12 C 336/2021-20 — Okresní soud v Litoměřicích

Předmětem řízení v této věci je zaplacení částky [částka] představující nesplacenou část zápůjčky poskytnuté žalované na základě smlouvy o zápůjčce [číslo] uzavřené mezi právním předchůdcem žalobce [právnická osoba] (jako věřitelem) a žalovaným (jako dlužníkem). Na základě uzavřené smlouvy poskytl předchůdce žalobce žalovanému dne [datum] částku [částka] a žalovaný se zavázal vrátit žalobci tuto částku i s poplatkem ve výši [částka] do [datum]. Žalovaný však nezaplatil řádně a včas. Zároveň se zesplatněnou pohledávkou ve výši [částka] žalobce žádal přiznání i zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % p. a. z částky [částka] od [datum] do zaplacení. Žalobce pohledávku nabyl od původního věřitele smlouvou o postoupení pohledávek. Žalovaný se k žalobě ve věci samé nevyjádřil. Z předložené smlouvy o zápůjčce ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalovaný (jako zákazník) a původní věřitel [právnická osoba] (jako věřitel) se nedohodli na obsahu smlouvy, neboť tato není podepsána žalovaným a jako projev souhlasu žalovaného s obsahem smlouvy je pouze předtištěno [číslo]. Stejně tak není nikterak prokázán souhlas žalovaného s obchodními podmínkami předchůdce žalobce. Tvrzení žalobce o tom, že smlouva byla uzavřena elektronicky prostřednictvím přístupu žalovaného k webové službě věřitele pomocí hesla, k němuž měl přístup pouze žalovaný, nevyplývá ani z předložené smlouvy, ani není prokazováno žádnými dalšími důkazy. Žalobce prokazuje poskytnutí finančních prostředků mezi předchůdcem žalobce a žalovaným potvrzením o provedené platbě ze dne [datum] a výpisem z účtu žalované č. [bankovní účet]. Soud z těchto dokumentů zjistil, že na předmětný účet žalované byla zaslána dne [datum] částka [částka] z účtu předchůdce žalobce. Dále soud vycházel z tvrzení žalobce o tom, že žalovaný nesplatil předmětnou zápůjčku a neuhradil [částka] (důkazní břemeno o opaku tíží žalovaného). Pokud jde o aktivní legitimaci žalobce, bylo provedenými listinnými důkazy - - smlouvami o postoupení pohledávek s přílohou, oznámením o postoupení pohledávek a podacím lístkem prokázáno, že původní věřitel [právnická osoba] postoupil celou žalovanou pohledávku se všemi právy souvisejícími žalobci. Po skutkové stránce má soud žalobcem tvrzené skutečnosti o poskytnutí [částka] žalované za prokázané, zjištěné z listinných důkazů v řízení provedených. Žalovaný však částku nevrátil a dostal se tak do prodlení s placením. Uzavření žalobcem tvrzené smlouvy o zápůjčce nebylo z předložených důkazů ani v jejich vzájemných souvislostech zjištěno. Žádná podepsaná smlouva nebyla předložena a žádný souhlas právě žalované s konkrétním zněním smlouvy nebyl prokázán (žádný z důkazů neprokazuje, a to ani v souvislosti s jinými, že souhlas se smlouvou vyslovila právě žalovaná. Podle § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. ve znění platném od [datum] kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2991 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb. ve znění platném od [datum] se bezdůvodně obohatil i ten, kdo získal majetkový prospěch tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Tato právní úprava platila pro období od [datum]. Z těchto důvodů soud žalobě zčásti vyhověl, tedy ohledně žalované poskytnuté finanční částky ve výši [částka], a dále uložil žalované povinnost zaplatit zákonný úrok z prodlení z této částky dle § 1970 a 1968 obč. zákoníku. Ohledně ostatních nároků (smluvní poplatky) z údajné smlouvy soud žalobu zamítl pro neunesení důkazního břemene žalobce o uzavření platné smlouvy o zápůjčce. Žalobce se k nařízenému jednání nedostavil a nežádal o jeho odročení, čímž souhlasil s jednáním v jeho nepřítomnosti. Svou neúčastí na jednání žalobce zmařil poučovací povinnost soudu podle § 118a odst. 3 o.s.ř., když až při jednání soud zjistil, že žalobce nenavrhl důkazy k prokázání svých tvrzení o uzavření platné úvěrové smlouvy, a žalobce si zmařil také možnost být seznámen s předběžným právním názorem soudu vyplývajícím z provedeného dokazování (viz např. usnesení ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 175/04 či rozsudek Vrchního soudu v Praze sp. zn. 11 Cmo 294/2001). In obiter dictum soud uvádí, že poučení o neprokázání žalobních tvrzení nemohl soud žalobci poskytnout ani v rámci přípravného jednání, jež soud nenařídil, neboť s ohledem na to, že žalovaný nepřebíral soudní zásilky, se přípravné jednání ani reálně nemohlo konat, neboť náhradní doručení předvolání zákon vylučuje. Jak vyplývá z ustálené judikatury Nejvyššího soudu ČR (např. rozsudek sp. zn. 21 Cdo 4314/2008) potřebná poučení soud poskytuje pouze při jednání, popřípadě při přípravném roku, nařízeném podle ustanovení § 114c o.s.ř., a není tedy možné poučovat žalobce o neunesení důkazního břemene mimo jednání či přípravný rok. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce [částka], přičemž tato částka představuje [anonymizováno] z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu [anonymizováno] a úspěchu žalovaného v rozsahu [anonymizováno]). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce [částka] a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši [částka] sestávající z částky [částka] za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po [částka] dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky [částka] ve výši [částka]. Pokud jde o aplikovatelnost § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. na tento typ sporů, odkazuje soud na odůvodnění rozhodnutí Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 30. 10. 2014 č. j. 23 Co 512/2014-13 ve spojení s usnesením Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 234/15 ze dne 31. 8. 2015, rozhodnutí Krajského soudu v Praze ze dne 27. 5. 2015 č. j. 26 Co 212/2015-14 ve spojení s usnesením Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 2095/15 ze dne 22. 10. 2015, rozhodnutí Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočky v Táboře ze dne 31. 10. 2014, sp. zn. 15 Co 530/2014 ve spojení s usnesením Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 149/15 ze dne 15. 7. 2015 a v neposlední řadě také např. na usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem č. j. 17 Co 666/2015-143. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. soud rozhodl o povinnosti zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám právního zástupce. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud třídenní podle § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť pro uložení lhůty jiné neshledal důvod.