20 C 295/2021-27 — Okresní soud v Litoměřicích

1. Žalobkyně se svou žalobou po žalovaném domáhala zaplacení částky 7 590 Kč s příslušenstvím a nákladů řízení, kterou jí je povinen zaplatit z titulu porušení dopravních předpisů, když dne [datum], dne [datum], dne [datum], dne [číslo] a dne [datum] cestoval prostředkem městské hromadné dopravy provozovaným žalobkyní bez platného jízdního dokladu a nezaplatila jízdné ani přirážku jízdného. Žalovaný ani přes předžalobní upomínku neuhradil žalobkyni ničeho. 2. Soud ve věci vydal dne 24.5.2021 elektronický platební rozkaz, který se však žalovanému nepodařilo doručit do vlastních rukou, a proto jej soud dne 27.7.2021 zrušil. 3. Soud se dotázal účastníků, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení ústního jednání a poučil oba účastníky, že pokud se ve stanovené lhůtě k tomuto dotazu soudu písemně nevyjádří, bude soud dle § 101 odst. 4 o.s.ř. předpokládat, že proti rozhodnutí věci bez nařízení jednání nemají námitky. Oběma účastníkům byla tato výzva řádně doručena. Ve stanovené lhůtě žádný z účastníků soudu nesdělil, že s tímto postupem nesouhlasí. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Soud proto rozhodl věc bez nařízení jednání. 4. Podle § 157 odst. 4 o. s. ř. v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné, nebo proti němuž se účastníci odvolání vzdali, soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. V daném případě soud provedl listinné důkazy předložené žalobkyní, a to zápis o provedené přepravní kontrole ze dne [datum], ze dne [datum], ze dne [datum], ze dne [datum] a ze dne [datum] včetně jeho přílohy a kontrolní jízdenky, výzva k zaplacení dluhu ze dne 15.3.2021, poštovní podací arch ze dne 18.3.2021, doručenka, přepravní podmínky žalobce. Z těchto všech důkazů bylo jednoznačně zjištěno, že veškeré skutečnosti v žalobě tvrzené ohledně porušení dopravních předpisů žalovanou a výše dlužné částky má soud za prokázané. Po právní stránce pak soud vycházel z § 37 odst. 5 a 6 zákona č. 266/1994 Sb., o dráhách, resp. § 18a odst. 2 a 3 zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě. Úrok z prodlení byl přiznán podle § 1970 občanského zákoníku a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 5. Soud proto žalobě v celém rozsahu vyhověl. 6. O nákladech řízení v předmětné věci bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 věty prvé občanského soudního řádu, podle kterého soud přizná náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatnění nebo bránění práva účastníku, který měl ve věci plný úspěch, proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. V posuzovaném případě měla plný úspěch žalobkyně, a proto soud určil, že žalovaný je povinen uhradit žalobkyni náklady řízení ve výši 600 Kč Náklady představují soudní poplatek ve výši 400 Kč a 2 x paušální náhradu á100 Kč dle § 1 a 2 vyhl. č. 254/2015 Sb. 7. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud žalovanému třídenní dle § 160 odst. 1 o.s.ř., když pro uložení lhůty jiné neshledal důvod.