20 C 262/2020-41 — Okresní soud v Litoměřicích

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky 11.211,00 Kč příslušenstvím a náhrady nákladů řízení. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaný se nejprve zaregistroval na internetových stránkách [anonymizováno]. Při registraci uvedl požadované údaje včetně e-mailové adresy, čísla účtu a čísla mobilního telefonu. Na základě úspěšné registrace byla žalovanému v informačním systému žalobce založena klientská sekce a sděleny přístupové údaje do systému. Žalovaný následně prostřednictvím své klientské sekce požádal o poskytnutí úvěru a žalobkyně žádost o úvěr schválila. Následně žalobkyně uzavřela s žalovaným dne 15.03.2018 Smlouvu o úvěru [číslo] prostřednictvím klientské sekce tak, že žalovaný odsouhlasil její znění. Smlouva byla následně uložena v klientské sekci žalovaného. Ve smlouvě žalobkyně jako úvěrující sjednala s žalovaným jako úvěrovaným poskytnutí úvěru v částce 6.000,00 Kč. Žalovaný se zavázal, že úvěr splatí nejpozději dne 12.04.2018 společně s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 2.211,00 Kč. Protože žalovaný své povinnosti neplnil, vznikl žalobkyni v důsledku prodlení žalovaného nárok na smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky 6.000,00 Kč od 13.04.2018 do 25.08.2019 v celkové výši 3.000,00 Kč. Žalovaný ani přes předžalobní výzvu ničeho žalobkyni neuhradil. 2. Soud ve věci vydal dne 5.5.2020 elektronický platební rozkaz, který žalovanému nepodařilo doručit, proto jej soud dne 29.7.2020 zrušil. 3. Podáním ze dne 5.12.2020 a doručeným soudu dne 7.12.2020 vzala žalobkyně svou žalobu částečně když dne 13.11.2020 uhradil žalovaný částku 11.211,00 Kč s tím, že nadále požaduje přiznat úrok z prodlení. 4. K jednání, které se ve věci konalo dne 16.12.2020, se žalovaný nedostavila ačkoliv byl předvolán na adresu pro doručování podle § 46b písm. a) o.s.ř., neomluvil se a nepožádal o odročení jednání, k žalobě se nevyjádřil. Žalobkyně se k jednání též nedostavila, svou neúčast omluvila a požádal soud, aby jednal v její nepřítomnosti. Podle § 101 odst. 3 o.s.ř. proto soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků; vycházel přitom z obsahu spisu. 5. V daném případě soud provedl listinné důkazy předložené žalobkyní, a to Výzva k úhradě dluhu, Smlouva o spotřebitelském úvěru, Výpis z podnikatelského konta k 15. 3. 2018, Výpis z obchodního rejstříku. Z těchto všech důkazů bylo jednoznačně zjištěno, že veškerá tvrzení žalobkyně ohledně uzavření a zániku pojistné smlouvy a výše částky představující dlužné pojistné uvedená v žalobě má soud za prokázané. Po právní stránce pak soud vycházel z § 2395 a násl. občanského zákoníku. Úrok z prodlení byl přiznán podle § 1970 občanského zákoníku a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 6. Podle § 142 odst. 1 věty prvé občanského soudního řádu, soud přizná náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatnění nebo bránění práva účastníku, který měl ve věci plný úspěch, proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Podle § 142 odst. 2 občanského soudního řádu, měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. 7. Při rozhodování o náhradě nákladů řízení není soud vázán návrhem (§151odst. 1 o.s.ř.) a náhrada nákladů řízení, včetně náhrady nákladů řízení mezi účastníky, je kogentně upravena v ustanoveních § 142 až 151 o.s.ř. (srov. usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 16.11.2000, sp.zn. 3 Cmo 243/99, uveřejněné v časopise Soudní rozhledy č. 3/2001 na str. 78 nebo usnesení Ústavního soudu České republiky ze dne 26.5.2010, sp.zn. II. ÚS 1103/10, dostupné na internetových stránkách http:// nalus.usoud.cz). Podle § 142 odst. 1 věty prvé občanského soudního řádu, soud přizná náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatnění nebo bránění práva účastníku, který měl ve věci plný úspěch, proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Podle § 142 odst. 2 občanského soudního řádu, měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. 8. Dle názoru Ústavního soudu prezentovaného v rozhodnutí III.ÚS 2985/14, právo žalující strany domáhat se svého nároku u soudu a využít k tomu služeb advokáta nezbavují obecný soud povinnosti brát na zřetel všechny relevantní okolnosti pro posouzení výše účelně vynaložených nákladů žalobce při vymáhání pohledávky, a že relevantní okolnosti je třeba vyhodnotit ústavně konformním způsobem, tedy racionálně a srozumitelně, s respektem k výkladu provedeným Ústavním soudem ohledně posuzování výše účelně vynaložených nákladů řízení. 9. Přestože žalobkyně byla ve věci zcela úspěšná přiznal jí soud vůči žalované právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení v plné výši, jež sestává ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 800,00 Kč, z nákladů právního zastoupení za 3 úkony právní služby á 300,00 Kč dle § 14b vyhl. 177/1996 Sb., 3x režijní paušál á 100,00 Kč dle § 14b vyhl. 177/1996 Sb., (za přípravu a převzetí, za podání žaloby, výzvu k plnění), za 1 úkon právní služby á 1.580 dle § 7 vyhl. 177/1996 Sb., 1x režijního paušálu á 300,00 Kč dle § 13 odst. 3 vyhl. 177/1996 Sb., (částečně zpětvzetí), a dále 21% DPH dle § 137 odst. 3 občanského soudního řádu ve výši 3.726,80 Kč, celkem je tedy žalovaná povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů částku 4.526,80 Kč. 10. Řízení bylo, jak soud vyhodnotil v souladu s právním názorem Krajského soudu v Ústí nad Labem prezentovaném v rozhodnutí č.j. 17Co 666/2015-143, zahájeno na ustáleném vzoru uplatněném žalobcem opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech a z titulu neuhrazeného úvěru – zápůjčky a peněžité plnění nepřevyšuje částku 50.000,00 Kč. 11. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud žalovanému třídenní dle § 160 odst. 1 o.s.ř., když pro uložení lhůty jiné neshledal důvod. 12. Dle § 149 odst. 1 o.s.ř. je žalovaný povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupkyně žalobkyně.