20 C 309/2020-22 — Okresní soud v Litoměřicích

1. Žalobkyně se po žalované domáhala zaplacení částky 3 892, 00 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že na základě Smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny č. [číslo] ze dne 17.12.2015 byla žalobkyní žalované poskytována služba - dodávka elektřiny do odběrného místa na adrese [adresa žalované]. Za tuto službu se žalovaná zavázala hradit žalobkyni dohodnutou cenu. Žalobkyně vyúčtovala žalované poskytovanou službu za fakturační období 3.1.2019 – 4.8.2019 fakturou [číslo] ze dne 15.8.2019, splatnou dne 31.8.2019 na částku 2.999,00 Kč, fakturou [číslo] ze dne 13.9.2019, splatnou dne 30.9.2019 na částku 1.893,00 Kč, na kterou bylo částečně hrazeno ve výši 1.000,00 Kč, zbývá tedy 893,00 Kč. Žalovaná uznala svůj závazek a zavázala se jej hradit po měsíčních splátkách 1.000,00 Kč počínaje 20.11.2019. Žalovaná však ničeho neuhradila. 2. Soud ve věci vydal dne 25.6.2020 elektronický platební rozkaz, který žalované nepodařilo doručit, proto jej soud dne 9.9.2020 zrušil. 3. Soud se dotázal účastníků, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení ústního jednání a poučil oba účastníky, že pokud se ve stanovené lhůtě k tomuto dotazu soudu písemně nevyjádří, bude soud dle § 101 odst. 4 o.s.ř. předpokládat, že proti rozhodnutí věci bez nařízení jednání nemají námitky. Oběma účastníkům byla tato výzva řádně doručena. Ve stanovené lhůtě žádný z účastníků soudu nesdělil, že s tímto postupem nesouhlasí. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Soud proto rozhodl věc bez nařízení jednání. 4. Podle § 157 odst. 4 o. s. ř. v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné, nebo proti němuž se účastníci odvolání vzdali, soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. V daném případě soud provedl listinné důkazy předložené žalobkyní, a to smlouva o sdružených službách dodávky elektřiny č. [číslo] ze dne 17.12.2015, Všeobecné obchodní podmínky, ceník poplatků, faktura ze dne 13.9.2019, faktura ze dne 15.8.2019, uznání dluhu ze dne 13.11.2019, výzva ke splnění závazku před zahájením soudního řízení ze dne 19.5.2020 včetně podacího archu, výpis z obchodního rejstříku. Z těchto všech důkazů bylo jednoznačně zjištěno, že veškeré skutečnosti v žalobě tvrzené ohledně dodávky elektřiny a výše dlužné částky má soud za prokázané. Po právní stránce pak soud vycházel z § 50 a § 72 zákona č. 458/2000 Sb., energetický zákon a § 2079 a násl. občanského zákoníku, úrok z prodlení byl přiznán podle § 1970 občanského zákoníku. 5. Soud proto žalobě v rozsahu ceny dodané elektřiny vyhověl. 6. Při rozhodování o náhradě nákladů řízení není soud vázán návrhem (§151odst. 1 o.s.ř.) a náhrada nákladů řízení, včetně náhrady nákladů řízení mezi účastníky, je kogentně upravena v ustanoveních § 142 až 151 o.s.ř. (srov. usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 16.11.2000, sp.zn. 3 Cmo 243/99, uveřejněné v časopise Soudní rozhledy č. 3/2001 na str. 78 nebo usnesení Ústavního soudu České republiky ze dne 26.5.2010, sp.zn. II. ÚS 1103/10, dostupné na internetových stránkách http:// nalus.usoud.cz). Podle § 142 odst. 1 věty prvé občanského soudního řádu, soud přizná náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatnění nebo bránění práva účastníku, který měl ve věci plný úspěch, proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Podle § 142 odst. 2 občanského soudního řádu, měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. 7. Dle názoru Ústavního soudu prezentovaného v rozhodnutí III.ÚS 2985/14, právo žalující strany domáhat se svého nároku u soudu a využít k tomu služeb advokáta nezbavují obecný soud povinnosti brát na zřetel všechny relevantní okolnosti pro posouzení výše účelně vynaložených nákladů žalobce při vymáhání pohledávky, a že relevantní okolnosti je třeba vyhodnotit ústavně konformním způsobem, tedy racionálně a srozumitelně, s respektem k výkladu provedeným Ústavním soudem ohledně posuzování výše účelně vynaložených nákladů řízení. 8. Jelikož žalobkyně byla ve věci zcela úspěšná, přiznal jí soud vůči žalované právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení v plné výši, jež sestává ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400,00 Kč, nákladů právního zastoupení za 3 úkony á 200,00 Kč dle § 14b vyhl. 177/1996 Sb., 3x režijního paušálu á 100,00 Kč dle § 14b vyhl. 177/1996 Sb., (za přípravu a převzetí, za podání žaloby, předžalobní upomínku), a dále 21% DPH dle § 137 odst. 3 občanského soudního řádu ve výši 189,00 Kč, celkem je tedy žalovaná povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů částku 1.489,00 Kč. 9. Řízení bylo, jak soud vyhodnotil v souladu s právním názorem Krajského soudu v Ústí nad Labem prezentovaném v rozhodnutí č.j. 17Co 666/2015-143, zahájeno na ustáleném vzoru uplatněném žalobcem opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech a peněžité plnění nepřevyšuje částku 50.000,00 Kč, a to z titulu neuhrazení ceny dodaného plynu dle smlouvy o sdružených službách dodávky komodity – elektřiny a plynu. 10. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud žalované třídenní podle § 160 odst. 1 občanského soudního řádu, když pro uložení lhůty jiné neshledal důvod. 11. Dle § 149 odst. 1 o.s.ř. je žalovaná povinna zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupkyně žalobkyně.