8 C 406/2021-47 — Okresní soud v Litoměřicích

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost uhradit žalobkyni částku [částka] s příslušenstvím uvedeným ve výroku tohoto rozsudku z titulu nesplněné povinnosti vyplývající žalovaného ze smlouvy o podnikatelském úvěru ze dne [datum] Touto smlouvou se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr [částka]. Žalovaný tento úvěr čerpal, čímž žalovanému v souvislosti s uvedenou smlouvou vznikla povinnost tuto částku včetně sjednaných úroků ve výši [částka]. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, k jednání se nedostavil. 3. Soudem bylo zjištěno, že předmětná smlouva je prakticky záznamem elektronické komunikace mezi poskytovatelem a žalovaným bez toho, že by smlouva obsahovala podpis žalovaného. Dále bylo zjištěno, že částku [částka] žalobce žalovanému zaslal na číslo účtu [bankovní účet] označené ve smlouvě, což bylo ověřeno i sdělením banky. Dále bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu předžalobní výzvou. 4. Soud nejprve posuzoval, zda došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru prostřednictvím prostředků elektronické komunikace, jak tvrdil žalobce. Soud tedy posuzoval, zda byla smlouva podle ustanovení § 2395 a následujících občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále je o.z.) uzavřena distančně. 5. Podle § 562 občanského zákoníku účinného v době poskytnutí peněžních prostředků je písemná forma zachována, je-li právní úkon učiněn telegraficky, dálnopisem, nebo elektronickými prostředky, jež umožňují zachycení obsahu právního úkonu a určení osoby, která právní úkon učinila. 6. Žalobce tvrdil, že právní předchůdce půjčky poskytuje přes své webové stránky [webová adresa], na které si žalovaný mohl nejprve přečíst nabídku na uzavření smlouvy, nastavil dle vlastní volby dostupné parametry, tedy splatnost a výši úvěru. Poté vyplnil na webové stránce žalobce formulář, tedy žádost o poskytnutí úvěru, kde zadal své osobní údaje. Tímto žalovaný učinil návrh na uzavření konkrétní smlouvy o úvěru vůči žalobkyni. Žalovaný potvrdil uzavření smlouvy prostřednictvím SMS zpráv přes svůj mobilní telefon. Žalobkyně pak na účet žalovaného zaslala částku [částka]. Soud dospěl k závěru, že nebylo prokázáno uzavření smlouvy mezi účastníky. Je sice možné, že žalovaný sdělil své uživatelské jméno a bližší identifikační údaje, např. emailové kontakty, číslo svého účtu, ale nebylo jednoznačně prokázáno, že by případně nemohlo dojít i k záměně osoby jednajícího. Nebylo prokázáno, že by žalovaný podepsal elektronicky nezaměnitelným způsobem smlouvu se všemi důsledky, stanovenými pro elektronický podpis. Žalobkyně nedoložila, že by žalovaný tímto kvalifikovaným způsobem nebo alespoň prostým elektronickým podpisem smlouvu podepsal, že by učinil právní jednání, z něhož vyplývají důsledky spočívající v uzavření smlouvy o úvěru. V daném případě nebyla prokázána základní autentizační a identifikační funkce podpisu žalovaného projevující uzavření smlouvy o úvěru tvrzené žalobkyní. 7. V daném případě nelze posoudit platné uzavření smlouvy a to ani v části, týkající se dalších smluvních ujednání o poplatcích. Žalobkyně neprokázala, že by byla úvěrová smlouva opatřena zaručeným elektronickým podpisem, tedy nebylo prokázáno, že došlo k uzavření smlouvy o úvěru, z těchto důvodů soud danou věc posuzoval jako bezdůvodné obohacení, neboť žalobce prokázal, že zaslal žalovanému na jeho účet částku [částka]. 8. Soud tedy žalobu částečně zamítl, když žalobci přiznal pouze částku [částka], spolu se zákonnými úroky z prodlení, která byla žalobcem skutečně poskytnuta, neboť dle závěru soudu nedošlo k ujednání povinnosti platit poplatky uvedené ve smlouvě. 9. Poskytnutou částku žalobcem žalovanému soud tedy posoudil jako plnění bez právního důvodu podle § 2991 odst. 1, 2 o.z., která byla vyplacena na označený účet. 10. Pokud došlo k plnění bez právního důvodu, je žalovaný povinen tuto částku žalobkyni vrátit. Soud tedy uložil ve výroku I. žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku ve výši [částka] se zákonným úrokem podle § 1970 občanského zákoníku, odkazujícím na vládní nařízení č. 351/2013 Sb. a co do zbytku byla žaloba zamítnuta 11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná jen částečně, nárok na náhradu nákladů řízení v částce [částka] (18% z celkových nákladů řízení ve výši [částka]). Celkové náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce [částka] a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši [částka] sestávající z částky [částka] za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po [částka] dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky [částka] ve výši [částka]. 12. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. soud rozhodl o povinnosti zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám právního zástupce. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud třídenní podle § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť pro uložení lhůty jiné neshledal důvod.