20 C 275/2021-45 — Okresní soud v Litoměřicích

Žalobkyně se na žalované svou žalobou domáhala zaplacení částky [částka] s příslušenstvím. Svou žalobu odůvodnila tím, že uzavřela s žalovanou smlouvu o úvěru a vydání a užívání kreditní karty [číslo]. K této smlouvě byla mezi žalobkyní a žalovanou uzavřena Dispozice, v níž byla dále specifikována výše obchodního úroku pro hotovostní čerpání a pro bezhotovostní čerpání. Žalovaná poskytnutý úvěr čerpala průběžně v průběhu smluvního vztahu, a to postupnými výběry z bankovního účtu prostřednictvím bankomatů, či formou platby u jednotlivých obchodníků. Úvěr se žalovaná zavázala splácet formou minimální měsíční splátky stanovené jako procento z částky vyčerpaného úvěrového rámce. Žalovaná své povinnosti neplnila řádně a včas, žalobkyni proto vznikla pohledávka, na kterou žalovaná ani přes upomínky neuhradila ničeho. Soud ve věci vydal dne [datum] elektronický platební rozkaz, který se však žalované nepodařilo doručit, a proto jej soud dne [datum] zrušil. K jednání konaném dne [datum] se žalovaná nedostavila, ačkoliv k němu byla předvolána na adresu pro doručování podle § 46b písm. a) občanského soudního řádu, svou neúčast řádně neomluvila a ani nepožádala o odročení jednání. Žalobkyně, která se k jednání dostavila, navrhla vydání rozsudku pro zmeškání. Protože byly splněny předpoklady pro vydání rozsudku pro zmeškání, soud podle ustanovení § 153b odst. 1 o.s.ř. vynesl rozsudek pro zmeškání, kterým žalobě zcela vyhověl, přičemž tvrzení žalobce obsažená v žalobě o skutkových okolnostech týkajících se sporu vzal za nesporná. Věc právně posoudil podle § 2390 a násl. občanského zákoníku. Úrok z prodlení byl přiznán podle § 1970 občanského zákoníku a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Při rozhodování o náhradě nákladů řízení není soud vázán návrhem (§151odst. 1 o.s.ř.) a náhrada nákladů řízení, včetně náhrady nákladů řízení mezi účastníky, je kogentně upravena v ustanoveních § 142 až 151 o.s.ř. (srov. usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 16.11.2000, sp.zn. 3 Cmo 243/99, uveřejněné v časopise Soudní rozhledy č. 3/2001 na str. 78 nebo usnesení Ústavního soudu České republiky ze dne 26.5.2010, sp.zn. II. ÚS 1103/10, dostupné na internetových stránkách http:// [webová adresa]). Podle § 142 odst. 1 věty prvé občanského soudního řádu, soud přizná náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatnění nebo bránění práva účastníku, který měl ve věci plný úspěch, proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Podle § 142 odst. 2 občanského soudního řádu, měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Jelikož žalobkyně byla ve věci zcela úspěšná přiznal jí soud vůči žalované právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení v plné výši, jež sestává ze zaplaceného soudního poplatku ve výši [částka], z nákladů právního zastoupení za 3 úkony právní služby á [částka] dle § 14b vyhl. 177/1996 Sb., 3x režijní paušál á [částka] dle § 14b vyhl. 177/1996 Sb., (za přípravu a převzetí, za podání žaloby, výzvu k plnění), za 1 úkon právní služby á [částka] dle § 7 vyhl. 177/1996 Sb., 1x režijního paušálu á [částka] dle § 13 odst. 3 vyhl. 177/1996 Sb., (účast při jednání dne [datum]) a dále 21% DPH dle § 137 odst. 3 občanského soudního řádu ve výši [částka] Celkem je tedy žalovaná povinna zaplatit žalobkyni částku [částka]. Řízení bylo, jak soud vyhodnotil v souladu s právním názorem Krajského soudu v Ústí nad Labem prezentovaném v rozhodnutí č.j. 17Co 666/2015-143, zahájeno na ustáleném vzoru uplatněném žalobcem opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech a peněžité plnění nepřevyšuje částku [částka]. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud žalované dle § 160 odst. 1 občanského soudního řádu, když pro uložení lhůty jiné neshledal důvod. Dle § 149 odst. 1 o.s.ř. je žalovaná povinna zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně.