8 C 191/2021-49 — Okresní soud v Litoměřicích

1. Žalobkyně se u zdejšího soudu domáhala zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím s odůvodněním, že uzavřela se žalovanou pojistnou smlouvu [číslo] podle níž žalovaná žalobkyni nezaplatila pojistné za dobu od 1. 4. 2019 do 31. 8. 2019 (investiční životní pojištění). 2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila, stejně tak se nevyjádřila ani k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, ačkoli byla poučena, že v opačném případě bude soud předpokládat, že s takovým postupem souhlasí. Proto soud se souhlasem žalobkyně věc rozhodl podle § 115a o. s. ř. bez jednání na základě předložených listinných důkazů. 3. Provedeným dokazováním soud zjistil, že dne 1. 8. 2017 uzavřela žalobkyně, jako pojistitel, a žalovaná jako pojistník, pojistnou smlouvu [číslo] jejímž předmětem bylo životní pojištění s počátkem pojištění ode dne 1. 9. 2017, na dobu 31. 8. 2019. Žalovaná se zavázala žalobkyni platit měsíční pojistné ve výši 2045 Kč, s účinností od počátku pojištění, kdy bylo splatné pojistné za první pojistné období. Žalobkyně v řízení tvrdila, že pojistná smlouva trvala po celou rozhodnou dobu a že jí žalovaná - na jejím základě – doposud dluží na pojistném za dobu od 1. 4. 2019 do 31. 8. 2019 částku ve výši 6 175 Kč; a dále dluží částku 200 Kč za zaslání upomínky. V řízení přitom nevyšlo najevo nic, co by její tvrzení vyvrátilo anebo jen zpochybnilo, naopak, tato jsou v souladu s výsledky provedeného dokazování. Z ostatních listinných důkazů (bilance předpisů a plateb, upomínka (s upozorněním na zánik pojištění), doručenka) soud neučinil žádná další (odlišná) relevantní skutková zjištění. 4. Po právní stránce soud smlouvu uzavřenou mezi účastníky posoudil podle č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, a to jako pojistnou smlouvu podle ustanovení § 2758 o.z.. Žalobou uplatněný nárok je nárokem na zaplacení pojistného § 2782 odst. 1 o.z. a žádaný úrok z prodlení odpovídá § 1970 o.z. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném k prvnímu dni prodlení; jež žalobkyni náleží ode dne následujícího po splatnosti běžného pojistného. Z uvedených důvodů soud žalobě v celém rozsahu vyhověl. 5. Částku 200 Kč pak soud posoudil dle § 513 NOZ jako příslušenství pohledávky. 6. Jelikož žalovaná po podání žaloby dne 17.9.2021 uhradila žalobkyni částku 500 Kč vzala v této části žalobkyně žalobu zpět a soud v souladu s ustanovením § 96 odst.1, 2 o.s.ř. řízení v této části zastavil. 7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 ve spojení s § 146 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 6 375 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. 8. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. soud rozhodl o povinnosti zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám právního zástupce. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud třídenní podle § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť pro uložení lhůty jiné neshledal důvod.