10 C 195/2020-23 — Okresní soud v Litoměřicích

1. Žalobce se ve své žalobě domáhal vydání elektronického platebního rozkazu ve smyslu rozsudečného výroku s tím, že žalovaná uzavřela dne 09.12.2005 s právním předchůdcem žalobce [právnická osoba], [IČO] smlouvu o půjčce [číslo] když na základě této smlouvy věřitel žalované zapůjčil částku 10 000 Kč a žalovaná se mu ji zavázala vrátit včetně souhrnného poplatku ve výši 6 640 Kč, tedy celkem ve výši 16 640 Kč v 52 pravidelných týdenních splátkách po 320 Kč. Žalovaná však své smluvní závazky neuhradila řádně a včas a po uplynutí 52 týdnů od data podpisu, tj. 08.12.2006 žalobce zaplatil na půjčku pouze 2 700 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 19.06.2015 uzavřené mezi původním věřitelem a přechodným věřitelem [právnická osoba] [anonymizováno] došlo k postoupení pohledávky na přechodného věřitele. Změna v osobě věřitele byla žalované oznámena přípisem ze dne 25.06.2015. Hodnota pohledávky činila 13 940 Kč a skládala se z jistiny ve výši 10 000 Kč a souhrnného poplatku ve výši 3 940 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené 24.08.2018 mezi přechodným věřitelem [právnická osoba] [anonymizováno] a žalobcem pak došlo k postoupení pohledávek na žalobce. Žalovaná o tom byla informována přípisem ze dne 13.09.2018. Žalovaná však ani po předžalobní výzvě dluh nezaplatila a proto žalobci nezbylo, než podat tuto žalobu. 2. Soud pod č.j. EPR 284911/2019-6 dne 20.03.2020 vydal elektronický platební rozkaz. Tento se však nepodařilo žalované doručit do vlastních rukou, a proto byl usnesením zrušen a ve věci bylo nařízeno jednání. K jednání se zástupce žalobce nedostavil po omluvě, žalovaná bez omluvy, ačkoliv měla řádně vykázáno doručení do vlastních rukou, a proto soud jednal podle § 101 odst. 3 o. s. ř. v jejich nepřítomnosti. 3. Soud provedl ve věci řadu listinných důkazů. 4. Ze smlouvy označené jako smlouva o půjčce uzavřené mezi [právnická osoba] [anonymizováno] a žalovanou bylo zjištěno, že byla uzavřena dne 09.12.2005 a téhož dne byla žalované předána částka 10 000 Kč jako půjčka a žalovaná se zavázala vrátit částku navýšenou o souhrnný poplatek v částce 6 640 Kč, tedy celkem částku 16 640 Kč v 52 týdenních splátkách po 320 Kč. 5. Ze smluvních podmínek smlouvy o půjčce bylo kromě jiného zjištěno, že RPSN při splátce 52 týdnů činí 199,4%. 6. Z předžalobní upomínky bylo zjištěno, že dne 04.12.2019 advokát žalobce vyzýval žalovanou k zaplacení. Odeslání bylo potvrzeno výpisem z doručné knihy.Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 13.09.2018 bylo zjištěno, že [právnická osoba] [anonymizováno] postoupila pohledávku za žalovanou na žalobce. 7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené mezi [právnická osoba] a [právnická osoba] bylo zjištěno, že předmětná pohledávka byla postoupena na [právnická osoba] [anonymizováno]. 8. Po skutkové stránce má soud za prokázané skutečnosti zjištěné z listinných důkazů v řízení provedených, a to že právní předchůdce žalobce jako věřitel s žalovaným jako dlužníkem uzavřel smlouvu o úvěru, na základě které žalovanému poskytl úvěr v dohodnuté výši 10 000 Kč a dále se souhrnným poplatkem 6 640 Kč, v celkové výši 16 640 Kč v 52 týdenních splátkách. Tuto povinnost splácet však žalovaná splnila jen částečně, když uhradila pouze částku 2 700 Kč. <i>9. Podle § 3028, odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé včetně práv a povinnosti z nich vzniklé včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona dosavadními právními předpisy. Soud tedy tuto věc posoudil podle právních předpisů platných do 31.12.2013.</i> <i>10. Podle § 497, odst. 1 obchodního zákoníku ve znění účinném do 31.12.2013 se smlouvou o úvěru zavazuje věřitel že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.