20 C 217/2021-28 — Okresní soud v Litoměřicích

1. Žalobkyně se svou žalobou po žalovaném domáhala zaplacení částky 31 009 Kč s příslušenstvím a nákladů řízení. Žalobu odůvodnila tím, že nákladní automobil jiný než podle písmene r s nejvyšší povolenou hmotností do 3500 kg, [registrační značka], [VIN kód], číslo technického průkazu vozidla [anonymizováno], je evidován v registru silničních vozidel jako provozovaný. Žalovaný, coby provozovatel, neměl ode dne 22.4.2019 do dne 30.9.2019 k vozidlu sjednáno pojištění odpovědnosti, vozidlo tak bylo nepojištěno 162 dní. Žalobkyni tak vznikl nárok na příspěvek, jehož výše se vypočte jako součin počtu dní, kdy byla porušována povinnost výše denní sazby podle druhu vozidla. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě příspěvku, splatnost příspěvku nastala dne 15.3.2020. Částka 14 232 Kč se skládá ze základu příspěvku, konkrétně 86 Kč, který je vynásoben počtem dní, tj. 162 dní, celkem 13 932 Kč, a dále z poplatku spojeného s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek na základě ustanovení § 4 odst. 4 Zákona ve výši 300 Kč, dále že osobní automobil se zdvihovým objemem válců motoru nad 1000 cm3 do 1350 cm3, [registrační značka], [VIN kód], číslo technického průkazu vozidla [anonymizováno], je evidován v registru silničních vozidel jako provozovaný. Žalovaný, coby provozovatel, neměl ode dne 8.2.2020 do dne 148.5.2020 k vozidlu sjednáno pojištění odpovědnosti, vozidlo tak bylo nepojištěno 101 dní. Žalobkyni tak vznikl nárok na příspěvek, jehož výše se vypočte jako součin počtu dní, kdy byla porušována povinnost výše denní sazby podle druhu vozidla. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě příspěvku, splatnost příspěvku nastala dne 9.11.2020. Částka 3 835 Kč se skládá ze základu příspěvku, konkrétně 35 Kč, který je vynásoben počtem dní, tj. 101 dní, celkem 3 535 Kč, a dále z poplatku spojeného s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek na základě ustanovení § 4 odst. 4 Zákona ve výši 300 Kč, dále, že nákladní automobil jiný než podle písmene r s nejvyšší povolenou hmotností do 3500 kg, [registrační značka], [VIN kód], číslo technického průkazu vozidla [anonymizováno], je evidován v registru silničních vozidel jako provozovaný. Žalovaný, coby provozovatel, neměl ode dne 26.11.2018 do dne 21.4.2019 k vozidlu sjednáno pojištění odpovědnosti, vozidlo tak bylo nepojištěno 147 dní. Žalobkyni tak vznikl nárok na příspěvek, jehož výše se vypočte jako součin počtu dní, kdy byla porušována povinnost výše denní sazby podle druhu vozidla. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě příspěvku, splatnost příspěvku nastala dne 28.7.2019. Částka 12 942 Kč se skládá ze základu příspěvku, konkrétně 86 Kč, který je vynásoben počtem dní, tj. 147 dní, celkem 12 643 Kč, a dále z poplatku spojeného s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek na základě ustanovení § 4 odst. 4 Zákona ve výši 300 Kč. Žalovaný ani přes předžalobní upomínku neuhradil žalobkyni ničeho. 2. Soud ve věci vydal dne 21.4.2021 elektronický platební rozkaz, který se žalovanému nepodařilo doručit, proto jej soud dne 2.6.2021 zrušil. 3. Soud se dotázal účastníků, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení ústního jednání a poučil oba účastníky, že pokud se ve stanovené lhůtě k tomuto dotazu soudu písemně nevyjádří, bude soud dle § 101 odst. 4 o.s.ř. předpokládat, že proti rozhodnutí věci bez nařízení jednání nemají námitky. Oběma účastníkům byla tato výzva řádně doručena. Ve stanovené lhůtě žádný z účastníků soudu nesdělil, že s tímto postupem nesouhlasí. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Soud proto rozhodl věc bez nařízení jednání. 4. Soud ve věci provedl listinné důkazy předložené žalobkyní, a to upomínka o úhradu nedoplatku příspěvku do garančního fondu [zkrácený název žalobce] ze dne 22.8.2019, ze dne 2.12.2020, doručenka, II. upomínka o úhradu nedoplatku příspěvku do garančního fondu [zkrácený název žalobce] ze dne 13.1.2021, ze dne 6.11.2019, předžalobní upomínka ze dne 5.2.2021, ze dne 5.2.2021, ze dne 4.5.2020, ze dne 12.1.2021, podací arch ze dne 4.5.2020, ze 4.5.2020, ze dne 12.1.2021, výzva k úhradě příspěvku do garančního fondu ČKP ze dne 13.6.2019, ze dne 30.1.2020, ze dne 26.8.2020, upozornění na nedoplatek ze dne 30.4.2020. 