12 C 91/2021-27 — Okresní soud v Litoměřicích

1. Předmětem řízení v této věci je zaplacení částky [částka] s příslušenstvím představující dlužné nájemné za pronájem nebytových prostor o výměře [výměra] plochy uvnitř hypermarketu [anonymizována dvě slova] – [obec] na adrese [adresa žalobkyně], který je ve vlastnictví žalobkyně, a to na základě nájemní smlouvy uzavřené dne [datum] mezi žalobkyní jako pronajímatelkou a žalovanou jako nájemkyní. Na základě uzavřené smlouvy žalovaná užívala předmětné prostory a neuhradila sjednané nájemné [částka] Kč/měsíc a sjednanou cenu paušálních služeb poskytovaných dodavatelskými organizacemi [částka] Kč/měsíc bez DPH za období od [datum] do [datum]. Žalobkyně dlužné nájemné žalované vyúčtovala fakturou [číslo] na částku [částka], splatnou dne [datum], za období od [datum] do [datum], dále fakturou [číslo] na částku [částka], splatnou dne [datum], za období od [datum] do [datum], a fakturou [číslo] na částku [částka], splatnou dne [datum], za období od [datum] do [datum]. Zároveň s úhradou dlužného nájemného žalobkyně žádala přiznání smluvní pokuty ve výši 3násobku denního nájemného ([anonymizována dvě slova] Kč/den), resp. ve výši [částka] za období od [datum] do [datum] (a to za porušení povinností žalované vyplývajících ze smlouvy o nájmu), nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši [částka] a dále zákonného úroku z prodlení od splatnosti jednotlivých částí dluhu do zaplacení. 2. Žalovaná se žalobou nesouhlasila. Poukázala na to, že opakovaně kontaktovala žalobkyni s žádostmi o prominutí nájemného, na což žalobkyně nereagovala. Uvedla, že vzhledem k tomu, že jí žalobkyně nevrátila složenou kauci ve výši [částka], žalobkyni ničeho nedluží. Žalovaná pronajaté prostory vyklidila dne [datum] a k témuž dni došlo k ukončení nájemní smlouvy, a to na základě ústní dohody s žalobkyní. Poukázala rovněž na skutečnost, že důvodem k vyklizení prostor a ukončení smlouvy ze strany žalované bylo propuknutí pandemie Covidu 19, v jejímž důsledku došlo k výraznému propadu tržeb. 3. Žalobkyně uvedla, že nájemní vztah mezi účastníky trval až do [datum], kdy byla žalované doručena výpověď z nájemní smlouvy ze strany žalobkyně, a to bez výpovědní doby, neboť žalovaná porušila povinnost podnikat po celou prodejní dobu tak, jak bylo mezi účastníky sjednáno v nájemní smlouvě, když žalovaná předmětné prostory vyklidila k datu [datum]. Žalovaná dle tvrzení žalobkyně uhradila poslední nájemné za měsíc [anonymizováno] [rok], kauce ve výši [částka] tak byla použita na úhradu nájemného za měsíc [anonymizováno] [rok]. K oprávněnosti nároku na zaplacení smluvní pokuty žalobkyně doplnila, že tato vyplývá z porušení čl. 4 odst. 3 smlouvy o nájmu, v němž se žalovaná zavázala k zajišťování úklidu, podnikání, vyřizování reklamací atd. 4. Mezi účastníky bylo nesporné, že nájemní smlouva byla uzavřena platně, nájemné bylo žalovanou placeno až do [anonymizováno] [rok] a dále skutečnost, že kauce ve výši [částka] byla použita k úhradě dlužného nájemného za měsíc [anonymizováno] [rok]. 5. Soud zamítl návrh žalované na provedení důkazu listinami k prokázání poklesu tržeb pro nadbytečnost, neboť i kdyby byl pokles tržeb ze strany žalované prokázán, tato skutečnost by neměla na rozhodnutí soudu žádný vliv. 6. Z faktur [číslo] [číslo] bylo zjištěno, že žalobkyně žalované vyúčtovala nájemné a služby za pronájem nebytových prostor za dobu od [datum] do [datum] v celkové výši [částka]. 7. Z předžalobní upomínky ze dne [datum] s podacím archem, a ze dne [datum] s podacím archem soud zjistil, že žalobkyně žalovanou vyzvala k úhradě žalované pohledávky před podáním žaloby. 8. Z výpovědi smlouvy o nájmu z [datum] se podává, že žalobkyně vypověděla nájemní smlouvu s žalovanou bez výpovědní doby s účinností ke dni doručení výpovědi. 9. Ze smlouvy o nájmu z [datum] s přílohami byla ověřena výše měsíčního nájemného, které činilo částku [částka] měsíčně a výše paušální částky za služby ve výši [částka] měsíčně. Ze smlouvy byly ověřeny podmínky ukončení nájemní smlouvy bez výpovědní doby. Dále bylo zjištěno, že žalobkyní tvrzený nárok na zaplacení smluvní pokuty, který měl dle tvrzení žalobkyně vyplývat z porušení povinností stanovených v čl. 4 odst. 3 smlouvy (tj. zajišťování úklidu prostor, podnikání a vyřizování reklamací po celou prodejní dobu, označení obchodní firmy atd.), ze smlouvy o nájmu nevyplývá, když čl. 5 odst. 4 tento nárok výslovně vylučuje. 