20 C 182/2020-43 — Okresní soud v Litoměřicích

1. Žalobkyně se na žalovaném svou žalobou domáhala zaplacení částky 3.335,00 Kč s příslušenstvím, kterou jí žalovaný dluží za odběr plynu v odběrném místě žalovaného, dodaného žalovanému na základě smlouvy o sdružených službách dodávky plynu ze dne 9.4.2019 [číslo]. Žalobkyně vyúčtovala žalovanému odebraný plyn za období od 7.3.2020 do 8.4.2020, fakturou [číslo faktury], která byla splatná 11.5.2020 částkou 3.335,00 Kč. Žalovaný ani přes předžalobní upomínku žalobkyni ničeho neuhradil. 2. Soud ve věci vydal dne 14.8.2020 platební rozkaz, který se však žalovanému nepodařilo doručit, a proto jej soud dne 13.11.2020 zrušil. 3. Soud se dotázal účastníků, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení ústního jednání a poučil oba účastníky, že pokud se ve stanovené lhůtě k tomuto dotazu soudu písemně nevyjádří, bude soud dle § 101 odst. 4 o.s.ř. předpokládat, že proti rozhodnutí věci bez nařízení jednání nemají námitky. Oběma účastníkům byla tato výzva řádně doručena. Ve stanovené lhůtě žádný z účastníků soudu nesdělil, že s tímto postupem nesouhlasí, žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Soud proto rozhodl věc bez nařízení jednání. 4. Podle § 157 odst. 4 o. s. ř. v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné, nebo proti němuž se účastníci odvolání vzdali, soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. V daném případě soud provedl listinné důkazy předložené žalobkyní, a to smlouvu o sdružených službách dodávky a odběru plynu [číslo] ze dne 9.4.2019, faktura č. [číslo faktury] ze dne 24.4.2020, předžalobní upomínka ze dne 7.7.2020, podací lístek ze dne [číslo]. Z těchto všech důkazů bylo jednoznačně zjištěno, že veškeré skutečnosti v žalobě tvrzené ohledně dodávky elektřiny a výše dlužné částky za dodávku plynu a má soud za prokázané. Po právní stránce pak soud vycházel z § 72 zákona č. 458/2000 Sb., energetický zákon a § 2079 a násl. občanského zákoníku, úrok z prodlení byl přiznán podle § 1970 občanského zákoníku. 5. Soud proto žalobě v plném rozsahu vyhověl. 6. Při rozhodování o náhradě nákladů řízení není soud vázán návrhem (§151odst. 1 o.s.ř.) a náhrada nákladů řízení, včetně náhrady nákladů řízení mezi účastníky, je kogentně upravena v ustanoveních § 142 až 151 o.s.ř. (srov. usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 16.11.2000, sp.zn. 3 Cmo 243/99, uveřejněné v časopise Soudní rozhledy č. 3/2001 na str. 78 nebo usnesení Ústavního soudu České republiky ze dne 26.5.2010, sp.zn. II. ÚS 1103/10, dostupné na internetových stránkách http:// nalus.usoud.cz). Podle § 142 odst. 1 věty prvé občanského soudního řádu, soud přizná náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatnění nebo bránění práva účastníku, který měl ve věci plný úspěch, proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Podle § 142 odst. 2 občanského soudního řádu, měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. 7. Dle názoru Ústavního soudu prezentovaného v rozhodnutí III.ÚS 2985/14, právo žalující strany domáhat se svého nároku u soudu a využít k tomu služeb advokáta nezbavují obecný soud povinnosti brát na zřetel všechny relevantní okolnosti pro posouzení výše účelně vynaložených nákladů žalobce při vymáhání pohledávky, a že relevantní okolnosti je třeba vyhodnotit ústavně konformním způsobem, tedy racionálně a srozumitelně, s respektem k výkladu provedeným Ústavním soudem ohledně posuzování výše účelně vynaložených nákladů řízení. 8. Jelikož žalobkyně byla ve věci zcela úspěšná, přiznal jí soud vůči žalovanému právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení v plné výši, jež sestává ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1.000,00 Kč, z nákladů právního zastoupení za 3 úkony právní služby á 200,00 Kč dle § 14b vyhl. 177/1996 Sb., 3x režijní paušál á 100,00 Kč dle § 14b vyhl. 177/1996 Sb., (za přípravu a převzetí, za podání žaloby, výzvu k plnění), a dále 21% DPH dle § 137 odst. 3 občanského soudního řádu ve výši 189,00 Kč, celkem je tedy žalovaný povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů částku 2.089,00 Kč. 9. Řízení bylo, jak soud vyhodnotil v souladu s právním názorem Krajského soudu v Ústí nad Labem prezentovaném v rozhodnutí č.j. 17Co 666/2015-143, zahájeno na ustáleném vzoru uplatněném žalobcem opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech a peněžité plnění nepřevyšuje částku 50.000,00 Kč, a to z titulu neuhrazení dodávky elektřiny a plynu dle smlouvy o sdružených službách dodávky plynu. 10. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud žalovanému třídenní dle § 160 odst. 1 o.s.ř., když pro uložení lhůty jiné neshledal důvod. 11. Dle § 149 odst. 1 o.s.ř. je žalovaný povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně.