20 C 323/2021-29 — Okresní soud v Litoměřicích

Žalobkyně se svou žalobou po žalovaném domáhala zaplacení částky [částka] s příslušenstvím a nákladů řízení, kterou jí je povinen zaplatit z titulu porušení dopravních předpisů, když dne [datum], dne [datum], dne [datum], dne [datum] a dne [datum] cestoval prostředkem městské hromadné dopravy provozovaným žalobkyní bez platného jízdního dokladu a nezaplatil jízdné ani přirážku jízdného. Žalovaný ani přes předžalobní upomínku neuhradil žalobkyni ničeho. Soud ve věci vydal dne [číslo] elektronický platební rozkaz, který se však žalovanému nepodařilo doručit do vlastních rukou, a proto jej soud dne [datum] zrušil. Soud se dotázal účastníků, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení ústního jednání a poučil oba účastníky, že pokud se ve stanovené lhůtě k tomuto dotazu soudu písemně nevyjádří, bude soud dle § 101 odst. 4 o.s.ř. předpokládat, že proti rozhodnutí věci bez nařízení jednání nemají námitky. Oběma účastníkům byla tato výzva řádně doručena. Ve stanovené lhůtě žádný z účastníků soudu nesdělil, že s tímto postupem nesouhlasí. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Soud proto rozhodl věc bez nařízení jednání. Podle § 157 odst. 4 o. s. ř. v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné, nebo proti němuž se účastníci odvolání vzdali, soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. V daném případě soud provedl listinné důkazy předložené žalobkyní, a to zápis o provedené přepravní kontrole ze dne [datum], ze dne [datum], ze dne [datum], ze dne [datum] a ze dne [datum] včetně jeho přílohy a kontrolní jízdenky, výzva k zaplacení dluhu ze dne [datum], poštovní podací arch ze dne [datum], doručenka, přepravní podmínky žalobce. Z těchto všech důkazů bylo jednoznačně zjištěno, že veškeré skutečnosti v žalobě tvrzené ohledně porušení dopravních předpisů žalovanou a výše dlužné částky má soud za prokázané. Po právní stránce pak soud vycházel z § 37 odst. 5 a 6 zákona č. 266/1994 Sb., o dráhách, resp. § 18a odst. 2 a 3 zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě. Úrok z prodlení byl přiznán podle § 1970 občanského zákoníku a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Soud proto žalobě v celém rozsahu vyhověl. O nákladech řízení v předmětné věci bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 věty prvé občanského soudního řádu, podle kterého soud přizná náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatnění nebo bránění práva účastníku, který měl ve věci plný úspěch, proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. V posuzovaném případě měla plný úspěch žalobkyně, a proto soud určil, že žalovaný je povinen uhradit žalobkyni náklady řízení ve výši [částka] Náklady představují soudní poplatek ve výši [částka] a 2 x paušální náhradu á100 Kč dle § 1 a 2 vyhl. č. 254/2015 Sb. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud žalovanému třídenní dle § 160 odst. 1 o.s.ř., když pro uložení lhůty jiné neshledal důvod.