21 C 195/2020-22 — Okresní soud v Litoměřicích

1. Žalobkyně se svou žalobou po žalované domáhala zaplacení částky 7 645 Kč s příslušenstvím a nákladů řízení. Žalobu odůvodnila tím, že osobní automobil se zdvihovým objemem válců motoru nad 1 850 cm3 do 2 500 cm3, [registrační značka], [VIN kód], číslo technického průkazu vozidla [číslo technického průkazu vozidla], je evidován v registru silničních vozidel jako provozovaný. Žalovaná, coby provozovatel, neměla ode dne 15. 6. 2018 do dne 5. 10. 2018 k vozidlu sjednáno pojištění odpovědnosti, vozidlo tak bylo nepojištěno 113 dní. Žalobkyni tak vznikl nárok na příspěvek, jehož výše se vypočte jako součin počtu dní, kdy byla porušována povinnost a výše denní sazby podle druhu vozidla. Žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě příspěvku, splatnost příspěvku nastala dne 14. 1. 2019. Částka 7 645 Kč se skládá ze základu příspěvku, konkrétně 65 Kč, který je vynásoben počtem dní, tj. 113 dní, celkem 7 345 Kč, a dále z poplatku spojeného s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek na základě ustanovení § 4 odst. 4 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (dále jen„ zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla“) ve výši 300 Kč. Žalovaná ani přes předžalobní upomínku neuhradila žalobkyni ničeho. 2. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, vyzval soud účastníky, aby se ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) vyjádřili k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se účastníci k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemají námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, žalovaná se k této výzvě nevyjádřila, ačkoliv jí byly žaloba a výzva doručeny na adresu pro doručování ve smyslu § 46b písm. a) o. s. ř., proto soud rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spise. 3. Podle § 157 odst. 4 o. s. ř. v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné, nebo proti němuž se účastníci odvolání vzdali, soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. Žalovaná v rozhodné době, tj. od 15. 6. 2018 do 5. 10. 2018, byla provozovatelem nebo vlastníkem motorového vozidla- osobního automobilu, [registrační značka], přičemž ve vztahu k tomuto vozidlu v rozhodné době nebylo sjednáno pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou jeho provozem (povinné ručení). Žalobkyně proto žalovanou vyzvala dne 30. 11. 2018 k zaplacení zákonného příspěvku za uvedenou dobu, během níž bylo vozidlo provozováno bez povinného ručení, vypočteného z denní sazby pro osobní automobily s objemem válců motoru nad 1 850 cm3 do 2 500 cm3 ve výši 65 Kč, tedy částku 7 345 Kč (113 dnů x 65 Kč), a to ve lhůtě do 14. 1. 2019, resp. o částku 7 645 Kč (včetně nákladů na vymáhání). Následně žalobkyně před podáním žaloby žalovanou o zaplacení těchto částek, včetně nákladů na jejich uplatnění, ještě písemně upomenula (dne 24. 1. 2019, 21. 3. 2019 a předžalobní výzva z 6. 12. 2019). Žalovaná však žalobkyni doposud z tohoto právního důvodu nezaplatila ničeho. V řízení nevyšlo najevo nic, co by vyvrátilo či zpochybnilo tvrzení žalobkyně o tom, že žalovaná v rozhodné době byla provozovatelem předmětného osobního automobilu; tato tvrzení žalobkyně jsou v souladu s provedenými důkazy a žalovaná, ač měla možnost, je nijak nezpochybnila. 4. Po právní stránce pak soud vycházel z § 1 a násl. zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, § 2a vyhl. č. 205/1999 Sb. Úrok z prodlení byl přiznán podle § 1970 občanského zákoníku a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Soud proto žalobě v celém rozsahu vyhověl. 5. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 7 645 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. 6. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. soud rozhodl o povinnosti zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám právního zástupce. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud třídenní podle § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť pro uložení lhůty jiné neshledal důvod. 7. Jen nad rámec uvedeného soud uvádí, že pokud se jedná o pravomoc zdejšího soudu, ta je dána, jelikož žalovaná, jako státní příslušnice Slovenska, se ke dni podání žaloby nacházela na území České republiky, když převzala osobně dne 10. 9. 2020 jinou žalobu před Okresním soudem v Litoměřicích vedenou pod sp. zn. 21C 179/2020; tedy je zřejmé, že se na uvedené adrese zdržovala.