20 C 293/2020-25 — Okresní soud v Litoměřicích

Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky 1 611,00 Kč s příslušenstvím a náhrady nákladů řízení. Žalobu odůvodnila tím, že s žalovaným uzavřela pojistnou smlouvu [číslo] s počátkem pojištění dne 1.2.2012, když předmětem smlouvy byl pojistný produkt životní pojištění„ [označení produktu] [anonymizována tři slova]“. Pojistné bylo sjednáno ve výši 500,00 Kč měsíčně. Pojištění zaniklo k 1.11.2019, za období od 1.7.2019 do 1.11.2019 dluží žalovaný na pojistném částku 1.611,00 Kč. Žalovaný ani přes předžalobní upomínku neuhradil ničeho. Soud ve věci vydal dne 10.7.2020 elektronický platební rozkaz, který žalovanému nepodařilo doručit, proto jej soud dne 1.9.2020 zrušil. Soud se dotázal účastníků, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení ústního jednání a poučil oba účastníky, že pokud se ve stanovené lhůtě k tomuto dotazu soudu písemně nevyjádří, bude soud dle § 101 odst. 4 o.s.ř. předpokládat, že proti rozhodnutí věci bez nařízení jednání nemají námitky. Oběma účastníkům byla tato výzva řádně doručena. Ve stanovené lhůtě žádný z účastníků soudu nesdělil, že s tímto postupem nesouhlasí. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Soud proto rozhodl věc bez nařízení jednání. Podle § 157 odst. 4 o. s. ř. v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné, nebo proti němuž se účastníci odvolání vzdali, soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. V daném případě soud provedl listinné důkazy předložené žalobkyní, a to pojistná smlouva [číslo] ze dne 26.1.2012 včetně změny ze dne 6.4.2018, bilance pojistné smlouvy, oznámení o ukončení pojistné smlouvy, upomínka ze dne 20.8.2019, předžalobní upomínka ze dne 20.2.2020, podací arch ze dne 20.9.2020, pojistné podmínky žalobkyně, sazebník poplatků žalobkyně, dodejka ze dne 26.8.2019. Z těchto všech důkazů bylo jednoznačně zjištěno, že veškerá tvrzení žalobkyně ohledně uzavření a zániku pojistné smlouvy a výše částky představující dlužné pojistné uvedená v žalobě má soud za prokázané. Po právní stránce pak soud ze zákona č. 37/2004 Sb., o pojistné smlouvě a o změně souvisejících zákonů (zákon o pojistné smlouvě), ve znění účinném do 31.12.2013, úrok z prodlení byl přiznán podle § 517 odst. 2 občanského zákoníku a § 1 nařízení vlády č. 142/1994 Sb., ve znění účinném do 31.12.2013. Soud proto žalobě v celém rozsahu dlužného pojistného vyhověl. Při rozhodování o náhradě nákladů řízení není soud vázán návrhem (§151odst. 1 o.s.ř.) a náhrada nákladů řízení, včetně náhrady nákladů řízení mezi účastníky, je kogentně upravena v ustanoveních § 142 až 151 o.s.ř. (srov. usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 16.11.2000, sp.zn. 3 Cmo 243/99, uveřejněné v časopise Soudní rozhledy č. 3/2001 na str. 78 nebo usnesení Ústavního soudu České republiky ze dne 26.5.2010, sp.zn. II. ÚS 1103/10, dostupné na internetových stránkách http:// nalus.usoud.cz). Podle § 142 odst. 1 věty prvé občanského soudního řádu, soud přizná náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatnění nebo bránění práva účastníku, který měl ve věci plný úspěch, proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Podle § 142 odst. 2 občanského soudního řádu, měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Dle názoru Ústavního soudu prezentovaného v rozhodnutí III.ÚS 2985/14, právo žalující strany domáhat se svého nároku u soudu a využít k tomu služeb advokáta nezbavují obecný soud povinnosti brát na zřetel všechny relevantní okolnosti pro posouzení výše účelně vynaložených nákladů žalobce při vymáhání pohledávky, a že relevantní okolnosti je třeba vyhodnotit ústavně konformním způsobem, tedy racionálně a srozumitelně, s respektem k výkladu provedeným Ústavním soudem ohledně posuzování výše účelně vynaložených nákladů řízení. Jelikož žalobkyně byla ve věci zcela úspěšná, přiznal jí soud vůči žalovanému právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení v plné výši, jež sestává ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400,00 Kč, nákladů právního zastoupení za 3 úkony á 200,00 Kč dle § 14b vyhl. 177/1996 Sb., 3x režijního paušálu á 100,00 Kč dle § 14b vyhl. 177/1996 Sb., (za přípravu a převzetí, za podání žaloby, předžalobní upomínku), za 1 úkon právní služby á 1.000,00 Kč dle § 7 vyhl. 177/1996 Sb., 1x režijního paušálu á 300,00 Kč dle § 13 odst. 3 vyhl. 177/1996 Sb., (za částečné zpětvzetí) a dále 21% DPH dle § 137 odst. 3 občanského soudního řádu ve výši 462,00 Kč, celkem je tedy žalovaný povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů částku 3.062,00 Kč. Řízení bylo, jak soud vyhodnotil v souladu s právním názorem Krajského soudu v Ústí nad Labem prezentovaném v rozhodnutí č.j. 17Co 666/2015-143, zahájeno na ustáleném vzoru uplatněném žalobcem opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech a peněžité plnění nepřevyšuje částku 50.000,00 Kč, a to z titulu porušení smluv na pojistný produkt. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud žalovanému třídenní podle § 160 odst. 1 občanského soudního řádu, když pro uložení lhůty jiné neshledal důvod. Dle § 149 odst. 1 o.s.ř. je žalovaný povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně.