20 C 318/2020-103 — Okresní soud v Litoměřicích

Žalobkyně se svou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 14 077 Kč a příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že Právní předchůdce žalobce, společnost [právnická osoba] (dříve pod názvem [právnická osoba] anebo [právnická osoba] anebo [právnická osoba] anebo [právnická osoba]), se sídlem [adresa], [IČO], uzavřel s žalovaným dne [datum] smlouvu o finančním leasingu - Leasingovou smlouvu [číslo]. Na základě uzavřené smlouvy právní předchůdce žalobkyně přenechal žalovanému, jakožto leasingovému nájemci, k užívání předmět leasingu blíže specifikovaný ve smlouvě, a to na dobu 60 měsíců. Žalovaný se současně ve Smlouvě zavázal za užívání předmětu leasingu uhradit právnímu předchůdci žalobce celkem 60 pravidelných měsíčních leasingových splátek. Výše splátek a doba jejich splatnosti byla sjednána přímo ve smlouvě. Žalovaný uhradil poslední splátku dne 13.05.2002. Žalovaný se v průběhu trvání Smlouvy dostal do prodlení s úhradou sjednaných splátek leasingu a své závazky neplnil tak řádně a včas. Předchůdce žalobkyně proto předčasně ukončila smlouvu ke dni 25.06.2002, o čemž žalovaného písemně vyrozuměla. Předchůdci žalobkyně tak vznikla pohledávka, kterou smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] převedla na žalobkyni. Žalovaný žalobkyni ani přes upomínky žalobkyni na požadované pohledávky neuhradil ničeho. K jednání, které se ve věci konalo dne 26. července, se žalovaný nedostavil, ačkoliv předvolání osobně převzal, neomluvil se a nepožádal o odročení jednání, k žalobě se nevyjádřil, tvrzení žalobkyně, ač předvolání a žalobu převzal osobně, nijak nerozporoval. Žalobkyně se rovněž nedostavila, svou neúčast omluvila a požádala, aby soud jednal v její nepřítomnosti Podle § 101 odst. 3 o.s.ř. proto soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků; vycházel přitom z obsahu spisu a provedených důkazů. Z obchodního rejstříku soud ověřil právní subjektivitu žalobkyně. Z leasingové smlouvy [číslo] ze dne [datum] soud ověřil, že žalovaný a předchůdce žalobkyně uzavřeli dne [datum] smlouvu, na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 118 000 Kč a žalovaný se jej za podmínek ve smlouvě sjednaných zavázal splatit 60ti splátkami po 3 880 Kč, když záloha na splátky a administrativní poplatek činila 31 390 Kč. Z podacího lístku vyplývá, že žalovanému bylo dne 7.4.2019 zasláno podání předchůdcem žalobkyně. Z podacího lístku vyplývá, že žalovanému bylo dne [datum] zasláno podání žalobkyní. Oznámením o postoupení pohledávky sdělil předchůdce žalobkyně žalovanému postoupení pohledávky na žalobkyni. Výzvou ze dne 12.3.2020 vyzvala žalobkyně žalovaného k úhradě dlužné částky před podáním žaloby. Z obchodních podmínek a sazebníku poplatků soud naznal bližší úpravu práv a povinností věřitele a dlužníka včetně povinnosti a platit poplatky a jejich výši. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] převedl předchůdce žalobkyně pohledávku za žalovaným na žalobkyni. Po skutkové stránce má soud za prokázané veškeré skutečnosti zjištěné z listinných důkazů v řízení provedených, že předchůdce žalobkyně jako věřitel s žalovaným jako dlužníkem uzavřela leasingovou smlouvu, na jejímž základě předchůdce žalobkyně žalovanému poskytl finanční prostředky ve výši 118 000 Kč a žalovaný se zavázal splatit je 60ti splátkami po 3 880 Kč, když záloha na splátky a administrativní poplatek činila 31 390 Kč. Žalovaný povinnost platit řádně a včas neplnil, věřitel proto přistoupil ke zesplatnění pohledávky dne [datum], kterou následně převedl na žalobkyni. <i>Podle § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb. (občanský zákoník) není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry, vzniklé přede dnem účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv, uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. Soud tedy tuto věc posoudil podle právních předpisů, platných do 31.12.2013.</i> <i>Podle § 261 odst. 3, písm. d) obchodního zákoníku, ve znění účinném do 31.12.2013, se touto částí zákona se řídí bez ohledu na povahu účastníků též závazkové vztahy ze smlouvy o úvěru (§ 497).