20 C 257/2015-76 — Okresní soud v Litoměřicích

1. Žalobkyně se svou žalobou doručenou soudu dne 21.4.2015 po žalovaném domáhala zaplacení částky 15 000 Kč spolu s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 8.10.2014 smlouvu o dílo, když žalobkyně tuto smlouvu splnila a dílo odevzdala, avšak žalovaný ničeho přes předžalobní upomínku ničeho neuhradil. 2. Přípisem ze dne 7.7.2015 sdělil soud účastníkům řízení, že řízení bylo přerušeno z důvodu zahájeného insolvenčního řízení žalovaného. 3. K jednání, které se ve věci konalo dne 30.4.2021, se žalobkyně nedostavila, ačkoliv byla předvolána na adresu pro doručování podle § 46b písm. a) o.s.ř., neomluvila se a nepožádala o odročení jednání. Podle § 101 odst. 3 o.s.ř. proto soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalobkyně; vycházel přitom z obsahu spisu. 4. Soud ve věci provedl následující důkazy, žádost o insolvenční návrh ze dne 8.10.2014, čestné prohlášení ze dne 8.10.2014, seznam majetku ze dne 8.10.2014, souhlas se zpracováním osobních údajů ze dne 8.10.2014, výzva k úhradě, smlouva o dílo ze dne 8.10.2014, podací lístek ze dne 31.10.2014, ze dne 2.3.2015, dodejka ze dne 3.3.2015, spis Krajského soudu v Ústí nad Labem vedený pod sp.zn. [spisová značka] ve veřejné přístupné elektronické formě. 5. Soud po zhodnocení provedených důkazů podle ustanovení § 132 o.s.ř. každého důkazu jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti a po aplikaci ustanovení § 414 a násl. insolvenčního zákona na zjištěný skutkový stav, dospěl k následujícímu závěru: 6. Usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem [insolvenční spisová značka] ze dne 30.6.2015 byl zjištěn úpadek žalovaného a bylo mu povoleno řešení úpadku oddlužením a současně soud vyzval věřitele, kteří dosud nepřihlásili své pohledávky soud, aby tak učinili ve lhůtě k tomu určené. 7. Usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem [insolvenční spisová značka] ze dne 23.11.2020 soud vzal na vědomí oddlužení žalovaného s tím, že osvobodil žalovaného od placení pohledávek zahrnutých do oddlužení v rozsahu, v němž nebyly dosud uspokojeny, pohledávek věřitelů, k jejichž pohledávkám se v insolvenčním řízení nepřihlíželo, a pohledávek věřitelů, kteří své pohledávky do insolvenčního řízení nepřihlásili, ač tak měli učinit. 8. Pohledávka, na kterou se vztahuje rozhodnutí o osvobození dlužníka od placení, vydané podle § 414 odst. 1 insolvenčního zákona, v neuhrazeném rozsahu nezaniká, v soudním či jiném řízení ji však již nelze věřiteli přiznat; ve vykonávacím řízení má taková pohledávka stejný režim jako promlčená pohledávka. 9. S ohledem na shora uvedené nezbylo soudu než žalobu jako nedůvodnou zamítnout, když žalovaný byl od placení pohledávek zahrnutých do oddlužení v rozsahu, v němž nebyly dosud uspokojeny, pohledávek věřitelů, k jejichž pohledávkám se v insolvenčním řízení nepřihlíželo, a pohledávek věřitelů, kteří své pohledávky do insolvenčního řízení nepřihlásili, ač tak měli učinit, osvobozena dle § 414 insolvenčního zákona. 10. Soud opakovaně tuto skutečnost sdělil žalobkyni. Žalobkyně však nijak nereagovala, resp. k podání doručenému soudu dne 15.1.2021 soud nemohl přihlédnout, když podání bylo učiněno prostým emailem a nebylo ve stanovené lhůtě doplněno, když dle § 42 odst. 2 o.s.ř. písemné podání obsahující návrh ve věci samé učiněné telefaxem nebo v elektronické podobě (pokud s ním nejsou spojovány účinky vlastnoručního podpisu) je třeba nejpozději do 3 dnů doplnit předložením jeho originálu, případně písemným podáním shodného znění. s tím, že pokud nebyla podání ve stanovené lhůtě doplněna, soud k nim nepřihlíží. 11. Při rozhodování o náhradě nákladů řízení není soud vázán návrhem (§151odst. 1 o.s.ř.) a náhrada nákladů řízení, včetně náhrady nákladů řízení mezi účastníky, je kogentně upravena v ustanoveních § 142 až 151 o.s.ř. (srov. usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 16.11.2000, sp.zn. 3 Cmo 243/99, uveřejněné v časopise Soudní rozhledy č. 3/2001 na str. 78 nebo usnesení Ústavního soudu České republiky ze dne 26.5.2010, sp.zn. II. ÚS 1103/10, dostupné na internetových stránkách http:// nalus.usoud.cz). Podle § 142 odst. 1 věty prvé občanského soudního řádu, soud přizná náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatnění nebo bránění práva účastníku, který měl ve věci plný úspěch, proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Podle § 142 odst. 2 občanského soudního řádu, měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. 12. Jelikož žalobkyně byla ve věci zcela neúspěšná a žalovaný zcela úspěšný, přiznal mu soud vůči žalobkyni právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení v plné výši, jež sestává z nákladů právního zastoupení za 2 úkony právní služby á 1 700,00 Kč dle § 7 vyhl. 177/1996 Sb., 4x režijního paušálu á 300,00 Kč dle § 13 odst. 3 vyhl. 177/1996 Sb., (převzetí věci, účast při jednání dne 30.4.2021) a dále 21% DPH dle § 137 odst. 3 občanského soudního řádu ve výši 840 Kč, celkem je tedy žalobkyně povinna zaplatit žalovanému na náhradu nákladů částku 4 840 Kč. 13. Pokud jde o vyjádření žalovaného ze dne 22.4.2021, pak tento úkon soud neshledal účelně vynaloženým, když žádné podání vyjádření žalovanému soud neuložil. 14. Dle § 149 odst. 1 o.s.ř. je žalobkyně povinna zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalovaného. 15. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud žalobkyni třídenní podle § 160 odst. 1 občanského soudního řádu, když pro uložení lhůty jiné neshledal důvod.