8 C 11/2021-37 — Okresní soud v Litoměřicích

1. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ustanovení § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”). 2. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí (žalované byla doručena výzva a žaloba do vlastních rukou, fikcí vyvěšením na úřední desku). 3. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku spolu se zákonným úrokem z prodlení. Žalobkyně uvedla, že právní předchůdce žalobkyně, společnost [právnická osoba] uzavřel s žalovanou dne 24.8.2016 smlouvu o úvěru, na základě níž byla na účet žalované zaslána částka ve výši 2000 Kč, tyto peníze však žalovaná ani částečně neuhradila. Právní předchůdce pak pohledávku za žalovanou postoupil na žalobkyni dne 12.3.2020 na základě smlouvy o postoupení pohledávek. Žalobkyně uvedla, že v žalobě po žalovaném požaduje pouze jistinu (bezdůvodné obohacení), jež byla žalované zaslána předchůdcem žalobkyně na její účet, a zákonný úrok z prodlení. 4. Soud při zjišťování skutkového stavu vycházel z důkazů předložených žalobkyní a to především z výpisu z účtu, z něhož bylo potvrzeno, že žalované byla dne 24.8.2016 zaslána částka 2000 Kč, což vyplývá i z potvrzení o provedené platbě. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 12.3.2020 byla pohledávka za žalovanou postoupena žalobkyni a tato skutečnost byla oznámena žalované a rovněž byla vyzvána k úhradě žalobkyní prostřednictvím advokáta. 5. Podle § 2395 občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 6. Podle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2991 odst. 2 občanského zákoníku bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 7. Soud po zhodnocení provedených důkazů dospěl k následujícímu závěru: Dle soudu nedošlo k řádnému ujednání smlouvy o úvěru, neboť nebyl předložen žádný důkaz, ze kterého by vyplynulo, že došlo mezi žalovanou a právním předchůdcem k podpisu smlouvy. Nebylo tedy prokázáno, že by žalovaná smlouvu uzavřela, avšak žalobkyně prokázala, že žalované byla zaslána na její účet částka 2000 Kč, tudíž soud žalobě v plném rozsahu vyhověl, jelikož žalobkyně požadovala po žalované pouze úhradu jistiny. V dané věci se jedná o plnění bez právního důvodu podle § 2991 odst. 1, 2 občanského zákoníku, které je žalovaný povinen vrátit spolu s úrokem z prodlení od data splatnosti. 8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 2 000 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. 9. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. soud rozhodl o povinnosti zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám právního zástupce. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud třídenní podle § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť pro uložení lhůty jiné neshledal důvod.