12 C 109/2019-67 — Okresní soud v Litoměřicích

Žalobci v podaném návrhu na zahájení řízení uvedli, že jsou podílovými spoluvlastníky pozemku parc. č. st. [číslo] v katastrálním území Ličenice, jehož součástí je stavba č. ev. [číslo] - stavba pro rodinnou rekreaci. Tato nemovitost žalovaných sousedí s nemovitostí žalovaných - s parc. [číslo] téhož katastrálního území, jehož součástí je stavba [adresa] - rodinný dům, a dále s dalšími jeho pozemky č. parc. [číslo], [číslo], [číslo] a [číslo] rovněž v uvedeném katastrálním území ([list vlastnictví]), jež jsou vedeny u [katastrální území] [anonymizováno] [obec] pro [územní celek]. Dále žalobci uváděli, že v těsné blízkosti stavby žalobců na pozemku žalovaného č. parc. [číslo] se nachází vzrostlý strom - jasan, který svojí výškou značně přesahuje stavbu žalobců a svými větvemi hluboko přečnívajícími přes její střechu ohrožuje nemovitost žalobců, působí jim škody a svými kořeny, které prorůstají do zdi stavby žalobců, může narušit i její statiku. Padání suchých větví, listí a plodů každoročně ucpává okapy, což vyžaduje zvýšené náklady na údržbu. Rovněž existuje i nebezpečí pádu větví i celého stromu v případě nepředvídatelné přírodní kalamitní situace, např. zasažení stromu bleskem, napadení dřevokaznými houbami, plísněmi apod. Tento stav trvá již více než deset let a žalobci se mnohokrát snažili o smírné vyřešení této záležitosti, upozorňovali žalovaného na nebezpečí vzniku značné škody a žádali efektivní zásah žalovaného, který svého času dokonce přislíbil, že se bude touto věcí zabývat. K žádné nápravě však nedošlo a žalobci již ztratili naději, že by si žalovaný v této věci uvědomil svoji odpovědnost a k nápravě přistoupil. Žalovaný č. 1 uvedl, že nesouhlasí s tím, aby byli povinni strom odstranit. Uvedl, že podaná žaloba je za prvé účelová a zapadá do kontextu vleklých sousedských sporů mezi účastníky, kdy toto není jediná žaloba proti žalovanému č. 1 ze strany žalobců, a za druhé je žaloba nedůvodná, když intenzita imisí či ohrožení není taková, aby zakládala důvodnost žaloby. Strom je starý několik desítek let, žalobci koupili svou nemovitost v době, kdy strom již byl zasazen, a i s ohledem ke stáří stromu petitu žaloby nelze imisní žalobou vyhovět. Žalovaný č. 2 uvedl, že žádný dopis od žalobců ani jejich zástupce v letech 2019 neobdržel. Věc byla dříve řešena [stát. instituce], a odstranění stromu nebylo nařízeno. Dále uváděl, že strom jasan je zdravý, není napaden škůdci, přesahující větve nad pozemek žalobců byly ořezány. Poukazoval na to, že strom je starší než nemovitost žalobců a soužití se žalobci je problematické. Nesouhlasil s odstraněním stromu, který je v dnešní době důležitou zelení, která je potřebná. Z internetového výpisu z katastru nemovitostí bylo zjištěno, že pozemek parc. [číslo] v [katastrální území]. [anonymizována dvě slova] je ve vlastnictví p. [jméno] [příjmení], bytem [adresa]. Bylo tak spolehlivě vyvráceno tvrzení žalobců, že žalovaní jsou spoluvlastníci pozemku parc. [číslo] v [katastrální území]. [anonymizována dvě slova], z něhož žádají odstranit strom. Sama tato zjištěná skutečnost zcela postačuje k závěru, že žalobě nelze vyhovět a nelze ukládat žalovaným odstranění stromu z tohoto pozemku, k němuž nemají žádná práva ani povinnosti. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 22 Cdo 5259/2015 ze dne 27. 