10 C 199/2020-22 — Okresní soud v Litoměřicích

1. Žalobce se ve své žalobě domáhal vydání elektronického platebního rozkazu ve smyslu rozsudečného výroku s tím, že žalovaný uzavřel dne 04.09.2005 s právním předchůdcem žalobce [právnická osoba], [IČO] smlouvu o půjčce [číslo] na základě které mu původní věřitel poskytl peněžní prostředky ve výši 12 000 Kč, a to hotově v den uzavření smlouvy. Žalovaný se pak zavázal vrátit původnímu věřiteli celkem částku 19 968 Kč, která se skládala z půjčky ve výši 12 000 Kč a souhrnného poplatku 7 968 Kč. Půjčka měla být splacena v hotovosti v 52 pravidelných týdenních splátkách po 384 Kč. Žalovaný však své smluvní závazky nehradil řádně a včas. Po uplynutí 52 týdnů od data podpisu, tedy 03.09.2006, tzn. do doby, na kterou byla smlouva sjednána, žalovaný vrátil pouze 7 377,70 Kč. Původní věřitel pak na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 19.06.2015 předmětnou pohledávku postoupil [právnická osoba] [anonymizováno] a změna v osobě věřitele byla žalovanému oznámena přípisem ze dne 25.06.2015. Hodnota postoupené pohledávky činila 12 590,30 Kč, a to jistina ve výši 12 000 Kč a souhrnný poplatek (kapitalizovaný úrok) ve výši 590,30 Kč. Předmětná pohledávka pak byla [právnická osoba] [anonymizováno] na základě smlouvy uzavřené dne 24.08.2018 postoupena žalobci. Žalovaný byl o tom písemně informován dne 17.09.2018. Protože ani po předžalobní výzvě žalovaný ničeho na dluh nezaplatil, žalobci nezbylo, než se obrátit na soud. 2. Soud pod [číslo jednací] dne 26.03.2020 vydal elektronický platební rozkaz. Tento se však nepodařilo žalovanému doručit do vlastních rukou, a proto byl usnesením zrušen a ve věci bylo nařízeno jednání. K jednání se zástupce žalobce nedostavil po omluvě, žalovaný bez omluvy, ačkoliv převzal zásilku do vlastních rukou, a proto soud jednal podle § 101 odst. 3 o. s. ř. v jejich nepřítomnosti. 3. Soud provedl ve věci řadu listinných důkazů. 4. Z listiny označené jako smlouva o půjčce bylo zjištěno, že ji uzavřela [právnická osoba] [anonymizováno] a [celé jméno žalovaného] dne 04.09.2005. Žalovaný podpisem smlouvy potvrdil, že převzal 12 000 Kč jako půjčku a že se zavázal k zaplacení ještě souhrnného poplatku v částce 7 968 Kč a tedy celou částku 19 968 Kč pak žalobci vrátit v 52 týdenních splátkách po 384 Kč s tím, že první splátka je splatná 7. dne od data uzavření smlouvy. 5. Ze smluvních podmínek smlouvy o půjčce, které však nejsou žalovaným podepsány, bylo zjištěno, že RPSN této půjčky je 199,4%. 6. Z oznámení o postoupení pohledávek ze dne 25.06.2015 bylo zjištěno, že žalovanému bylo oznámeno postoupení pohledávky [právnická osoba] na [právnická osoba] [anonymizováno]. 7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek mezi těmito firmami byla zjištěna stejná skutečnost. 8. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 17.09.2018 pak bylo zjištěno, že předmětná pohledávka byla [právnická osoba] [anonymizováno] postoupena na žalobce. 9. Z předžalobní upomínky bylo zjištěno, že byla žalovanému advokátem žalobce zaslána 09.01.2020. 10. Po skutkové stránce má soud za prokázané skutečnosti zjištěné z listinných důkazů v řízení provedených, a to že právní předchůdce žalobce jako věřitel s žalovaným jako dlužníkem uzavřel smlouvu o úvěru, na základě které žalovanému poskytl úvěr v dohodnuté výši 12 000 Kč a dále se souhrnným poplatkem ve výši 7 968 Kč v 52 týdenních splátkách po 384 Kč. <i>11. Podle § 3028, odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé včetně práv a povinnosti z nich vzniklé včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona dosavadními právními předpisy. Soud tedy tuto věc posoudil podle právních předpisů platných do 31.12.2013.</i> <i>12. Podle § 497, odst. 1 obchodního zákoníku ve znění účinném do 31.12.2013 se smlouvou o úvěru zavazuje věřitel že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.