20 C 292/2021-26 — Okresní soud v Litoměřicích

Žalobkyně se po žalované domáhala zaplacení částky [částka] s příslušenstvím a náhrady nákladů řízení. Žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdce žalobkyně, [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa] uzavřel se žalovanou4 [číslo] dne [datum] Smlouvu účtu [číslo] na základě které byl žalované zřízen sporožirový účet. Nedílnou součástí Smlouvy jsou Všeobecné obchodní podmínky. Vzhledem k tomu, že na účtu vznikl nepovolený debetní zůstatek, vznikla žalované povinnost tento nepovolený debetní zůstatek vyrovnat s tím, že ode dne vzniku tohoto nepovoleného debetního zůstatku (až do doby jeho vyrovnání) byl žalovaný povinen hradit [obec] spořitelny z částky nepovoleného debetního zůstatku úrok z prodlení ve výši dle Oznámení [obec] spořitelny. Debetní zůstatek přes upomínky vyrovnán nebyl, a proto převedla [obec] spořitelna pohledávku dne [datum] na evidenční účet pohledávek z nepovolených debetních zůstatků. K tomuto dni činil nepovolený debetní zůstatek částku [částka]. Předchůdci žalobkyně tak vznikla pohledávka, kterou smlouvou o postoupení pohledávek převedla na žalobkyni. Žalovaná ani přes předžalobní upomínku neuhradila ničeho. Soud ve věci vydal dne [datum] elektronický platební rozkaz, který žalované nepodařilo doručit, proto jej soud dne [datum] zrušil. Soud se dotázal účastníků, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení ústního jednání a poučil oba účastníky, že pokud se ve stanovené lhůtě k tomuto dotazu soudu písemně nevyjádří, bude soud dle § 101 odst. 4 o.s.ř. předpokládat, že proti rozhodnutí věci bez nařízení jednání nemají námitky. Oběma účastníkům byla tato výzva řádně doručena. Ve stanovené lhůtě žádný z účastníků soudu nesdělil, že s tímto postupem nesouhlasí. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Soud proto rozhodl věc bez nařízení jednání. Podle § 157 odst. 4 o. s. ř. v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné, nebo proti němuž se účastníci odvolání vzdali, soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. V daném případě soud provedl listinné důkazy předložené žalobkyní, a to oznámení o postoupení pohledávky, smlouva o postoupení pohledávek včetně příloh, výzva k úhradě, úplný výpis z účtu, smlouva o účtu, předžalobní upomínka, listina označená podklady pre sudne konanie. Z těchto všech důkazů bylo jednoznačně zjištěno, že veškerá tvrzení žalobkyně ohledně uzavření smlouvy o vedení účtu a výše nepovoleného záporného zůstatku na účtu žalované uvedená v žalobě má soud za prokázaná. Po právní stránce pak soud vycházel z § 2662 a násl. občanského zákoníku. Úrok z prodlení byl přiznán podle § 1970 občanského zákoníku a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Soud proto žalobě rozsahu dlužného pojistného vyhověl. Při rozhodování o náhradě nákladů řízení není soud vázán návrhem (§151odst. 1 o.s.ř.) a náhrada nákladů řízení, včetně náhrady nákladů řízení mezi účastníky, je kogentně upravena v ustanoveních § 142 až 151 o.s.ř. (srov. usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 16.11.2000, sp.zn. 3 Cmo 243/99, uveřejněné v časopise Soudní rozhledy č. 3/2001 na str. 78 nebo usnesení Ústavního soudu České republiky ze dne 26.5.2010, sp.zn. II. ÚS 1103/10, dostupné na internetových stránkách http:// nalus.usoud.cz). Podle § 142 odst. 1 věty prvé občanského soudního řádu, soud přizná náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatnění nebo bránění práva účastníku, který měl ve věci plný úspěch, proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Podle § 142 odst. 2 občanského soudního řádu, měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Dle názoru Ústavního soudu prezentovaného v rozhodnutí III.ÚS 2985/14, právo žalující strany domáhat se svého nároku u soudu a využít k tomu služeb advokáta nezbavují obecný soud povinnosti brát na zřetel všechny relevantní okolnosti pro posouzení výše účelně vynaložených nákladů žalobce při vymáhání pohledávky, a že relevantní okolnosti je třeba vyhodnotit ústavně konformním způsobem, tedy racionálně a srozumitelně, s respektem k výkladu provedeným Ústavním soudem ohledně posuzování výše účelně vynaložených nákladů řízení. Protože žalobkyně byla ve věci zcela úspěšná, přiznal jí soud vůči žalované právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení v plné výši (když současně byly splněny podmínky pro postup dle v § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb.) jež sestává ze zaplaceného soudního poplatku ve výši [částka], z nákladů právního zastoupení za 3 úkony právní služby á [částka] dle § 14b vyhl. 177/1996 Sb., 3x režijní paušál á [částka] dle § 14b vyhl. 177/1996 Sb., (za přípravu a převzetí, za podání žaloby, výzvu k plnění), a dále 21% DPH dle § 137 odst. 3 občanského soudního řádu ve výši [částka], celkem je tedy žalovaná povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů částku [částka]. Řízení bylo, jak soud vyhodnotil v souladu s právním názorem Krajského soudu v Ústí nad Labem prezentovaném v rozhodnutí č.j. 17Co 666/2015-143, zahájeno na ustáleném vzoru uplatněném žalobcem opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech a peněžité plnění nepřevyšuje částku [částka]. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud žalované třídenní podle § 160 odst. 1 občanského soudního řádu, když pro uložení lhůty jiné neshledal důvod. Dle § 149 odst. 1 o.s.ř. je žalovaná povinna zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupkyně žalobkyně.