9 C 194/2021-146 — Okresní soud v Litoměřicích

1. Žalobce se žalobou domáhal zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví k pozemkům parc. č. St. 530, jehož součástí je stavba domu [adresa], a [číslo] v obci [obec], [katastrální uzemí], zapsaným na listu vlastnictví [číslo] u [stát. instituce], [stát. instituce] (dále jen„ pozemky“). Žalobce vlastní podíl ve výši ideálních 7/8 pozemků a žalovaný vlastní podíl ve výši ideální 1/8 pozemků. K dohodě o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví nedošlo a žalobce se proto žalobou domáhá jeho zrušení a vypořádání tím způsobem, že pozemky budou přikázány do jeho výlučného vlastnictví s tím, že vyplatí žalovanému náhradu ve výši 355 000 Kč. 2. Žalovaný se k žalobě vyjádřil tak, že jako minoritní spoluvlastník se zrušením spoluvlastnictví a s přikázáním pozemků žalobci souhlasí, nesouhlasí však s žalobcem navrženou výší svého vypořádacího podílu, která nereflektuje reálnou tržní hodnotu pozemků. 3. Soud na vypořádání podílového spoluvlastnictví aplikoval následující ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (o.z.): Nedohodnou-li se spoluvlastníci o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne o něm na návrh některého ze spoluvlastníků soud. Rozhodne-li soud o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne zároveň o způsobu vypořádání spoluvlastníků (§ 1143 o.z.). Je-li to možné, rozhodne soud o rozdělení společné věci; věc ale nemůže rozdělit, snížila-li by se tím podstatně její hodnota (§ 1144 odst. 1 o.z.). Není-li rozdělení společné věci dobře možné, přikáže ji soud za přiměřenou náhradu jednomu nebo více spoluvlastníkům. Nechce-li věc žádný ze spoluvlastníků, nařídí soud prodej věci ve veřejné dražbě; v odůvodněném případě může soud rozhodnout, že věc bude dražena jen mezi spoluvlastníky (§ 1147 o.z.). 4. Mezi účastníky je nesporné, že jsou podílovými spoluvlastníky pozemků, přičemž spoluvlastnický podíl žalobce činí ideálních 7/8 a spoluvlastnický podíl žalovaného činí ideální 1/8 pozemků. Mezi účastníky rovněž není sporu v tom, aby bylo spoluvlastnictví zrušeno a pozemky byly přikázány do výlučného vlastnictví žalobce jako majoritního spoluvlastníka. Sporná je mezi účastníky toliko výše náhrady za přikázání pozemků žalobci. 5. Soud předně podotýká, že výše přiměřené náhrady by měla vycházet z obvyklé ceny (tržní hodnoty) společné věci. Žalobce k důkazu předložil znalecký posudek, jenž vypracovala dne [datum] pod [číslo] znalkyně [příjmení] [jméno] [příjmení]. Tato znalkyně pozemky ocenila obvyklou cenou 2 840 000 Kč, z níž vycházel žalobce. Vzhledem k tomu, že od vypracování tohoto znaleckého posudku uplynula doba delší jednoho roku, trh s nemovitostmi se v tu dobu choval turbulentně, když ceny nemovitostí v meziročním srovnání prudce rostly (nyní již stagnují), a žalovaný s výší náhrady nesouhlasil, zadal soud vypracování nového znaleckého posudku. Soudem zadaný znalecký posudek vypracovala dne [datum] pod číslem ZP [číslo] [právnická osoba], která stanovila obvyklou cenu pozemků 3 900 000 Kč. Lze konstatovat, že posudek netrpí žádným formálním deficitem, znalecká kancelář provedla místní šetření a následné porovnání pozemků s obdobnými nemovitostmi, u nichž byl realizován jejich prodej. Na základě tržní porovnání dospěla k uvedené částce. Soud proto při stanovení výše přiměřené náhrady vycházel z tohoto znaleckého posudku. 6. Vzhledem k výše uvedenému soud spoluvlastnictví k pozemkům zrušil a přikázal je za náhradu do výlučného vlastnictví žalobce jako majoritního spoluvlastníka (výrok I.). Při stanovení výše náhrady soud vycházel z obvyklé ceny pozemků 3 900 000 Kč stanovené znaleckým posudkem, z čehož na spoluvlastnický podíl žalovaného připadá 1/8 této částky, tedy 487 500 Kč. Účastníci se při posledním jednání před soudem shodli na tom, že náhradu by žalobce uhradil žalovanému ve dvou splátkách, z toho první splátku zhruba ve výši jedné poloviny do tří měsíců a zbytek do šesti měsíců od právní moci rozsudku. Soud dohodu účastníků reflektoval a žalobci uložil zaplatit náhradu ve dvou splátkách pod ztrátou jejich výhody s tím, že první splátku ve výši 250 000 Kč je žalobce povinen zaplatit žalovanému do tří měsíců od právní moci rozsudku a druhou splátku ve výši 237 500 Kč do šesti měsíců od právní moci rozsudku (výrok II.). 7. O nákladech řízení mezi účastníky soud rozhodl v intencích nálezu Ústavního soudu ze dne [datum], sp.zn. II. ÚS 572/2019, dle něhož rozhodnutí o nákladech řízení o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví se nemůže odvíjet toliko od úvahy soudu o tom, co bylo mezi účastníky sporné a jaké řešení v tomto ohledu přijal soud. Naopak v tomto řízení, v němž se jedná o rovném vlastnickém právu všech účastníků, v němž všichni účastníci (spoluvlastníci) mají v řízení shodné procesní postavení žalobců i žalovaných a v němž předem nemohou přesně předvídat konkrétní rozhodnutí soudu, a naopak každý z odlišných návrhů jednotlivých účastníků může mít rozumný a přesvědčivý základ, se zpravidla jako spravedlivé východisko pro rozhodnutí o nákladech řízení bude jevit, aby každý z účastníků sám nesl své náklady řízení a nebyl povinen hradit náklady jiného spoluvlastníka, ledaže by pro to byly dány zvláštní důvody; takové východisko odpovídá právu spoluvlastníků na ochranu vlastnictví zaručenému čl. 11 odst. 1 Listiny. Vzhledem k tomu, že soud žádné důvody zvláštního zřetele hodné v této projednávané věci neshledal, rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.). 8. Dle ustanovení § 148 odst. 1 o.s.ř. má stát podle výsledků řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků. Stát vynaložil ze svých prostředků náklady znalečného za podaný znalecký posudek ve výši 10 902,71 Kč. Soud proto uložil každému z účastníků k úhradě jednu polovinu těchto nákladů, tj. částku ve výši 5 451,40 Kč, když ani u jednoho z nich soud neshledal předpoklady pro osvobození od soudních poplatků (výrok IV. a výrok V.).