13 C 183/2023-35 — Okresní soud v Litoměřicích

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 55 056,76 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalovaný na základě smlouvy ze dne [datum] uzavřené v rámci internetového bankovnictví žalobce získal kontokorentní úvěr s rámcem 100 000 Kč; tento rámec byl následně na základě dodatku ze dne [datum] snížen na 50 000 Kč. Žalobkyně vysvětlila, že úvěr mohl žalovaný čerpat do stanoveného limitu a kdykoliv je jej hradit s tím, že minimálně jednou do roka musí být dlužný zůstatek vyrovnán, aby byl limit kontokorentu následně prolongován na další rok, a to i opakovaně. Z čerpané jistiny byl žalovaný povinen hradit úrok v sazbě 18,9 % ročně. Žalovaný ale překročil sjednaný limit kontokorentu, na což byl upozorněn s tím, že jinak dojde v souladu se smluvní dokumentací k zesplatnění úvěru. K tomu nakonec došlo k datu [datum]. 2. Žaloba byla žalovanému doručena dne [datum], žalovaný se k žalobě nevyjádřil, a v průběhu celého řízení nevznesl žádné námitky proti žalobkyní shora specifikované, uplatněné pohledávce ve výši shora specifikované, ani co do důvodu, ani co do výše. Žalovaný neprokázal, že žalobkyni zaplatil žalovanou částku ve lhůtě její splatnosti. 3. Žalovaný na základě výzvy soudu svým postojem dal najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání, žalobkyně s rozhodnutím soudu bez nařízení jednání vyjádřila souhlas již v žalobě. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Z listinných důkazů byl zjištěn následující skutkový stav: Žalovaný dne [datum] uzavřel s žalobkyní dokument s názvem Smlouva o kontokorentním úvěru (u níž je uveden identifikátor CS41 [číslo] [číslo] [číslo]), na jehož základě měl být žalovanému poskytnut kontokorent až do částky 100 000 Kč s tím, že úvěr má být splacen do jednoho roku od čerpání úvěru; úroková sazba byla stanovena na 18,9% ročně; RPNS bylo vypočteno na 22,20%. Kontokorent bylo možné čerpat na bankovním účtu č. [bankovní účet] Smluvní strany si rovněž dohodly, že v případě porušení podmínek této smlouvy může žalobkyně právo čerpat úvěr ihned pozastavit, snížit limit úvěru, prohlásit veškeré dluhy z této smlouvy nebo jejich část za okamžitě splatné, tuto smlouvu vypovědět s okamžitou účinností nebo od této smlouvy odstoupit. Smlouva byla uzavřena prostřednictvím internetového bankovnictví žalobkyně. Dodatkem ze dne [datum] se pak žalobkyně s žalovaný dohodla na snížení úvěrové rámce na částku 50 000 Kč. Výzvou ze dne [datum] žalobkyně upozorňovala žalovaného na přečerpání limitu úvěru o částku 4 244 Kč s tím, že tento dluh musí uhradit do [datum], jinak bude žalobkyně po žalovaném požadovat zaplacení celého úvěru. Žalobkyně rovněž soudu předložila předžalobní upomínku ze dne [datum] včetně fotokopie vrácené obálky. Z předloženého výpisu z bankovního účtu [bankovní účet] soud zjistil, že jeho výsledný stav ke dni [datum] byl - 55 056,76 Kč. 5. Co se týče procesu uzavírání samotné úvěrové smlouvy žalobkyně soudu doložila, že se tak stalo prostřednictvím jejího internetového bankovnictví a zasláním potvrzovací SMS na telefonní číslo [tel. číslo], které je uvedeno v záhlaví smlouvy o kontokorentním úvěru, přičemž komunikace se týkala dokumentu [bankovní účet]. Stran řádnosti takového postupu žalobkyně odkázala na odborné vyjádření ze dne [datum], vypracované Prof. Ing. [jméno] [příjmení], CSc., LL.M., DrSc. a kol., v němž je uveden závěr, podle kterého„ při sjednání smlouvy a podepisování v internetovém bankovnictví [jméno] se jedná o platný, bezpečný a dostatečně průkazný způsob podepisování dokumentů jak ve variantě SMS, tak [jméno] klíč“ 6. Stran posouzení úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně vysvětlila, že úvěruschopnost žalovaného posuzovala nejen nahlédnutím do veřejně přístupných rejstříků (insolvenční rejstřík), tak i do svých interních záznamů o žalovaném. Žalobkyně uvedla, že počítala s příjem žalovaného ve výši 21 000 Kč (avšak doložen byl vyšší), od kterého odečetla splátku dalšího dluhu žalovaného ve výši 3 000 Kč a předpokládanou výši splátky za předmětný úvěr ve výši 3 000 Kč. Disponibilní příjem tedy byl dostatečný ke splácení tohoto závazku. Rovněž žalobkyně zvážila výši celkových nákladů žalovaného v modelované výši 8 260 Kč. K tomuto žalobkyně předložila rovněž výpis z bankovního účtu žalovaného v obdobích srpen 2020 až leden 2021. 7. Podle § 1841 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) smlouvou o finanční službě se pro účely úpravy spotřebitelských smluv v tomto zákoně rozumí každá spotřebitelská smlouva týkající se bankovní, úvěrové a platební nebo pojistné smlouvy, smlouva týkající se penzijního připojištění, směn měn, vydávání elektronických peněz a smlouva týkající se poskytování investiční služby nebo obchodu na trhu s investičními zdroji. 8. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 9. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (účinného od 1.12.2016) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 zák.č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 10. Po skutkové stránce má soud s ohledem na výše uvedené za prokázané, že žalobkyně uzavřela s žalovaným smlouvu o úvěru, na jejímž základě žalovaný mohl čerpat úvěr až do výše 50 000 Kč. V případě porušení smluvních povinností přitom žalobkyně byla oprávněna k tomu, aby úvěr zesplatnila. Soud má z předložených důkazů rovněž za prokázané, že banka při poskytnutí tohoto úvěru řádně zvažovala úvěruschopnost žalovaného dle ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Samotná skutečnost, že žalovaný nakonec úvěr řádně a včas neuhradil, podle soudu neznamená, že banka svým povinnostem plynoucím ze zákona o spotřebitelském úvěru nedostála. V tomto směru má soud za důležité, že banka vycházela v době uzavírání tohoto úvěru jak z údajů předložených samotným žalovaným, ale i z informací dostupných v příslušných databází a z interních informací žalobkyně stran majetkové situace žalovaného. Pokud banka tehdejší majetkovou situaci žalovaného (tedy k datu uzavření smlouvy o úvěru) vyhodnotila tak, že je dostatečná k tomu, aby byl žalovaný schopen dostát svým smluvním závazkům v podobě úhrady předpokládané měsíční splátky ve výši 3 000 Kč za situace, kdy žalovaný dokládal řádově vyšší příjmy (např. v lednu 2021 dosáhnul příjmu přes 39 000 Kč, z účtu nebyla prováděna exekuce a jeho konečný zůstatek činil částku přes 58 000 Kč), nemůže jí soud ničeho zpětně vytknout, neboť nelze její úvahy vycházející z ekonomických modelů a jejích znalostí považovat za nedostatečné, a to i s ohledem na výši úvěrované částky a příslušného úroku ve výši 18,90%. 11. Soud tedy uzavírání, že banka s žalovaným dne [datum] uzavřela řádnou platnou smlouvu o úvěru, na jejímž základě banka žalovanému poskytla úvěr, který však žalovaný nakonec neuhradil. 12. Stran výše částky, kterou má žalovaný za povinnost uhradit na základě této smlouvy o kontokorentu, soud odkazuje na výše uvedená skutková zjištění vyplývající z výpisu úvěrového účtu, podle kterého na jistině zůstává uhradit částka 55 056,76 Kč. Protože soud posoudil předmětnou smlouvu o úvěru jako platnou, přiznal žalobkyni právo na zaplacení příslušného úroku z propůjčených peněž, jak byl smluvními stranami ujednán v této smlouvě. 13. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinn