7 C 329/2021-35 — Okresní soud v Litoměřicích

1. Žalobkyně se svou žalobou po žalovaném domáhala zaplacení částky [částka] s příslušenstvím a nákladů řízení. Žalobu odůvodnila tím, že nákladní automobil s nejvyšší povolenou hmotností do 3 500 kg, [registrační značka], [VIN kód], číslo technického průkazu vozidla [anonymizováno], je evidován v registru silničních vozidel jako provozovaný. Žalovaný, coby provozovatel, neměl ode dne [datum] do dne [datum] k vozidlu sjednáno pojištění odpovědnosti, vozidlo tak bylo nepojištěno 88 dní. Žalobkyni tak vznikl nárok na příspěvek, jehož výše se vypočte jako součin počtu dní, kdy byla porušována povinnost a výše denní sazby podle druhu vozidla. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě příspěvku, splatnost příspěvku nastala dne [datum]. [příjmení] [částka] se skládá ze základu příspěvku, konkrétně [částka], který je vynásoben počtem dní, tj. 88 dní, celkem [částka], a dále z poplatku spojeného s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek na základě ustanovení § 4 odst. 4 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (dále jen„ zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla“), ve výši [částka]. Žalovaný ani přes předžalobní upomínku neuhradil žalobkyni ničeho. 2. Žalovaný na základě výzvy soudu svým postojem dal najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasila již v žalobě. 3. Podle § 157 odst. 4 o. s. ř. v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné, nebo proti němuž se účastníci odvolání vzdali, soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. 4. Soud dospěl ke skutkovým zjištěním, zejména na základě zprávy Městského úřadu v Roudnici nad Labem, že žalovaný je provozovatelem automobilu [registrační značka], [VIN kód]. Dle sdělení uvedeného úřadu bylo vozidlo v době [datum] do dne [datum] provozované. 5. Na základě skutkového stavu uvedeného v žalobě a zjištěného dokazováním pak soud podle § 4 odst. 3 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, žalobě vyhověl. Ze samotné skutečnosti, že vozidlo je vedeno v registru na žalovaného je možno dovozovat, že vozidlo je provozováno žalovaným, přestože registr vozidel údaje o vlastnictví neobsahuje. O tom, že vozidlo v předmětných shora uvedených obdobích provozováno nebylo, či vozidlo bylo řádně pojištěno, mohl prokázat žalovaný. Vzhledem k tomu, že se žalovaný ve věci nevyjádřil, byl ve věci zcela pasivní, vycházel soud z pravidelného předpokladu o tom, že osoba, na kterou je vozidlo v registru evidováno, je zpravidla jeho provozovatelem (viz nález Ústavního soudu ČR IV. ÚS 2221/13). Zaslání výzvy k úhradě příspěvku nepojištěného vozidla má soud prokázané z dopisu žalobkyně adresovaného žalovanému dne [datum]. Žalovaný příspěvek za nepojištěné vozidlo nezaplatil ve lhůtě 60 dnů od doručení výzvy, ač byl o zaplacení upomínán dopisem ze dne [datum] a ze dne [datum] a dále před podáním žaloby přípisem právní zástupkyně žalobkyně ze dne [datum]. Splatnost nastala dne [datum]. 6. Výše příspěvku je v předmětné věci stanovena 86 Kč/den (§2 odst. 1 písm. o) vyhlášky Ministerstva financí č. 205/1999 Sb.). Výše dlužné částky ve výši [částka] je součinem počtu dní, kdy bylo vozidlo provozováno v rozporu se zákonem (88 dní) a zákonnou denní sazbou za příslušný typ motorového vozidla ve výši [částka] dle vyhlášky Ministerstva financí č. 205/1999 Sb.; součástí příspěvku dle § 4 odst. 2 zákona o pojištění odpovědnosti jsou též náklady na uplatnění ve výši [částka] (§ 2a vyhlášky Ministerstva financí č. 205/1999 Sb.). 7. Po právní stránce soud žalobkyní uplatněný nárok posoudil jako nárok na zaplacení příspěvku za dobu, po níž bylo dotčené motorové vozidlo provozováno bez pojištění odpovědnosti z jeho provozu, podle § 4 odst. 1 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla a § 2 odst. 1 písm. o) vyhlášky Ministerstva financí č. 205/1999 Sb. splatné ve lhůtě 30ti dnů od doručení výzvy žalobkyně (viz § 4 odst. 7 zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla). Pokud jde o náklady spojené s uplatněním a vymáháním nároku (příspěvku), které je žalobkyně oprávněna požadovat podle § 4 odst. 4 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, soud žalobkyni přiznal částku [částka], tedy náhradu nákladů spojených s identifikací žalovaného jako osoby, jež je povinna žalobkyni zaplatit zákonný příspěvek, a z nákladů na upomínky o zaplacení dlužných příspěvků. 8. V daném případě soud uložil žalovanému povinnost zaplatit částku [částka] spolu s úrokem z prodlení z částky příspěvku a nákladů vynaložených na uplatnění pohledávky na vymáhání, vše dle § 1968 a § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve výši stanovené dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. v platném znění, ode dne splatnosti uvedených částek. 9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce [částka] Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce [částka] a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši [částka] sestávající z částky [částka] za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po [částka] dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky [částka] ve výši [částka]. 10. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. soud rozhodl o povinnosti zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám právního zástupce. 11. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud třídenní podle § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť pro uložení lhůty jiné neshledal důvod.