20 C 284/2020-22 — Okresní soud v Litoměřicích

1. Žalobkyně na žalované svou žalobou domáhala zaplacení částky 2 500 Kč s příslušenstvím a náhrady nákladů řízení. Žalobu odůvodnila tím, že uzavřela s žalovanou Účastnickou smlouvu o poskytování služeb elektronických komunikací [číslo] jejichž nedílnou součástí byly Všeobecné podmínky [právnická osoba], se kterými žalovaná vyslovila podpisem Účastnické smlouvy výslovně souhlas. Nedílnou součástí Účastnické smlouvy [číslo] bylo smluvní ujednání ke kupní smlouvě, na základě kterého uzavřela žalobkyně s žalovanou kupní smlouvu na koncové zařízení IMEI [číslo] typu [typ] [anonymizována čtyři slova], přičemž část kupní ceny uhradil žalovaný jako akontaci při převzetí koncového zařízení a zbylá část kupní ceny ve výši 2 300,00 Kč pak měla být žalovanou uhrazena formou 23 pravidelných měsíčních splátek ve výši 100,00 Kč. Žalovaná však porušila své smluvní povinnosti, když vystavovaná vyúčtování služeb řádně nehradila, a nezaplatila tak splátky ve Vyúčtování služeb [číslo]. Žalobkyně poroto vyúčtovala neuhrazené splátky a podmíněnou slevu. Ke dni podání žaloby tak žalovaná dluží žalobkyni částku 2 500 Kč. Tato částka tak představuje součet zbývajících splátek za koncové zařízení ve výši 1 900 Kč a doúčtovanou slevu ke koncovému zařízení ve výši 500,00 Kč. Žalovaná ani přes předžalobní upomínku neuhradila ničeho. 2. Soud ve věci vydal dne 11.6.2020 elektronický platební rozkaz, který se však žalované nepodařilo doručit, a proto jej soud dne 26.8.2020 zrušil. 3. Soud se dotázal účastníků, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení ústního jednání a poučil oba účastníky, že pokud se ve stanovené lhůtě k tomuto dotazu soudu písemně nevyjádří, bude soud dle § 101 odst. 4 o.s.ř. předpokládat, že proti rozhodnutí věci bez nařízení jednání nemají námitky. Oběma účastníkům byla tato výzva řádně doručena. Ve stanovené lhůtě žádný z účastníků soudu nesdělil, že s tímto postupem nesouhlasí. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Soud proto rozhodl věc bez nařízení jednání. 4. Podle § 157 odst. 4 o. s. ř. v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné, nebo proti němuž se účastníci odvolání vzdali, soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. V daném případě soud provedl listinné důkazy, a to pravidla pro prodej zařízení na splátky, účastnická smlouva ze dne 23.5.2018, vyúčtování služeb [číslo] [číslo] předžalobní upomínka ze dne 23.3.2020, potvrzení o podání, obchodní podmínky žalobkyně, výpověď smlouvy. Z těchto všech důkazů bylo jednoznačně zjištěno, že veškerá tvrzení žalobkyně ohledně uzavření smlouvy, poskytnutí zařízení a výše dlužné částky uvedená v žalobě má soud za prokázané. Po právní stránce pak soud vycházel § 2079 a násl. občanského zákoníku a zákona č. 127/2005 Sb. zákona o elektronických komunikacích. Úrok z prodlení byl přiznán podle § 1970 občanského zákoníku. 5. Při rozhodování o náhradě nákladů řízení není soud vázán návrhem (§151odst. 1 o.s.ř.) a náhrada nákladů řízení, včetně náhrady nákladů řízení mezi účastníky, je kogentně upravena v ustanoveních § 142 až 151 o.s.ř. (srov. usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 16.11.2000, sp.zn. 3 Cmo 243/99, uveřejněné v časopise Soudní rozhledy č. 3/2001 na str. 78 nebo usnesení Ústavního soudu České republiky ze dne 26.5.2010, sp.zn. II. ÚS 1103/10, dostupné na internetových stránkách http:// nalus.usoud.cz). Podle § 142 odst. 1 věty prvé občanského soudního řádu, soud přizná náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatnění nebo bránění práva účastníku, který měl ve věci plný úspěch, proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Podle § 142 odst. 2 občanského soudního řádu, měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. 6. Dle názoru Ústavního soudu prezentovaného v rozhodnutí III.ÚS 2985/14, právo žalující strany domáhat se svého nároku u soudu a využít k tomu služeb advokáta nezbavují obecný soud povinnosti brát na zřetel všechny relevantní okolnosti pro posouzení výše účelně vynaložených nákladů žalobce při vymáhání pohledávky, a že relevantní okolnosti je třeba vyhodnotit ústavně konformním způsobem, tedy racionálně a srozumitelně, s respektem k výkladu provedeným Ústavním soudem ohledně posuzování výše účelně vynaložených nákladů řízení. 7. Protože žalobkyně byla ve věci zcela úspěšná, přiznal jí soud vůči žalovanému právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení v plné výši, jež sestává ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400,00 Kč, z nákladů právního zastoupení za 3 úkony právní služby á 200,00 Kč dle § 14b vyhl. 177/1996 Sb., 3x režijní paušál á 100,00 Kč dle § 14b vyhl. 177/1996 Sb., (za přípravu a převzetí, za podání žaloby, výzvu k plnění), a dále 21% DPH dle § 137 odst. 3 občanského soudního řádu ve výši 189 Kč, celkem je tedy žalovaná povinna zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů částku 1.489,00 Kč. 8. Řízení bylo, jak soud vyhodnotil v souladu s právním názorem Krajského soudu v Ústí nad Labem prezentovaném v rozhodnutí č.j. 17Co 666/2015-143, zahájeno na ustáleném vzoru uplatněném žalobcem opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech a peněžité plnění nepřevyšuje částku 50.000,00 Kč. 9. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud žalované třídenní dle § 160 odst. 1 o.s.ř., když pro uložení lhůty jiné neshledal důvod. 10. Dle § 149 odst. 1 o.s.ř. je žalovaná povinna zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupkyně žalobkyně.