6. 2017 nárok na odstranění stromů podle § 1017 odst. 1 NOZ nelze úspěšně uplatnit, jde-li o stromy vysázené před 1. lednem 2014. Byť rozhodnutí neprošlo při hlasování kolegia NS ČR k publikaci do Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek pro nesouhlas většiny přítomných soudců, soud postupoval v souladu s tímto judikátem, na který ohledně rozhodné právní úpravy pro stručnost odkazuje. Mezi účastníky je nesporné, že předmětný strom - jasan, jehož odstranění se žalobci domáhají, je starší než 30 let, a s ohledem na již ustálenou judikaturu Nejvyššího soudu ČR (rozsudek sp. zn. 22 Cdo 5259/2015 ze dne 27. 6. 2017) je vyloučeno uložit odstranění stromu z důvodu obtěžování spadem listí, plodů či větví, a soud by proto musel žalobu zamítnout, i kdyby se žalobci domáhali jeho odstranění z pozemku žalovaných. Stejně tak by soud nemohl žalobě vyhovět ani z důvodu, že strom představuje potenciální nebezpečí pro životy, zdraví a majetek žalobců podle § 2903 odst. 2 OZ (či téměř shodného § 417 odst. 2 zák. č. 40/1964 Sb.), neboť vážné ohrožení nemůže představovat žalobci tvrzená možnost, že do něj v budoucnu udeří blesk či bude napaden škůdci, kteří způsobí jeho nestabilitu. Aby mohlo dojít k nařízení odstranění stromu, muselo by se jednat o takové ohrožení, které je bezprostřední a přímo hrozící, a nikoli pouze teoreticky možné, tedy pokud by se strom již nebezpečně nakláněl či byl již natolik nemocný, že by reálně ohrožoval své okolí. Samotná možnost úderu blesku (byť s vyšší pravděpodobností s ohledem na výšku stromu) či budoucího napadení nemocemi (vyskytujícími se pouze v okolí, nikoli na samotném stromu) rozhodně k nařízení odstranění stromu nepostačuje. Žalobci však takové bezprostřední a vážné ohrožení ani netvrdili, ani nebylo zjištěno z provedených důkazů. Dalšími důkazy, které soud v řízení provedl, se již v odůvodnění tohoto rozsudku pro nadbytečnost nezabývá, neboť nemají pro rozhodnutí význam. Ostatní důkazní návrhy soud při jednání pro nadbytečnost zamítl, neboť ani další doplnění znaleckého zkoumání stavu stromu, ani místní šetření, ani další výslechy svědků nemohly mít na rozhodnutí soudu, s ohledem na výše vyložený právní názor soudu, žádný vliv. Z uvedených skutkových zjištění vyplývá jednoznačný právní závěr, že žaloba nemůže být důvodná, a proto soud žalobu zamítl. Výroky o náhradě nákladů řízení jsou odůvodněny § 142 odst. 1 o.s.ř. když žalovaní měli plný úspěch. Žalovanému č. 2 žádné náklady nevznikly. Žalovaný č. 1 měl ve věci plný úspěch, a soud žalovanému č. 1 proto přiznal plnou náhradu nákladů řízení a zároveň postupoval podle vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen„ a. t.“) platné vždy k datu úkonu. Celková výše nákladů řízení je tvořena částkou 3 x 1 500 Kč á úkon za odměnu advokáta podle § 9 odst. 1 a. t., částkou 3x 300 Kč za 3 paušální částky náhrad (§ 13 odst. 3 a. t.) za převzetí zastoupení, vyjádření k žalobě a účast na jednání dne 21. 1. 2021, jízdným ve výši 818 Kč (za cestu [obec a číslo] - - [obec] a zpět, tj. 133,6 km při spotřebě 6,2 l BA95 na 100 km a vyhláškové ceně paliva), náhradou za ztrátu času 4 x 100 Kč za cesty k jednání dle § 14 odst. 1 písm. a) a. t. Náhrada nákladů tak činí 6 618 Kč. Podle § 149 odst. 1 o.s.ř. jsou žalobci povinni zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalovaného č. 1.