10. Z domovního řádu a protikorupčních zásad soud nezjistil žádné k dané věci se vztahující relevantní skutečnosti. 11. Z provedeného dokazování soud zjistil, že mezi žalobkyní jako pronajímatelem a žalovanou jako nájemcem byla uzavřena smlouva o nájmu prostoru sloužícího k podnikání. Žalobkyně se touto smlouvou zavázala žalované přenechat prostory sloužící k podnikání a žalovaná se zavázala hradit žalobkyni měsíční nájemné. Žalovaná nesplnila svou povinnost, když nezaplatila sjednané nájemné a služby za období od [datum] do [datum] (břemeno tvrzení a důkazní o případném zaplacení neunesla žalovaná), proto je nárok žalobkyně na zaplacení podle § 2302 a následujících o. z. po právu, a soud proto žalobě v části, v níž žalobkyně požadovala po žalované uhrazení dlužného nájemného a služeb, vyhověl. Žalobkyně má v souladu s § 1968 a 1970 o. z. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. nárok i na úrok z prodlení v zákonné výši. 12. Pokud jde o procesní obranu žalované, pak nezbývá než konstatovat, že ani skutečnost, že v důsledku pandemie Covid 19 došlo k poklesu tržeb žalované a z toho důvodu byla nucena prostory vyklidit, ji nikterak nezprošťují povinností vůči žalobkyni na zaplacení dlužného nájemného a služeb, a tyto okolnosti nemají na rozhodnutí tohoto soudu žádný vliv. Žalované nelze přisvědčit ani ohledně tvrzeného ukončení nájemní smlouvy již k datu [datum], neboť žalovaná, přestože byla při jednání poučena, aby označila důkazy k tvrzení o ukončení nájemní smlouvy dohodou mezi účastníky již k tomuto datu, tak neučinila, a neunesla tak k této skutečnosti důkazní břemeno. In obiter dictum soud uvádí, že i kdyby žalovaná tuto skutečnost prokázala, nájemní smlouva nemohla být ukončena ústní formou, neboť zákon pro výpověď nájmu vyžaduje formu písemnou (§ [číslo] odst. 1 věta druhá ve spojení s § 2286 odst. 1 větou první o. z.). 13. Soud zamítl žalobu v části, v níž žalobkyně požadovala zaplacení smluvní pokuty ve výši [částka], neboť tento nárok ze smlouvy o nájmu nebytového prostoru nevyplývá, resp. jej smlouva přímo vylučuje, a to v čl. 5 odst. 4. Dále soud zamítl žalobu v části, v níž žalobkyně požadovala zaplacení nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši [částka], neboť vzhledem k tomu, že výše nákladů řízení (tedy i nákladů uplatnění pohledávky) přesahuje částku [částka], neuplatní se § 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., který stanoví pouze to, jaká má být minimální výše nákladů spojených s uplatněním pohledávky, neboť tato minimální výše je překročena. Toto ustanovení nezakládá žádný nový nárok, který by bylo možné v civilním řízení přiznat vedle stávající náhrady nákladů řízení, ale dle názoru soudu stanoví pouze minimální fiktivní hranici výše nákladů řízení, a pokud tyto náklady řízení jsou vyšší, pak se § 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. neuplatňuje, neboť v tomto ustanovení je pouze paušalizována minimální výše nákladů uplatnění, a nikoli konstituován nějaký nový nárok existující nezávisle na nákladech řízení. 14. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 2 o.s.ř., když žalobkyně měla úspěch pouze co do částky [částka], tj. 73,4 % a náleží jí tak náleží 46,8 % účelně vynaložených nákladů ve výši [částka]. Celková výše nákladů řízení sestává ze zaplaceného soudního poplatku v částce [částka] a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši [částka] sestávající z částky [částka] za každý z pěti úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně pěti paušálních náhrad výdajů po [částka] dle § 13 odst. 4 a. t., v souvislosti s cestou realizovanou dne [datum] náhrada [částka] za [anonymizováno] ujetých km v částce [částka] ([částka] za litr paliva dle vyhlášky č. 375/2021 Sb. při průměrné spotřebě [anonymizováno] l [číslo] km a 4,40 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 375/2021 Sb.) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání [anonymizováno] × 30 minut v částce [částka] podle § 14 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky [částka] ve výši [částka]. 15. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud třídenní podle § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť pro uložení lhůty jiné neshledal důvod.