</i> <i>Podle § 262 odst. 4 obchodního zákoníku ve vztazích podle § 261 nebo podřízených obchodnímu zákoníku dohodou podle odstavce 1 se použijí, nevyplývá-li z tohoto zákona nebo ze zvláštních právních předpisů něco jiného, ustanovení této části na obě strany; ustanovení občanského zákoníku nebo zvláštních právních předpisů o spotřebitelských smlouvách, adhezních smlouvách, zneužívajících klauzulích a jiná ustanovení směřující k ochraně spotřebitele je však třeba použít vždy, je-li to ve prospěch smluvní strany, která není podnikatelem. Smluvní strana, která není podnikatelem, nese odpovědnost za porušení povinností z těchto vztahů podle občanského zákoníku a na její společné závazky se použijí ustanovení občanského zákoníku.</i> <i>Podle § 273 obchodního zákoníku část obsahu smlouvy lze určit také odkazem na všeobecné obchodní podmínky vypracované odbornými nebo zájmovými organizacemi nebo odkazem na jiné obchodní podmínky, jež jsou stranám uzavírajícím smlouvu známé nebo k návrhu přiložené.</i> <i>Podle § 340 odst. 1 obchodního zákoníku je dlužník povinen závazek splnit v době stanovené ve smlouvě.</i> <i>Podle § 365 obchodního zákoníku dlužník je v prodlení, jestliže nesplní řádně a včas svůj závazek, a to až do doby poskytnutí řádného plnění nebo do doby, kdy závazek zanikne jiným způsobem. Dlužník však není v prodlení, pokud nemůže plnit svůj závazek v důsledku prodlení věřitele.</i> <i>Podle § 369 odst. 1 obchodního zákoníku je-li dlužník v prodlení se splněním peněžitého závazku nebo jeho části a není smluvena sazba úroků z prodlení, je dlužník povinen platit z nezaplacené částky úroky z prodlení určené ve smlouvě, jinak určené předpisy práva občanského.</i> <i>Podle § 391 odst. 1 obchodního zákoníku u práv vymahatelných u soudu začíná běžet promlčecí doba ode dne, kdy právo mohlo být uplatněno u soudu, nestanoví-li tento zákon něco jiného.</i> <i>Podle § 397 obchodního zákoníku nestanoví-li zákon pro jednotlivá práva jinak, činí promlčecí doba čtyři roky.</i> <i>Podle § 497 odst. 1 obchodního zákoníku, ve znění účinném do 31.12.2013, se smlouvou o úvěru zavazuje věřitel, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.</i> <i>Podle § 502 odst. 1, věta první, obchodního zákoníku je od doby poskytnutí peněžních prostředků dlužník povinen platit z nich úroky ve sjednané výši, jinak v nejvyšší přípustné výši stanovené zákonem nebo na základě zákona.</i> <i>Podle § 503 odst. 1 obchodního zákoníku je závazek platit úroky splatný spolu se závazkem vrátit použité peněžní prostředky. Jestliže lhůta pro vrácení poskytnutých peněžních prostředků je delší než rok, jsou úroky splatné koncem každého kalendářního roku. V době, kdy má být vrácen zbytek poskytnutých peněžních prostředků, jsou splatny i úroky, které se jej týkají. Podle odst. 2 citovaného ustanovení, mají-li být poskytnuté peněžní prostředky vráceny ve splátkách, jsou v den splatnosti každé splátky splatny i úroky z této splátky.</i> Na zjištění skutkový stav soud aplikoval výše citované právní předpisy a dospěl k závěru, že žaloba byla podání důvodně. Žalobkyně své povinnosti dle smlouvy splnila a poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 118 000 Kč. Žalovaný však smlouvu porušil, když úvěr řádně nesplácel. Žalobkyně proto v souladu se sjednanými podmínkami smlouvu vypověděla a vyzvala žalovaného k úhradě celého dluhu. Soud ohledem na shora uvedené skutečnosti žalobkyni zcela vyhověl. Při rozhodování o náhradě nákladů řízení není soud vázán návrhem (§151odst. 1 o.s.ř.) a náhrada nákladů řízení, včetně náhrady nákladů řízení mezi účastníky, je kogentně upravena v ustanoveních § 142 až 151 o.s.ř. (srov. usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 16.11.2000, sp.zn. 3 Cmo 243/99, uveřejněné v časopise Soudní rozhledy č. 3/2001 na str. 78 nebo usnesení Ústavního soudu České republiky ze dne 26.5.2010, sp.zn. II. ÚS 1103/10, dostupné na internetových stránkách http:// nalus.usoud.cz). Podle § 142 odst. 1 věty prvé občanského soudního řádu, soud přizná náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatnění nebo bránění práva účastníku, který měl ve věci plný úspěch, proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Podle § 142 odst. 2 občanského soudního řádu, měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Dle názoru Ústavního soudu prezentovaného v rozhodnutí III.ÚS 2985/14, právo žalující strany domáhat se svého nároku u soudu a využít k tomu služeb advokáta nezbavují obecný soud povinnosti brát na zřetel všechny relevantní okolnosti pro posouzení výše účelně vynaložených nákladů žalobce při vymáhání pohledávky, a že relevantní okolnosti je třeba vyhodnotit ústavně konformním způsobem, tedy racionálně a srozumitelně, s respektem k v