</i> <i>11. Podle § 502, odst. 1, věta první obchodního zákoníku ve znění účinném do 31.12.2013 je od doby poskytnutí peněžních prostředků dlužník povinen platit z nich úroky ve sjednané výši, jinak nejvyšší přípustné výši stanovené zákonem nebo na základě zákona.</i> <i>12. Podle § 261, odst. 3, písm. d) obchodního zákoníku ve znění účinném do 31.12.2013 se touto částí zákona řídí bez ohledu na povahu účastníků též závazkové vztahy ze smlouvy o úvěru (§ 497).</i> <i>13. Podle § 340, odst. 1 obchodního zákoníku ve znění účinném do 31.12.2013 je dlužník povinen závazek splnit v době stanovené ve smlouvě.</i> <i>14. Podle § 262, odst. 4 obchodního zákoníku ve znění účinném do 31.12.2013 ve vztazích podle § 261 nebo podřízených obchodníku zákoníku dohodou podle odstavce 1 se použijí, nevyplývá-li z tohoto zákona nebo ze zvláštních právních předpisů něco jiného, ustanovení této části na obě strany; ustanovení občanského zákoníku nebo zvláštních předpisů o spotřebitelských smlouvách, adhezních smlouvách, zneužívajících klauzulích a jiná ustanovení směřující k ochraně spotřebitele je však třeba použít vždy, je-li to ve prospěch smluvní strany, která není podnikatelem. Smluvní strana, která není podnikatelem, nese odpovědnost za porušení povinností z těchto vztahů podle občanského zákoníku, na její společné závazky se použijí ustanovení občanského zákoníku.</i> <i>15. Podle ustanovení § 39 občanského zákoníku č. 40/1964 Sb. je neplatný právní úkon, který svým obsahu nebo účelem odporuje zákonu, nebo jej obchází, nebo se příčí dobrým mravům.</i> 16. Po právní stránce soud věc posoudil tak, že mezi předchůdcem žalobce a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru podle § 497 a následujících obchodního zákoníku, na základě které předchůdce žalobce žalované poskytl úvěr. Smlouva má náležitosti podle § 497 a následující obchodního zákoníku ve znění účinném do 31.12.2013. Předchůdce žalobce svým povinnostem ze smlouvy a z obchodních podmínek, které smlouva v souladu s § 273 obchodního zákoníku ve znění účinném do 31.12.2013 odkazoval, dostál, žalované úvěr poskytl, naopak žalovaná smlouvu porušila, když úvěr řádně nesplácela. Dále se soud zabýval výší úroku a poplatku za uzavření smlouvy. 17. Není zásadně v rozporu s dobrými mravy ujednání o tom, že věřitel, jež má v předmětu podnikání poskytování úvěru, půjčí finanční prostředky za úplatu – nejen za smluvní úrok, ale i za poplatek za uzavření úvěrové smlouvy. V souladu s judikaturou (srovnej rozhodnutí Vrchního soudu v Praze sp. zn. 101VSPH 14/2012) má však soud za to, že výše úroku z úvěru a sjednaná odměna za uzavření smlouvy přesahující 30% zisku za 52 týdnů je nemravná. 18. V dané věci činil poskytnutý úvěr částku 10 000 Kč. Z toho 30% zisku představuje částku 3 000 Kč, tedy celkem žalovaná měla zaplatit žalobci částku 13 000 Kč. Žalovaná uhradila pouze 2 700 a částku 10 300 Kč mu tak ještě dluží. 19. Vzhledem k tomu, že žalovaná se dostala do prodlení, přiznal soud žalobci požadovaný zákonný úrok z prodlení z přiznané částky. 20. Co do částky kapitalizovaného úroku, respektive smluvního poplatku, ve výši 3 640 Kč pak byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta, a to pro rozpor s dobrými mravy. 21. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 o.s.ř., když ve věci byl žalobce úspěšný z 72%, žalovaná pak z 28% a tedy na rozdílu této úspěšnosti, tzn. 44% nákladů řízení má žalobce nárok. Vzhledem k tomu, že náklady řízení činily 1 368 Kč, která se skládá z 2,5 úkonu právní služby advokáta á 200 Kč (převzetí a příprava, podání žaloby podle § 11 odst. 1, upomínka), 3 paušál§ po 100 Kč, 21% DPH 168 Kč a soudního poplatku ve výši 400 Kč a tedy 30% z nich činí přiznanou částku 601,92 Kč.