních půjček či úvěrů mezi podnikatelem a spotřebitelem jako slabší strany zpravidla nelze sjednat výši úroků více než trojnásobnou oproti průměrné výši poskytované bankovními subjekty (např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2007, sp. zn. 33 Odo 236/2005). Úrokové sazby měnových finančních institucí u úvěrů domácnostem na spotřebu dle měnových statistik České národní banky, veřejně dostupných na webových stránkách České národní banky v červenci 2011 činila 13,70 %, v červnu 2011 činila 13,77 %, dle žalobkyní předložené statistiky ČNB – úvěr na spotřebu – splatnost od 1 roku do 5 let včetně byla v červenci roku 2011 úroková sazba korunových úvěrů poskytnutých bankami spotřebitelům na spotřebu ve výši 15,55 % ročně. V projednávané věci činil kapitalizovaný poplatek (úrok) 13 376 Kč za poskytnutí jistiny 16 000 Kč, která měla být vrácena v 60týdenních splátkách. Roční procentní úroková sazba tak v daném případě činí 83,6 %.12. Za této situace lze uzavřít, že sjednaný kapitalizovaný souhrnný poplatek byl nepřiměřený a svou výší zjevně odporoval dobrým mravům, neboť nelze akceptovat úrokovou míru ve výši více než pětinásobku míry obvyklé v bankovním sektoru. Soud dospěl k závěru o absolutní neplatnosti smlouvy dle ustanovení § 39 občanského zákoníku. Žalobou uplatněný nárok je po právní stránce n