12 C 119/2021-176 — Okresní soud v Litoměřicích

1. Žalobkyně se žalobou ze dne [datum] domáhala určení, že pozemky žalované specifikované ve výroku I tohoto rozsudku jsou zatíženy služebností strpět dosavadní zřízení vodovodu vedoucího vodu do areálu žalobkyně. Žalobkyně popsala, že jí přísluší právo nakládat s nemovitým majetkem České republiky zapsaným na [list vlastnictví] pro [katastrální uzemí]. K předmětu sporu uvedla, že Česká republika (jako právní nástupce království [příjmení]) je vlastníkem tzv. Lesního vodovodu, liniové stavby vedoucí podzemní vodu z pozemků parc. [číslo] k.ú. [obec] do areálu žalobkyně, přičemž tento vodovod vede přes řadu okolních pozemků. Česká republika (resp. její právní předchůdkyně) nabyla vlastnictví tohoto vodovodu koupí od manželů [příjmení]; služebnost vedení liniové stavby je tak zaznamenána ve zrušených Pozemkových knihách i ve zrušených Zemských deskách. Předmětná služebnost však není v současné době zanesena v katastrálním operátu. S ohledem na tuto skutečnost je podle žalobkyně dán naléhavý právní zájem na určení tohoto právního vztahu, neboť její postavení je právně nejasné, nadto může dojít k poškození předmětného vodovodu z důvodu jeho nezapsání v katastrálním operátu. Žalobkyně se přitom dlouhodobě snažila se žalovanou dohodnout na smírném vyřešení věci, avšak neúspěšně, neboť žalovaná požaduje nově zřídit právo čerpání vody i pro sebe. K vývoji právních vztahů k jednotlivým pozemkům v dané oblasti žalobkyně uvedla, že o předmětné pozemky žalovaná v minulosti přišla rozhodnutím státu v roce 1948. Předmětné pozemky byly svěřeny do správy Státních lesů ČR. Po přijetí restitučního zákona se pozemky vrátily do vlastnictví žalované. Jednalo se přitom o restituci majetku, což podle žalobkyně znamená, že na základě tohoto aktu mělo dojít k obnovení všech právních vztahů, které k těmto pozemkům existovaly před rokem 1948. Upozornila dále na to, že shromažďovací nádrže, z nichž je voda čerpána prostřednictvím předmětného vodovodu, vznikaly nově i v 60. letech minulého století – tyto shromažďovací nádrže přitom budou ze strany žalobkyně řešeny samostatně. Stran rozsahu předmětné služebnosti nechala žalobkyně vypracovat příslušný geometrický plán vedení daného vodovodu, který vypracoval dne [datum] Ing. [jméno] [příjmení]. Žalobkyně k tomuto uvedla, že předmětná služebnost se dotýká 17 různých vlastníků, přičemž u 14 z nich byla v mezidobí dosažena dohoda na zapsání předmětné služebnosti do katastru nemovitostí. Žalobkyně měla za to, že v dané věci pochybilo Středisko geodezie, které příslušný zápis nepřevedlo z pozemkových knih do nové evidence, avšak to nic nemění na závěru, že je-li služebnost nepřetržitě vykonávána po dobu delší než deseti let, právo vést vodovod přes pozemky žalované trvá. K šířce pásma, které je zatíženo předmětnou služebností vedení liniové stavby, žalobkyně odkázala na obsah trhové smlouvy z roku [číslo], podle které má být šířka pásma 50 kroků kol vodovodu, tzn. 18,5 m na každou stranu kolem vodovodu, tedy v celkové šířce 37,5 m. 2. Podáním ze dne [datum] žalobkyně opravila žalobní návrh tak, že ten se týká mj. pozemků parc. [číslo] st. [číslo], v [katastrální uzemí], přičemž se domáhala i změny žaloby ve vztahu k těmto pozemkům. 3. Žalovaná se k věci samé vyjádřila v podání ze dne [datum], v němž uvedla, že návrh žalobkyně je neurčitý, jelikož v petitu žaloby se domáhá určení existence vodovodu v rozsahu vyjmenovaných parcel, avšak sama v žalobě uvádí, že předmětná služebnost má zatěžovat předmětné pozemky pouze v rozsahu 50 kroků okolo vodovodu. Dále poukazovala na to, že přesné vymezení služebnosti musí být určeno v souladu s původním stavem z roku [číslo], nikoli na základě toho, kde se předmětný vodovod nachází v současnosti, neboť toto nemusí odpovídat původní smlouvě z roku [číslo]. Žalovaná tvrdila, že mohlo dojít k nesprávnému převodu jednotek, neboť smlouva hovoří o rozsahu služebnosti na 50 kroků kolem vodovodu, přičemž žalobkyně při převodu této jednotky stanovila délku jednoho kroku na 75 cm. Žalovaná ale vysvětlila, že jeden krok může představovat délku pouze 59 cm. Dále žalovaná uváděla, že v mezidobí došlo k zániku služebnosti ze zákona, jelikož dle ustanovení § 526 ABGB zaniká příslušná služebnost, jestliže došlo ke spojení vlastnictví služebného a panujícího pozemku v jedné osobě (tedy u České republiky). Podle jejího názoru je na místě rovněž přihlédnout k ustanovení § 1107 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, který vykládá tak, že pokud nepřejdou závady váznoucí na věci na nového majitele, zanikají. Žalovaná přitom znovu tyto pozemky nabyla v době, kdy předmětná služebnost nebyla v katastru zapsána, tudíž i kdyby existovala, zanikla by v okamžiku nabytí vlastnictví předmětných pozemků žalovanou. 