</i> <i>13. Podle § 502, odst. 1, věta první obchodního zákoníku ve znění účinném do 31.12.2013 je od doby poskytnutí peněžních prostředků dlužník povinen platit z nich úroky ve sjednané výši, jinak nejvyšší přípustné výši stanovené zákonem nebo na základě zákona.</i> <i>14. Podle § 261, odst. 3, písm. d) obchodního zákoníku ve znění účinném do 31.12.2013 se touto částí zákona řídí bez ohledu na povahu účastníků též závazkové vztahy ze smlouvy o úvěru (§ 497).</i> <i>15. Podle § 340, odst. 1 obchodního zákoníku ve znění účinném do 31.12.2013 je dlužník povinen závazek splnit v době stanovené ve smlouvě.</i> <i>16. Podle § 262, odst. 4 obchodního zákoníku ve znění účinném do 31.12.2013 ve vztazích podle § 261 nebo podřízených obchodníku zákoníku dohodou podle odstavce 1 se použijí, nevyplývá-li z tohoto zákona nebo ze zvláštních právních předpisů něco jiného, ustanovení této části na obě strany; ustanovení občanského zákoníku nebo zvláštních předpisů o spotřebitelských smlouvách, adhezních smlouvách, zneužívajících klauzulích a jiná ustanovení směřující k ochraně spotřebitele je však třeba použít vždy, je-li to ve prospěch smluvní strany, která není podnikatelem. Smluvní strana, která není podnikatelem, nese odpovědnost za porušení povinností z těchto vztahů podle občanského zákoníku, na její společné závazky se použijí ustanovení občanského zákoníku.</i> <i>17. Podle ustanovení § 39 občanského zákoníku č. 40/1964 Sb. je neplatný právní úkon, který svým obsahu nebo účelem odporuje zákonu, nebo jej obchází, nebo se příčí dobrým mravům.</i> 18. Po právní stránce soud věc posoudil tak, že mezi předchůdcem žalobce a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru podle § 497 a následujících obchodního zákoníku, na základě které předchůdce žalobce žalovanému poskytl úvěr. Smlouva má náležitosti podle § 497 a následující obchodního zákoníku ve znění účinném do 31.12.2013. Předchůdce žalobce svým povinnostem ze smlouvy a z obchodních podmínek, které smlouva v souladu s § 273 obchodního zákoníku ve znění účinném do 31.12.2013 odkazoval, dostál, žalovanému úvěr poskytl, naopak žalovaný smlouvu porušil, když úvěr řádně nesplácel. Dále se soud zabýval výší úroku a poplatku za uzavření smlouvy. 19. Není zásadně v rozporu s dobrými mravy ujednání o tom, že věřitel, jež má v předmětu podnikání poskytování úvěru, půjčí finanční prostředky za úplatu – nejen za smluvní úrok, ale i za poplatek za uzavření úvěrové smlouvy. V souladu s judikaturou (srovnej rozhodnutí Vrchního soudu v Praze sp. zn. 101VSPH 14/2012) má však soud za to, že výše úroku z úvěru a sjednaná odměna za uzavření smlouvy přesahující 30% zisku za 52 týdnů je nemravná. 20. V dané věci činil poskytnutý úvěr částku 12 000 Kč. Z toho 30% zisku představuje částku 3 600 Kč, tedy celkem žalovaný měl zaplatit žalobci částku 15 600 Kč. Žalovaný uhradil pouze 7 377,70 Kč a částku 8 222,30 Kč proto ještě dluží a soud ji žalobci přiznal, a to spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky. 21. Co do částky 3 777,70 Kč se zákonným úrokem z prodlení na jistině a co do částky 590,30 Kč kapitalizovaného úroku (respektive poplatku) byla žaloba, jak již bylo uvedeno, pro rozpor s dobrými mravy zamítnuta. 22. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 o.s.ř., když ve věci byl žalobce úspěšný z 65%, žalovaný pak z 35% a tedy na rozdílu této úspěšnosti, tzn. 30% nákladů řízení má žalobce nárok. Vzhledem k tomu, že náklady řízení činily 1 368 Kč, která se skládá z 2,5 úkonu právní služby advokáta á 200 Kč (převzetí a příprava, podání žaloby podle § 11 odst. 1, upomínka), 3 paušál§ po 100 Kč, 21% DPH 168 Kč a soudního poplatku ve výši 400 Kč a tedy 30% z nich činí přiznanou částku 410,40 Kč.