21 C 215/2020-38 — Okresní soud v Litoměřicích

Žalobkyně se na žalovaném svou žalobou (návrhem na vydání EPR) domáhá zaplacení částky 3 000 Kč spolu s úrokem z prodlení a nákladů řízení. Žalobu odůvodnila tím, že [právnická osoba] [příjmení] [anonymizováno], se sídlem na [země], poskytla žalovanému na základě smlouvy o zápůjčce ze dne 3. 11. 2015 částku 3 000 Kč, kterou žalovanému zaslala na bankovní účet, který žalovaný v žádosti zadal. Předchůdci žalobkyně tak vznikla pohledávka v celkové výši 3 000 Kč, kterou smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21. 12. 2017 převedl na žalobkyni. Žalovaný žalobkyni ani přes předžalobní upomínku nic neuhradil. K jednání se žalovaný nedostavil, ačkoliv byl předvolán na adresu pro doručování podle § 46b písm. a) o.s.ř., neomluvil se a nepožádal o odročení jednání, k žalobě se nevyjádřil. Žalobkyně se k jednání též nedostavila, svou neúčast omluvila a požádala soud, aby jednal v její nepřítomnosti. Podle § 101 odst. 3 o.s.ř. proto soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků; vycházel přitom z obsahu spisu. Z listinných důkazů byl zjištěn následující skutkový stav: Ze sdělení banky [právnická osoba] vyplynulo, že účet, na který byla poskytnuta zápůjčka, patří žalovanému, a že na základě žádosti mu byla připsána částka v celkové výši 3 000 Kč z účtu předchůdce žalobkyně vedeného u [internetová stránka] Smlouvou o postoupení pohledávky včetně oznámení o postoupení byla prokázána aktivní legitimace žalobkyně. Předžalobní výzvou ze dne 13. 1. 2020 (odeslána dne 20. 1. 2020 + 3 dny fikce doručení + 7 dnů lhůta k plnění) byl žalovaný vyzván k vrácení žalované částky. Z těchto všech důkazů bylo jednoznačně zjištěno, že veškerá tvrzení žalobkyně ohledně poukázání částky 3 000 Kč na účet žalovanému a výše dlužné částky má soud za prokázané. Po právní stránce pak soud vycházel z § 2991 NOZ. Úrok z prodlení byl přiznán podle § 1970 občanského zákoníku a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. až od doručení předžalobní výzvy (popř. uplynutí lhůty k zaplacení dluhu uvedené ve výzvě), zbytek úroku soud zamítl (výrok II.). Vzhledem k tomu, že žalovaný nezaplatil žalovanou částku do rozhodnutí soudu, octl se s placením dluhu v prodlení a soud proto žalobkyni přiznal i úroky z prodlení dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 3 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná až na nepatrný úrok, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 3 000 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. soud rozhodl o povinnosti zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám právního zástupce. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud třídenní podle § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť pro uložení lhůty jiné neshledal důvod.