20 C 228/2022-27 — Okresní soud v Litoměřicích

1. Žalobkyně se svou žalobou po žalovaném domáhala zaplacení částky 11 441 Kč s příslušenstvím a nákladů řízení, kterou jí je povinen zaplatit z titulu porušení přepravních předpisů, když dne 27.8.2016, dne 16.3.2016, dne 18.3.2016, dne 24.3.2016, dne 27.3.2016, dne 31.3.2016, dne 20.5.2016, dne 25.5.2016, dne 1.6.2016, dne 30.7.2016 a dne 26.8.2016 cestoval vlakem provozovaným společností [právnická osoba] bez platného jízdního dokladu a nezaplatil jízdné ani přirážku jízdného. Předchůdkyni žalobkyně tak vznikla pohledávka, kterou smlouvou o postoupení pohledávek převedla [právnická osoba] [anonymizována dvě slova], reg. č. [PSČ] [anonymizováno], se sídlem [adresa], [právnická osoba] [anonymizováno], [země] [příjmení] [jméno] [anonymizována dvě slova] [země], ta následně [právnická osoba] [anonymizováno], reg. č. [PSČ] [anonymizováno], se sídlem [adresa], [příjmení] [anonymizována dvě slova], [země] [příjmení] [jméno] a Severního Irska, která převedla na žalobkyni. Žalovaný ani přes předžalobní upomínku neuhradil žalobkyni ničeho. 2. Soud se dotázal účastníků, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení ústního jednání a poučil oba účastníky, že pokud se ve stanovené lhůtě k tomuto dotazu soudu písemně nevyjádří, bude soud dle § 101 odst. 4 o.s.ř. předpokládat, že proti rozhodnutí věci bez nařízení jednání nemají námitky. Oběma účastníkům byla tato výzva řádně doručena. Ve stanovené lhůtě žádný z účastníků soudu nesdělil, že s tímto postupem nesouhlasí. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Soud proto rozhodl věc bez nařízení jednání. 3. Soud po zhodnocení provedených níže uvedených důkazů podle ustanovení § 132 o.s.ř. každého důkazu jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti a po aplikaci níže uvedených zákonných ustanovení na zjištěný skutkový stav dospěl k následujícímu: 4. V daném případě soud provedl listinné důkazy předložené žalobcem, a to potvrzení o nedodržení [anonymizováno], oznámení o závadách ze dne 27.8.2016, dne 16.3.2016, dne 18.3.2016, dne 24.3.2016, dne 27.3.2016, dne 31.3.2016, dne 20.5.2016, dne 25.5.2016, dne 1.6.2016, dne 30.7.2016 a dne 26.8.2016, předžalobní upomínka a oznámení o postoupení pohledávek, podací arch, smlouvy o postoupení pohledávky, smluvní přepravní podmínky včetně tarifů [anonymizována dvě slova]. Z těchto všech důkazů bylo jednoznačně zjištěno, že veškeré skutečnosti v žalobě tvrzené, tedy že žalovaný dne 27.8.2016, dne 16.3.2016, dne 18.3.2016, dne 24.3.2016, dne 27.3.2016, dne 31.3.2016, dne 20.5.2016, dne 25.5.2016, dne 1.6.2016, dne 30.7.2016 a dne 26.8.2016 cestoval cestoval vlakem provozovaným společností [právnická osoba] bez platného jízdního dokladu a nezaplatil jízdné ani přirážku jízdného. Původní věřitel převedl pohledávku [právnická osoba] [anonymizována dvě slova], reg. č. [PSČ] [anonymizováno], se sídlem [adresa], [právnická osoba] [anonymizováno], Spojené království [příjmení] [jméno] [anonymizována dvě slova] [země], ta následně [právnická osoba] [anonymizováno], reg. č. [PSČ] [anonymizováno], se sídlem [adresa], [příjmení] W1B [anonymizováno], [země] [příjmení] [jméno] [anonymizována dvě slova] [země], která převedla na žalobkyni. Prokázanou má soud i výši pohledávky. Po právní stránce pak soud vycházel z § 37 odst. 5 a 6 zákona č. 266/1994 Sb., o dráhách. Úrok z prodlení byl přiznán podle § 1970 občanského zákoníku a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. V řízení nevyšlo najevo nic, co by vyvrátilo či zpochybnilo tvrzení žalobkyně o tom, že žalovaný v rozhodné době byl provozovatelem předmětného osobního automobilu; tato tvrzení žalobkyně jsou v souladu s provedenými důkazy a žalovaný, ač měl možnost, je nijak nezpochybnil. 5. Soud proto žalobě v celém rozsahu vyhověl. 6. Při rozhodování o náhradě nákladů řízení není soud vázán návrhem (§151odst. 1 o.s.ř.) a náhrada nákladů řízení, včetně náhrady nákladů řízení mezi účastníky, je kogentně upravena v ustanoveních § 142 až 151 o.s.ř. (srov. usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 16.11.2000, sp.zn. 3 Cmo 243/99, uveřejněné v časopise Soudní rozhledy č. 3/2001 na str. 78 nebo usnesení Ústavního soudu České republiky ze dne 26.5.2010, sp.zn. II. ÚS 1103/10, dostupné na internetových stránkách http:// nalus.usoud.cz). Podle § 142 odst. 1 věty prvé občanského soudního řádu, soud přizná náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatnění nebo bránění práva účastníku, který měl ve věci plný úspěch, proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Podle § 142 odst. 2 občanského soudního řádu, měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. 7. Dle názoru Ústavního soudu prezentovaného v rozhodnutí III.ÚS 2985/14, právo žalující strany domáhat se svého nároku u soudu a využít k tomu služeb advokáta nezbavují obecný soud povinnosti brát na zřetel všechny relevantní okolnosti pro posouzení výše účelně vynaložených nákladů žalobce při vymáhání pohledávky, a že relevantní okolnosti je třeba vyhodnotit ústavně konformním způsobem, tedy racionálně a srozumitelně, s respektem k výkladu provedeným Ústavním soudem ohledně posuzování výše účelně vynaložených nákladů řízení. 8. Protože žalobkyně byla ve věci zcela úspěšná, přiznal jí soud vůči žalovanému právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení v plné výši, jež sestává ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč, z nákladů právního zastoupení za 3 úkony právní služby á 300 Kč dle § 14b vyhl. 177/1996 Sb., 3x režijní paušál á 100 Kč dle § 14b vyhl. 177/1996 Sb., (za přípravu a převzetí, za podání žaloby, výzvu k plnění), a dále 21% DPH dle § 137 odst. 3 občanského soudního řádu ve výši 252 Kč, celkem je tedy žalovaný povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů částku 2 252 Kč. 9. Řízení bylo, jak soud vyhodnotil v souladu s právním názorem Krajského soudu v Ústí nad Labem prezentovaném v rozhodnutí č.j. 17Co 666/2015-143, zahájeno na ustáleném vzoru uplatněném žalobcem opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech a peněžité plnění nepřevyšuje částku 50 000 Kč, a to z titulu porušení povinností dle zákona o drahách. 10. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud žalovanému třídenní podle § 160 odst. 1 občanského soudního řádu, když pro uložení lhůty jiné neshledal důvod. 11. Dle § 149 odst. 1 o.s.ř. je žalovaný povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupkyně žalobkyně.