12 C 57/2021-131 — Okresní soud v Litoměřicích

1. Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení částky ve výši 28 544 Kč s příslušenstvím, spočívajícím v zákonném úroku z prodlení z částky 15 984,56 Kč ve výši 9,75 % ročně od [datum] do zaplacení a dále přiznání smluvní pokuty ve výši 14 272 Kč. Uvedla, že žalovaný uzavřel s předchůdcem žalobkyně společností [právnická osoba], [IČO] dne [datum] smlouvu o úvěru [číslo] na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 20 000 Kč, který se žalovaný zavázal uhradit ve 14 měsíčních splátkách po 2 598 Kč, tedy s úrokem ve výši 15 % ročně a RPSN ve výši 252,65 %. Žalobkyně tvrdila, že předchůdce žalobkyně posuzoval úvěruschopnost žalovaného porovnáním jeho příjmů a výdajů (např. nájemného, splátek, hypotéky, SIPO, výdajů za sociální a zdravotní pojištění, nákladů na splácení exekuce). Kromě jistiny se žalovaný ve smlouvě o úvěru zavázal předchůdci žalobkyně vrátit úrok ve výši 1 925 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 9 000 Kč, náklady na vyhodnocení úvěru ve výši 1 847 Kč a inkasní poplatek ve výši 3 600 Kč. Žalovaný úvěr nesplatil řádně a včas. V souladu se smlouvou o úvěru požaduje žalobkyně dále přiznání smluvní pokuty ve výši 14 272 Kč za prodlení žalovaného s platbou splátek úvěru ve výši 0,1 % denně z dlužné částky. Žalobkyně ke své aktivní legitimaci v žalobě uvádí, že předchůdce žalobkyně převedl žalovanou pohledávku na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] společnosti [právnická osoba], [IČO], od níž pohledávku nabyla na základě smlouvy o postoupení pohledávky ze dne [datum] žalobkyně. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Ve věci již bylo rozhodnuto rozsudkem okresního soudu č. j. [číslo jednací] a to tak, že žalovanému bylo uloženo zaplatit žalobkyni částku 12 172 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 12 172 Kč od [datum] do zaplacení a žaloba byla zamítnuta co do částky ve výši 30 644 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 15 984,56 Kč od [datum] do [datum], úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 3 812,56 Kč od [datum] do zaplacení a úrokem z prodlení ve výši 1,5 % z částky 12 172 Kč od [datum] do zaplacení. 4. Rozsudek byl usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 15. 12. 2021 č. j. 12 Co 204/2021-93 částečně zrušen a věc vrácena k dalšímu řízení v části, v níž byla žaloba částečně zamítnuta v částce 7 828 Kč a v úroku z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 7 828 Kč od [datum] do zaplacení. Předmětem řízení tak zůstala částka ve výši 7 828 Kč a úrok z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 7 828 Kč od [datum] do zaplacení. 5. V předchozím řízení byla prokázána aktivní legitimace žalobkyně a stejně tak skutečnost, že mezi žalobkyní a žalovaným uzavřená smlouva o úvěru je absolutně neplatná podle § 580 odst. 1 NOZ pro rozpor se zákonem, ohledně čehož soud odkazuje na předchozí rozhodnutí a jeho odůvodnění. V souladu se závazným právním názorem odvolacího soudu je třeba opětovně posoudit výši bezdůvodného obohacení na straně žalovaného. 6. Soud dospěl k závěru, že výše bezdůvodného obohacení na straně žalovaného činilo částku ve výši 20 000 Kč, tedy částku poskytnutou žalobkyní žalovanému v hotovosti. Proto v souladu s § 2991 odst. 1, 2 NOZ má soud za to, že plnění žalobkyně z neplatné smlouvy o úvěru je bezdůvodným obohacením žalovaného a žalovaný je povinen toto obohacení žalobkyni vydat. 7. Vzhledem k tomu, že žalobkyni byla předchozím rozsudkem okresního soudu již přiznána částka bezdůvodného obohacení ve výši 12 172 Kč, bylo soudem rozhodnuto, že žalovaný je povinen vrátit žalobkyni také částku ve výši 7 828 Kč, tj. rozdíl mezi částkou ve výši 20 000 Kč, představující bezdůvodné obohacení žalovaného, a částkou ve výši 12 172 Kč, pravomocně přiznanou předchozím rozsudkem (žalovaný ani netvrdil, ani neprokázal, že by jakoukoli část svého bezdůvodného obohacení uhradil). 8. Žalobkyni také podle § 1970 NOZ náleží úrok z prodlení z částky, v níž se žalovaný na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil, a to ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Vzhledem ke skutečnosti, že předmětem řízení je již pouze úrok z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 7 828 Kč od [datum] do zaplacení, avšak žalobou byl uplatněn pouze úrok z prodlení z částky 15 984,56 Kč soud žalobě vyhověl i co do úroku z prodlení z částky 15 984,56 (z níž byl úrok z prodlení požadován žalobou) mínus 12 172 Kč (z níž byl soudem již pravomocně přiznán), tedy z částky 3 812,56 Kč, když bylo„ Oznámením o předání k vymáhání z [datum] s kopií obálky z [datum]“ (č. l. 25 a 26 spisu) skutečně prokázáno, že žalovaný se ocitl v prodlení v prosinci 2018 (před datem [datum] od něhož je žalobou nárok uplatněn), přičemž v prosinci 2018 činila zákonná výše úroku z prodlení 9 % p. a. 9. Pokud jde o výrok ad II., tento se týká úroku z prodlení ve výši 9 % p. a. z částky 4 015,44 Kč od [datum] do zaplacení, který nebyl žalobou uplatněn, ale okresní soud byl pověřen o něm rozhodnout zrušujícím výrokem odvolacího soudu. 10. Výrok o náhradě nákladů řízení vč. nákladů řízení odvolacího je odůvodněn § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), když úspěšnějšímu žalovanému žádné náklady nevznikly. 11. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud třídenní podle § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť pro uložení lhůty jiné neshledal důvod.