12 C 134/2021-31 — Okresní soud v Litoměřicích

Žalobce se žalobou domáhal zaplacení 4 906 Kč spolu s úrokem z prodlení v zákonné výši ode dne 13. 4. 2020 do zaplacení. Žalovaná částka představuje dle tvrzení žalobce příspěvek placený vlastníkem či provozovatelem motorového vozidla, který v rozporu se zákonem provozuje bez nezbytného pojištění toto motorové vozidlo. Nárok žalobce vyplývá z § 4 zákona č. 168/1999 Sb. o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla (dále jen„ zákon“). Žalovaný dle tvrzení žalobce vlastnil/provozoval motorové vozidlo Volkwagen Golf [registrační značka] (dále jen„ předmětné vozidlo“) a v období od 23. 2. 2019 do 31. 5. 2019 k tomuto vozidlu nebylo sjednáno zákonné pojištění odpovědnosti. Výše příspěvku a nákladů podle § 4 zákona byla stanovena částkou 98 dnů x 47 Kč/den, plus poplatku spojeného s mimosoudním uplatněním ve výši 300 Kč. Po pravomocném připuštění změny žaloby se žalobce domáhal zaplacení i částky 7 191 Kč spolu s úrokem z prodlení v zákonné výši ode dne 7. 7. 2020 do zaplacení, jakožto příspěvku placeného vlastníkem či provozovatelem předmětného motorového vozidla, provozovaného v období od 1. 6. 2019 do 31. 10. 2019 bez nezbytného pojištění toto motorové vozidlo včetně dalšího poplatku spojeného s mimosoudním uplatněním ve výši 300 Kč. Žalovaný se k věci samé nevyjádřil. Podle § 4 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb. vlastník tuzemského vozidla a jeho provozovatel (dále jen "osoba povinná k zaplacení příspěvku") jsou společně a nerozdílně povinni zaplatit Kanceláři příspěvek za každý den porušení povinnosti podle § 1 odst. 2; to neplatí, bylo-li vozidlo odcizeno. Podle § 4 odst. 2 zákona č. 168/1999 Sb. při určení osoby povinné k zaplacení příspěvku se má za to, že a) osoba zapsaná jako vlastník vozidla v registru silničních vozidel je vlastníkem vozidla a b) osoba zapsaná jako provozovatel vozidla v registru silničních vozidel je provozovatelem vozidla. Podle § 4 odst. 3 zákona č. 168/1999 Sb. výše příspěvku se vypočte jako součin počtu dní, kdy byla porušována povinnost podle § 1 odst. 2, a výše denní sazby podle druhu vozidla. Podle § 4 odst. 4 zákona č. 168/1999 Sb. osoba povinná k zaplacení příspěvku je povinna zaplatit Kanceláři náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek. Podle § 4 odst. 5 zákona č. 168/1999 Sb. výši denní sazby příspěvku, druhy vozidel pro účely denní sazby příspěvku a výši nákladů Kanceláře spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek podle odstavce 4 stanoví Ministerstvo financí vyhláškou. K prokázání tvrzení žalobce o tom, že žalovaný byl provozovatelem či vlastníkem předmětného vozu však žalobce soudu neoznačil ani nepředložil žádný důkaz. Z navržených, provedených a v souladu s § 132 o.s.ř. zhodnocených důkazů soud na ústním jednání zjistil, že žádné z důkazů jednotlivě a ani ve vzájemných souvislostech se netýkají tvrzení a neprokazují žalobcem tvrzenou skutečnost, že žalovaný byl v žalovaném období provozovatelem či vlastníkem předmětného vozidla, a že je ve sporu pasivně legitimován. Nebyl navržen ani důkaz výpisem z registru vozidel ani jiný důkaz o nabytí vozidla žalovaným. Žalobce neprokázal pasivní legitimaci žalovaného (jako vlastníka či provozovatele vozidla), a soudu nezbývá než žalobu zamítnout pro neunesení důkazního břemene žalobcem. Žalobce omluvil svou neúčast na jednání a nežádal o odročení. Svou neúčastí na jednání žalobce zmařil poučovací povinnost soudu podle § 118a odst. 2 a 3 o.s.ř., když při jednání soud zjistil, že žalobce nenavrhl důkazy k prokázání svých tvrzení o podepsání smlouvy žalobcem a žalovaným a doručení akceptace smlouvy, a žalobce si zmařil také možnost být seznámen s předběžným právním názorem soudu vyplývajícím z provedeného dokazování (viz např. usnesení ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 175/04 či rozsudek Vrchního soudu v Praze sp. zn. 11 Cmo 294/2001). In obiter dictum soud uvádí, že poučení o neprokázání žalobních tvrzení nemohl soud žalobci poskytnout ani v rámci přípravného jednání, jež soud nenařídil, neboť s ohledem na to, že žalovaný nepřebíral soudní obsílky, se přípravné jednání ani reálně nemohlo konat, neboť náhradní doručení předvolání zákon vylučuje. Jak vyplývá z ustálené judikatury Nejvyššího soudu ČR (např. rozsudek sp. zn. 21 Cdo 4314/2008) potřebná poučení soud poskytuje pouze při jednání, popřípadě při přípravném roku, nařízeném podle ustanovení § 114c o.s.ř., a není tedy možné poučovat žalobce o neunesení důkazního břemene mimo jednání či přípravný rok. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. a contrario, neboť úspěšnému žalovanému žádné náklady nevznikly.