8 C 35/2020-34 — Okresní soud v Litoměřicích

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení uvedené částky s tím, že žalovaný dne 22. 8. 2019 cestoval metrem linky C veřejné hromadné dopravy osob provozované žalobkyní, a během provedené přepravní kontroly se přepravnímu kontrolorovi neprokázal platným jízdním dokladem. Naplnil tak podmínky pro to, aby po něm žalobkyně požadovala zaplacení přirážky k jízdnému ve výši 1 500 Kč. Žalovaný však ani přes výzvu tuto částku nezaplatil. Žalobkyně dále v řízení požaduje zákonný úrok z prodlení a náhradu nákladů řízení. 2. Žalovaný se v průběhu řízení k věci samé nevyjádřil. 3. Protože bylo věc možné rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, vyzval soud účastníky, aby se ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), vyjádřili k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se účastníci k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemají námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasila již v návrhu na zahájení řízení, žalovaný se k výzvě nevyjádřil, přestože mu byla žaloba i výzva doručena v souladu s § 49 odst. 4 o. s. ř., soud proto rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spise. 4. Soud ze Zápisu o provedené kontrole [číslo] zjistil, že žalovaný se přepravoval prostředkem hromadné veřejné dopravy provozovaným žalobkyní, a to dne 22. 8. 2019 metrem linky C. Na výzvu kontrolora ve stanici Florenc se však neprokázal platnou jízdenkou a přirážku k jízdnému nezaplatil. Výše přirážky k jízdnému vyplývá ze Smluvních a Přepravních podmínek Pražské integrované dopravy (dále jen„ PID“) a Tarifu PID. Z předžalobní výzvy ze dne 14. 10. 2019 a kopie doručenky vyplývá, že žalovaný byl před podáním žaloby vyzván k zaplacení dlužné částky. 5. Závazek se smlouvy o přepravě osob je upraven v ust. § 2550 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), která mj. stanoví, že smlouvou o přepravě osoby se dopravce zavazuje přepravit cestujícího do místa určení a cestující se zavazuje zaplatit jízdné (§ 2 550 o. z.). 6. Podle § 37 odst. 4 písm. d) a zák. č. 266/1994 Sb., o dráhách (dále jen „zákon o dráhách“), průvodčí drážního vozidla nebo jiná osoba ve veřejné drážní dopravě pověřená dopravcem a vybavená kontrolních odznakem nebo průkazem dopravce je oprávněna uložit cestujícímu, který se neprokázal platným jízdním dokladem, zaplacení jízdného a přirážky k jízdnému. Podle odst. 5 písm. b) téhož ustanovení je cestující povinen se při nástupu do drážního vozidla, pobytu v něm a při výstupu z drážního vozidla na výzvu pověřené osoby prokázat platným dokladem, a neprokáže-li se platným dokladem, je povinen zaplatit jízdné z nástupní do cílové stanice nebo, nelze-li bezpečně zjistit stanici, kde cestující nastoupil, z výchozí stanice vlaku a přirážku k jízdnému. Podle odst. 6 tamtéž stanoví výši přirážky dopravce v přepravních podmínkách, přičemž výše přirážky nesmí přesáhnout 1 500 Kč. 7. Podle § 7 odst. 6 vyhlášky č. 175/2000 Sb., o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní dopravu, nezakoupil-li se cestující jízdenku podle odst. 3 nebo podle odst. 5 tamtéž a je přepravován bez platné jízdenky, považuje se za cestujícího, který se z příčin na své straně neprokázal platným jízdním dokladem. 8. Po provedeném dokazování a právním posouzení věci má soud za prokázané, že žalovaný uzavřel se žalobkyní smlouvu o přepravě osob ve smyslu § 2550 a násl. o. z., přičemž se při přepravní kontrole neprokázal platnou jízdenkou na výzvu pověřené osoby ve smyslu § 37 zákona o dráhách, § 7 vyhlášky č. 175/2000 Sb. a v souladu se Smluvními přepravními podmínkami PID, čímž vznikl žalobkyni nárok na zaplacení přirážky k jízdnému ve výši 1500 Kč. Žalovaný břemeno tvrzení a břemeno důkazní ohledně případného zaplacení jízdného a přirážky k jízdnému neunesl. 9. Vzhledem k tomu, že žalovaný nezaplatil žalovanou částku do rozhodnutí soudu, ocitl se se zaplacením dluhu v prodlení, a soud proto žalobkyni přiznal i úroky z prodlení dle § 1970 o. z., s přihlédnutím k výši úroků, stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, ve znění pozdějších předpisů. 10. S ohledem na výše uvedené proto soud žalobě v plném rozsahu vyhověl. 11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 1 500 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (tj. převzetí a příprava zastoupení, kvalifikovaná výzva k plnění a návrh ve věci samé) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. 12. Podle § 149 odst. 1 je žalovaný povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám právního zástupce žalobkyně. 13. Třídenní lhůta k plnění plynoucí od právní moci rozhodnutí byla stanovena podle § 160 odst. 1 věta první o. s. ř.