4. Žalobkyně v replice ze dne [datum] trvala na tom, že její žaloba popisuje veškeré skutečnosti týkající se vedení lesního vodovodu přes pozemky žalované. K požadavku na plánek z roku [číslo] uvedla, že žádný takový plánek v minulosti evidentně zřízen nebyl. Trvala na tom, že žalovaná odmítá právní vztahy existující již 130 let. Ohledně tvrzeného zániku služebnosti vedení liniové stavby poukázala na to, že předmětné pozemky nebyly v období od ledna 1992 až do předání vlastnictvím České republiky, ale Lesů České republiky, státního podniku. I poté, co pozemky přešly do vlastnictví žalované, je liniová stavba soustavně žalobkyní užívána. Služebnost vedení liniové stavby svědčící ve prospěch žalobkyně existuje minimálně na základě jejího vydržení. Protože žalobkyně si byla vědoma širokosti vymezení služebnosti, nechala vypracovat geometrický plán v roce 2016, který je žalované znám. S ohledem na tuto námitku proto žalobkyně opětovně navrhovala změnit petit své žaloby tak, aby soud určil rozsah služebnosti v souladu s tímto geometrickým plánem z roku 2016. 5. Usnesením ze dne 1. 11. 2021, č. j. 12 C 119/2021-115, soud změnu žaloby podle návrhu ze dne [datum] připustil. 6. Během jednání dne [datum] strany uváděly, že se toho času snaží dohodnout na smírném vyřešení sporu, přičemž je nutné dořešit určité sporné body. Soud dále účastníky poučil stran podstatných otázek rozhodování daného sporu, tedy otázky nabytí poctivé držby, vylíčení rozhodných skutkových okolností tohoto nabytí a jejího trvání, otázky aktivní legitimace žalobkyně a konkrétního vylíčení všech rozhodných skutečností týkajících se přechodu či převodu práva ze služebnosti na každého jednotlivého právního předchůdce žalobkyně, otázky pasivní legitimace na straně žalované a postupem dle judikátu Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 1826/2020 a také ohledně unesení břemene tvrzení a unesení důkazního břemene ohledně žalovanou tvrzeného zániku služebnosti splynutím vlastnického práva. 7. Žalobkyně reagovala na poučení soudu podáním ze dne [datum], v němž opětovně žádala změnu žalobního návrhu. Dále uvedla, že naléhavý právní zájem na rozhodnutí soudu v dané věci spatřuje v tom, že předmětným vodovodem se do areálu žalobkyně přivádí užitková voda potřebná pro závlahu rostlin. Nepovažovala přitom za správné, aby závlaha celého areálu byla řešena prostřednictvím pitné vody. Žalobkyně dále specifikovala pozemky, které jsou dotčeny vedením předmětného vodovodu coby liniové stavby, přičemž přiznala, že s většinou majitelů dotčených pozemků se již dohodla na vedení vodovodu. Pouze u 4 dalších vlastníků dohoda zatím nebyla uzavřena, přičemž se Správou a údržbou silnic [anonymizováno] kraje se jedná ohledně uzavření příslušné smlouvy. Žalobkyně dále popsala, které subjekty vlastnily její současný areál, přičemž zdůraznila, že po celou dobu existence [anonymizováno] provozu v areálu [anonymizováno] zámku od roku [číslo] až do současnosti je lesní vodovod soustavně využíván [anonymizováno]. Měla za to, že v minulosti byl vlastníkem areálu Krajský ústav národního zdraví v [obec], z něhož vlastnictví postupně přešlo až na žalobkyni. K předchozímu právnímu stavu dále uvedla, že podle ustanovení § 26 zákona o majetku České republiky bylo možné zřídit věcné břemeno pro účely provozu sítě technického vybavení, mezi které vodovod určitě patří. [nemocnice] a Lesy ČR, které s předmětnými pozemky v minulosti hospodařily, mají jiného zřizovatele, tudíž mají ve vzájemných vztazích vůči sobě podnikatelské postavení. Ačkoli tak organizační složky mohly podle jejího názoru smluvně zatížit nemovitosti věcným břemenem, ve vztahu k předmětným pozemkům takto postupovat nemohly, neboť od roku 1990 platil zákaz s nimi nakládat s ohledem na předpokládané církevní restituce. Avšak to neznamená, že věcné právo nebylo možné nabýt vydržením, jako se tomu stalo v předmětné věci. Žalobkyně trvala na tom, že žalovaná má ctít právní stav, který tu byl ve vztahu k řešeným pozemkům v roce 1948, tedy i co se týká služebnosti vedení vodovodu. V neposlední řadě žalobkyně poukazovala na ustanovení § 1107 NOZ, který vykládá tak, že žalovaná musela při restituci předmětných pozemků zjistit, jaký byl jejich stav v roce 1948, tudíž na ni věcná břemena musela přejít.