5. Soud z provedeného dokazování zjistil, že žalovaný v rozhodné době byl provozovatelem nebo vlastníkem nákladní automobil jiný než podle písmene r s nejvyšší povolenou hmotností do 3500 kg, [registrační značka], [VIN kód], číslo technického průkazu vozidla [anonymizováno], přičemž ve vztahu k tomuto vozidlu v rozhodné době nebylo sjednáno pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou jeho provozem (povinné ručení), když příspěvek neuhradil ani přes opakovanou výzvu žalobkyně, a osobního automobilu se zdvihovým objemem válců motoru nad 1000 cm3 do 1350 cm3, [registrační značka], [VIN kód], číslo technického průkazu vozidla [anonymizováno], přičemž ve vztahu k tomuto vozidlu v rozhodné době nebylo sjednáno pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou jeho provozem (povinné ručení), když příspěvek neuhradil ani přes opakovanou výzvu žalobkyně. V řízení nevyšlo najevo nic, co by vyvrátilo či zpochybnilo tvrzení žalobkyně o tom, že žalovaný v rozhodné době byl provozovatelem předmětných osobních automobilů; tato tvrzení žalobkyně jsou v souladu s provedenými důkazy a žalovaný, ač měl možnost, je nijak nezpochybnil. 6. Po právní stránce pak soud vycházel z § 1 a násl. zákona č. 168/1999 Sb., § 2a vyhl. č. 205/1999 Sb. Úrok z prodlení byl přiznán podle § 1970 občanského zákoníku a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Soud proto žalobě v celém rozsahu vyhověl. 7. Soud proto žalobě v celém rozsahu vyhověl. 8. Při rozhodování o náhradě nákladů řízení není soud vázán návrhem (§151odst. 1 o.s.ř.) a náhrada nákladů řízení, včetně náhrady nákladů řízení mezi účastníky, je kogentně upravena v ustanoveních § 142 až 151 o.s.ř. (srov. usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 16.11.2000, sp.zn. 3 Cmo 243/99, uveřejněné v časopise Soudní rozhledy č. 3/2001 na str. 78 nebo usnesení Ústavního soudu České republiky ze dne 26.5.2010, sp.zn. II. ÚS 1103/10, dostupné na internetových stránkách http:// nalus.usoud.cz). Podle § 142 odst. 1 věty prvé občanského soudního řádu, soud přizná náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatnění nebo bránění práva účastníku, který měl ve věci plný úspěch, proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Podle § 142 odst. 2 občanského soudního řádu, měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. 9. Dle názoru Ústavního soudu prezentovaného v rozhodnutí III.ÚS 2985/14, právo žalující strany domáhat se svého nároku u soudu a využít k tomu služeb advokáta nezbavují obecný soud povinnosti brát na zřetel všechny relevantní okolnosti pro posouzení výše účelně vynaložených nákladů žalobce při vymáhání pohledávky, a že relevantní okolnosti je třeba vyhodnotit ústavně konformním způsobem, tedy racionálně a srozumitelně, s respektem k výkladu provedeným Ústavním soudem ohledně posuzování výše účelně vynaložených nákladů řízení. 10. Protože žalobkyně byla ve věci zcela úspěšná, přiznal jí soud vůči žalovanému právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení v plné výši, jež sestává ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 269 Kč, z nákladů právního zastoupení za 3 úkony právní služby á 500 Kč dle § 14b vyhl. 177/1996 Sb., 3x režijní paušál á 300 Kč dle § 14b vyhl. 177/1996 Sb., (za přípravu a převzetí, za podání žaloby, výzvu k plnění), a dále 21% DPH dle § 137 odst. 3 občanského soudního řádu ve výši 504 Kč, celkem je tedy žalovaný povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů částku 4 173 Kč. 11. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud žalovanému třídenní podle § 160 odst. 1 občanského soudního řádu, když pro uložení lhůty jiné neshledal důvod. 12. Dle § 149 odst. 1 o.s.ř. je žalovaný povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně.