8 C 155/2021-29 — Okresní soud v Litoměřicích

Žalobce se domáhal rozhodnutí, jímž by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit částku 41 080 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaný jako vlastník bytové jednotky č. [rok] v domě [adresa] ulice [ulice] v [obec] dluží žalobci na příspěvcích do fondu oprav a údržbu za období od října 2020 do prosince 2020 a za vyúčtování služeb za rok 2019 celkem částku 41080 Kč. Žalovaný ve svém písemném podání ze dne 9.9.2021 uvedl, že svůj závazek uznává v plné výši. Zároveň poukázal na svoji současnou sociální situaci, pro kterou nemůže pohledávku uhradit a navrhl stanovení splátkového kalendáře, přičemž požadoval splátky 15000 Kč měsíčně. Žalovaný se z nařízeného jednání dne 14.9.2021 omluvil, s tím, že je pracovně v zahraničí a požádal o odročení jednání. Žalovaný však soudu nedoložil žádné potvrzení o tom, že se nemůže jednání zúčastnit. Jelikož žalovaný svůj dluh uznal v plné výši a nedoložil řádnou omluvu, soud jednal v jeho nepřítomnosti. Podle ustanovení § 153a odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) uzná-li žalovaný v průběhu soudního řízení nárok nebo základ nároku, který proti němu žalobou uplatňování, rozhodne soud rozsudkem podle tohoto uznání. Protože žalovaný výslovně uznal uplatněný nárok, zjišťoval soud, zda jsou dále naplněny i další předpoklady pro vydání rozsudku pro uznání. Podle ustanovení § 153 a) odst. 2 o. s. ř. rozsudek pro uznání nelze vydat ve věcech, v nichž nelze uzavřít a schválit smír (§ 99 odst. 1, 2). Podle ustanovení § 99 odst. 1 o. s. ř. připouští-li to povaha věci, mohou účastníci skončit řízení soudním smírem. V posuzovaném případě je soud toho názoru, že povaha věci – příspěvky do fondu oprav a plnění spojená s užíváním bytové jednotky - umožňuje, aby si účastníci svá vzájemná práva a povinnosti upravili svými právními úkony. Proto tato povaha věci rovněž umožňuje, aby skončili řízení soudním smírem. Protože soud dospěl k závěru, že v předmětné věci mohl být schválen smír ve znění žalobou požadovaného petitu, neboť není v rozporu s právními předpisy (ve smyslu § 99 odst. 2 o. s. ř.), proto bylo žalobě rozsudkem pro uznání vyhověno. Soud uložil povinnost zaplatit dlužnou částku v souladu s § 160 odst. 1 věta druhá o. s. ř. ve splátkách s ohledem na návrh žalovaného, jeho postoj k žalované částce. Výši splátek soud stanovil na jedné straně s ohledem na reálné možnosti žalovaného předmětný dluh splácet a na straně druhé soud přihlédl k výši dlužné částky a jejího příslušenství. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 16 551,20 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 644 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 41 080 Kč sestávající z částky 2 780 Kč za každý ze čtyř úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 12 320 Kč ve výši 2 587,20 Kč. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. soud rozhodl o povinnosti zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám právního zástupce.