12 C 342/2022-68 — Okresní soud v Litoměřicích

1. Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení částky 10 190 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 9 890 Kč ode dne 29. 9. 2021 do zaplacení. Žalovaná částka představuje dle tvrzení žalobkyně příspěvek placený vlastníkem či provozovatelem motorového vozidla, který v rozporu se zákonem provozuje bez nezbytného pojištění toto motorové vozidlo. Nárok žalobkyně vyplývá z § 4 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (dále jen„ zákon“). Žalovaný dle tvrzení žalobkyně vlastnil, respektive provozoval osobní automobil s nejvyšší povolenou hmotností do 3 500 kg, [registrační značka], [VIN kód], číslo technického průkazu vozidla [anonymizováno] (dále jen„ vozidlo“) a v období ode dne 15.12.2020 do dne 08.04.2021 k tomuto vozidlu nebylo sjednáno zákonné pojištění odpovědnosti. Výše příspěvku a nákladů podle § 4 zákona byla stanovena částkou 115 dnů x 86 Kč/den, plus poplatek spojený s mimosoudním uplatněním ve výši 300 Kč. 2. Žalovaný se k věci samé vyjádřil tak, že předmětné vozidlo nikdy neviděl, a že v posledních 10 letech nevlastnil žádné motorové vozidlo, v Praze nikdy nebydlel. Je zřejmé, že někdo zneužil kopie OP žalovaného, které žalovaný posílá, když má zájem o nějakou zakázku či práci, dále je zřejmé, že pachatel nevěděl o dalším dokladu totožnosti, kterým je průkaz o povolení k pobytu v ČR, neboť vzhledem k tomu, že žalovaný necestuje na Slovensko, by byl použit při pořízení vozidla tento průkaz o povolení k pobytu, aby toto vozidlo mohlo být přihlášeno do evidence v ČR, a nemusel by jezdit jej registrovat na Slovensko. Dále žalovaný navrhuje znalecký posudek z oboru grafologie, neboť popírá pravost svého podpisu na kupní smlouvě, ostatně prodávajícího ani nezná. 3. Podle § 4 odst. 1 zákona vlastník tuzemského vozidla a jeho provozovatel (dále jen "osoba povinná k zaplacení příspěvku") jsou společně a nerozdílně povinni zaplatit [anonymizováno] příspěvek za každý den porušení povinnosti podle § 1 odst. 2; to neplatí, bylo-li vozidlo odcizeno. Podle § 4 odst. 2 zákona při určení osoby povinné k zaplacení příspěvku se má za to, že a) osoba zapsaná jako vlastník vozidla v registru silničních vozidel je vlastníkem vozidla a b) osoba zapsaná jako provozovatel vozidla v registru silničních vozidel je provozovatelem vozidla. Podle § 4 odst. 3 zákona výše příspěvku se vypočte jako součin počtu dní, kdy byla porušována povinnost podle § 1 odst. 2, a výše denní sazby podle druhu vozidla. Podle § 4 odst. 4 zákona osoba povinná k zaplacení příspěvku je povinna zaplatit [anonymizováno] náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek. Podle § 4 odst. 5 zákona výši denní sazby příspěvku, druhy vozidel pro účely denní sazby příspěvku a výši nákladů [anonymizováno] spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek podle odstavce 4 stanoví Ministerstvo financí vyhláškou. Podle § 4 odst. 6 věty první zákona povinnost zaplatit příspěvek a náklady [anonymizováno] podle odstavce 4 zaniká, pokud Kancelář do 1 roku ode dne vzniku povinnosti zaplatit příspěvek neodešle osobě povinné k zaplacení příspěvku výzvu k zaplacení příspěvku podle odstavce 7, jde-li o osobu zapsanou jako vlastník či provozovatel vozidla v registru silničních vozidel. 4. Podle § 18 odst. 12 zákona k plnění úkolů podle tohoto zákona využívá [anonymizováno] údaje ze základního registru obyvatel, údaje z informačního systému evidence obyvatel, údaje z informačního systému cizinců, údaje z informačního systému evidence občanských průkazů nebo údaje z informačního systému evidence cestovních dokladů v rozsahu a za podmínek podle zákona upravujícího pojišťovnictví obdobně jako pojišťovna. 