8 C 120/2020-33 — Okresní soud v Litoměřicích

1. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ustanovení § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) 2. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku spolu se zákonným úrokem z prodlení. Dle tvrzení strany žalující tento nárok vznikl z titulu smlouvy o kontokorentu. [číslo] kdy byl žalovanému rovněž zřízen běžný účet č. [bankovní účet], kdy byl žalovaný oprávněn čerpat peněžní prostředky do mínusu až 5 000 Kč, úroková sazba byla stanovená celkem 16,90% p. a. Žalobkyně uvedla, že vzhledem k tomu, že žalovaný úvěr nesplácel řádně a včas (tj. nezajistil na běžném účtu [bankovní účet] sjednaný kreditní obrat), případně došlo z jeho strany k přečerpání celkového limitu kontokorentu nad částku 5 000 Kč, Banka jej několikrát písemně upozornila, aby tento stav napravil. Následně v důsledku trvajícího porušení povinností žalovaného ze Smlouvy, zejména z důvodu nesplácení kontokorentního úvěru stanoveným způsobem a přečerpání limitu kontokorentu Banka pohledávku žalovaného s účinností ke dni 18. 12. 2018 zesplatnila. Bance tak vzniklo oprávnění požadovat po žalovaném okamžité splacení veškerých závazků vyplývajících ze Smlouvy. Ke dni zesplatnění, tj. 18. 12. 2018, činila dlužná částka na jistině 6 220,61 Kč. Zároveň Banka uplatnila své právo na zaplacení sjednané smluvní pokuty. Smluvní pokuta byla sjednána přímo ve Smlouvě, přičemž dle odst. 6.3. písm. (b) Smlouvy činila 0,1 % denně z dlužné částky. Dne 26. 9. 2019 byla pohledávka na základě Smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené mezi Bankou a žalobcem dne 25. 9. 2019 postoupena žalobci. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem odeslaným doporučeně. Jistina pohledávky ke dni postoupení, tedy k 26. 9. 2019, činila 6 220,61 Kč. Příslušenství pohledávky, které spolu s jistinou úvěru přešlo z Banky na žalobce jako nového věřitele, pak tvoří smluvní úrok, úrok z prodlení a smluvní pokuta. 3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Z předložených listinných důkazů soud ověřil, že mezi předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla sjednána smlouva o běžném účtu a rovněž smlouva o kontokorentu, přičemž žalovaný byl seznámen s obchodními podmínkami. Z předložené výzvy vyplývá, že předchůdce žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu. Žalovaný dluh neuhradil ani po zaslání předžalobní výzvy. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek byla pohledávka postoupena žalobkyni a tato skutečnost byla oznámena žalovanému. 5. Na základě výše uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že mezi původním věřitelem a žalovaným byla řádně uzavřena smlouva o účtu ve smyslu § 2662 odst. 1 občanského zákoníku (zákon č. 89/2012 Sb.), dále jen NOZ, přičemž smluvní strany si sjednaly možnost, že žalované budou poskytnuty peněžní prostředky, i když nebude mít dostatek peněžních prostředků na svém běžném účtu v souladu s § 2665 NOZ a dále v souladu s § 2395 a násl. NOZ upravující smlouvu o úvěru. Na základě této smlouvy vedl původní věřitel pro žalovaného běžný účet, v němž se žalovaný dostala do debetu, a své povinnosti vyplývající ze smlouvy řádně neplnil. Proto původní věřitel využil svého práva vyplývajícího z příslušného ustanovení obchodních podmínek, kterými byl žalovaný dle předmětné smlouvy vázán a žádal zaplacení celé dlužné částky včetně sjednaných úroků. Soud podle § 2048 o. z. přiznal žalobci rovněž smluvní pokutu ve výši 1978,15 Kč dle žaloby z důvodů porušení smlouvy. Protože pohledávka byla postoupena v souladu s § 524 NOZ, dospěl soud k závěru, že původní věřitel postoupil pohledávku žalobkyni, což zakládá aktivní legitimaci k vedení sporu. 6. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozsudku, tedy vyhověl žalobě jak co do žalované částky, tak i co do úroku z prodlení z této částky uplatněného v souladu s § 1970 NOZ, dle kterého má věřitel právo požadovat vedle plnění i úroky z prodlení ve výši specifikované v příslušném nařízení vlády. 7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 8 198,76 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. 8. V projednávané věci je předmětem řízení požadavek na zaplacení částky nepřevyšující 50 000 Kč. 9. tj. tarifní hodnota nepřevyšuje částku uvedenou v ustanovení § 14b odst. 1 písm. b) a. t. Řízení přitom bylo zahájeno návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu, který vykazuje znaky formulářových žalob, tedy žalob, které mají podobu využitého vzoru, jenž se od své předlohy odlišuje jen v minimální míře, a to právě takové, aby mohla být žaloba co do určitosti osob účastníků a předmětu řízení dostatečně individualizována. Žalobkyně pravidelně vymáhá pohledávky vznikající jí v souvislosti s hlavním předmětem její podnikatelské činnosti, tj. ze smluv o běžném účtu a ze smluv úvěrových a nejedná se proto o první takovou či jedinou žalobu. 10. Opakovaně tak podává žaloby ve skutkově a právně obdobných věcech (týkajících se dluhu ze smlouvy o úvěru), které se liší jen údaji o žalovaných, výši dluhu, čísle smlouvy a dni uzavření smlouvy, výši úroku apod.). Z těchto důvodů soud rozhodl o nákladech řízení, tak jak bylo výše uvedeno, tedy dle § 14b příslušné vyhlášky. 11. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. soud rozhodl o povinnosti zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám právního zástupce. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud třídenní podle § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť pro uložení lhůty jiné neshledal důvod.