5. Ze sdělení [stát. instituce], odbor [anonymizováno] a [anonymizována dvě slova], ze dne 25. 1. 2023 soud zjistil, že vlastníkem i provozovatelem vozidla v rozhodném období byla osoba odlišná od žalovaného, konkrétně [jméno] [příjmení], [datum narození]. Ke sdělení soudu, že z registru vozidel nevyplývá vlastnictví vozidla žalovaným, žalobkyně k prokázání tvrzení o tom, že žalovaný byl provozovatelem či vlastníkem vozidla soudu předložila pouze kopii OP žalovaného a kupní smlouvu ze dne [datum], v níž pan [jméno] [příjmení] prodává předmětné vozidlo žalovanému. Vzhledem k popření pravosti podpisu žalovaného na kupní smlouvě, tato listině neprokazuje koupi vozidla žalovaným. 6. Z navržených, provedených a v souladu s § 132 o. s. ř. zhodnocených důkazů soud na ústním jednání zjistil, že žádné z důkazů jednotlivě a ani ve vzájemných souvislostech dostatečně neprokazují žalobkyní tvrzenou skutečnost, že žalovaný byl v žalovaném období provozovatelem či vlastníkem vozidla, a že je ve sporu pasivně legitimován. 7. Žalobkyně neprokázala pasivní legitimaci žalovaného (jako vlastníka či provozovatele vozidla), a soudu nezbývá než žalobu zamítnout pro neunesení důkazního břemene žalobkyní. Žalobkyně omluvila svou neúčast na jednání a nežádala o odročení, navrhla, aby soud jednal a rozhodl v její nepřítomnosti. Svou neúčastí na jednání žalobkyně zmařila poučovací povinnost soudu podle § 118a odst. 2 a 3 o. s. ř., když při jednání soud zjistil, že žalobkyně nenavrhla důkazy k prokázání svých tvrzení o vlastnictví či provozu vozidla žalovaným v období od 14. 8. 2020 do 29. 11. 2020, a žalobkyně si zmařila také možnost být seznámena s předběžným právním názorem soudu vyplývajícím z provedeného dokazování (viz např. usnesení Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 175/04 či rozsudek Vrchního soudu v Praze sp. zn. 11 Cmo 294/2001). 8. In obiter dictum soud uvádí, že poučení o neprokázání žalobních tvrzení nemohl soud žalobkyni poskytnout ani v rámci přípravného jednání, jež soud nenařídil, neboť s ohledem na to, že žalovaný nepřebíral soudní obsílky, se přípravné jednání ani reálně nemohlo konat, neboť náhradní doručení předvolání zákon vylučuje. Jak vyplývá z ustálené judikatury Nejvyššího soudu ČR (např. rozsudek sp. zn. 21 Cdo 4314/2008) potřebná poučení soud poskytuje pouze při jednání, popřípadě při přípravném roku, nařízeném podle ustanovení § 114c o. s. ř., a není tedy možné poučovat žalobkyni o neunesení důkazního břemene mimo jednání či přípravný rok. 9. Soud navíc závěrem podotýká, že žalobkyně, byť měla od 23. 9. 2016 podle § 18 odst. 12 zákona přístup k informacím ze základního registru obyvatel, tudíž i k informaci, že od roku 2013 je adresa trvalého pobytu žalovaného: [ulice a číslo], [část obce], [PSČ] [obec], zasílala žalovanému písemnosti, a to jak výzvu k úhradě příspěvku z 15. 7. 2021, tak upomínku o úhradu nedoplatku příspěvku z 20. 10. 2021, i předžalobní výzvu ze dne 9. 3. 2022 vždy na adresu [adresa], na níž se žalovaný nikdy nezdržoval. Žalobkyně tedy žalovaného před podáním žaloby řádně nevyzvala dle § 4 odst. 6 zákona, když výzvu dle § 4 odst. 6 zákona žalovanému nezaslala ve stanovené lhůtě na jeho adresu (ač tak mohla učinit), a povinnost žalovaného k úhradě příspěvku a nákladů podle tohoto ustanovení zákona zanikla. 10. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a contrario, neboť úspěšnému žalovanému žádné náklady nevznikly.