13 C 368/2023-70 — Okresní soud v Litoměřicích

1. Žalobce se domáhal rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobci částky , částka, , , částka, a , částka, . Žaloba byla odůvodněna tím, že žalobce byl nezákonně trestně stíhán, přičemž trestní stíhání bylo zahájeno usnesením PČR KŘP , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Územní odbor , adresa, , , Anonymizováno, , Anonymizováno, j. , Anonymizováno, -, Anonymizováno, -, Anonymizováno, /, Anonymizováno, ze dne , datum, , kdy obžaloba byla podána k Okresnímu soudu v Litoměřicích na podzim 2014 pro podezření ze spáchání trestného činu Porušování povinnosti při správě cizího majetku dle § 255 odst. 1, 2 písm. a) b TZ a z přečinu porušení povinnosti při správě cizího majetku z nedbalosti dle § 221 odst. 1, odst. 2 písm. a) TZ. Rozsudkem Okresního soudu v , Anonymizováno, ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , byl žalobce obžaloby zproštěn, odvolání státního zástupce bylo usnesením Krajského soudu v , adresa, ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, zamítnuto. K samotnému žalovanému nároku žalobce sdělil, že s ohledem na vedení tohoto trestního stíhání mu byl opožděně vyplacen nárok na výsluhový příspěvek, nárok na odchodné a peněžitý dar (tyto mu sice nakonec byly poskytnuty, ale až po pravomocném skončení trestního řízení), tudíž mu za období tohoto stíhání vznikl podle jeho názoru nárok na úrok z prodlení, kterého se žalobce domáhá v režimu zákona č. 82/1998 Sb., po žalované. Zdůraznil, že v předmětné věci úroky z prodlení představují příslušenství dluhu, které případně vyrovnává bezdůvodné obohacení dlužníka, který po dobu prodlení neoprávněně užíval věřitelovy peněžní prostředky. Co se týče ukončení jeho služebního poměru, pak vysvětlil, že ten by za normálního běhu věcí byl dozajisté prodloužen; protože však byl trestně stíhán, k prodloužení služebního poměru dojít nemohlo.2. Žalovaná se k věci vyjádřila podáním ze dne , datum, , v němž souhlasila s tím, že žalobce dne , datum, uplatnil z důvodů v žalobě popsaných nárok na náhradu škody ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb., v celkové výši , částka, . Žalovaná vyjádřila názor, že k žádnému prodlení se závazkem ze strany žalované v souvislosti s tvrzeným vznikem škody nedošlo, neboť žalobci byly veškeré jeho nároky v mezidobí vyplaceny, tudíž k žádnému zmenšení majetku žalobce nedošlo. Měla rovněž za to, že o nárocích žalobce týkající se jeho výsluh rozhoduje Ministerstvo obrany, nikoli žalovaná. V neposlední řadě poukázala na to, že služební poměr žalobce zanikl uplynutím doby trvání, nikoli v souvislosti s trestním stíháním, proto v projednávané věci není příčinná souvislost mezi trestním stíháním žalobce a vznikem škody.3. Z listinných důkazů byl zjištěn následující skutkový stav: Z usnesení PČR KŘP Ústeckého kraje ze dne , datum, , č. j. , Anonymizováno, -, Anonymizováno, soud zjistil, že vůči žalovanému bylo zahájeno trestní stíhání pro podezření ze spáchání trestného činu Porušení povinnosti při správě cizího majetku dle ustanovení § 255 trestního zákona, Porušení povinnosti při správě cizího majetku podle § 220 trestního zákoníku, Porušení povinnosti při správě cizího majetku z nedbalosti podle § 221 trestního zákoníku, přičemž trestní řízení vůči němu bylo skončeno až na základě usnesení Krajského soudu v , adresa, ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, ve spojení s rozsudkem Okresního soudu v Litoměřicích ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, . Z výnosu Agentury personalistiky AČR ze dne , datum, vyplývá, že služební poměr žalobce zanikl k , datum, . Dle potvrzení o délce výkonu vojenské činné služby ze dne , datum, žalobcův služební poměr dosáhnul 36 roků, 4 měsíců a 10 dnů. Rozhodnutím , Anonymizováno, , Anonymizováno, ze dne , datum, bylo žalobci přiznáno odchodné ve výši , částka, ; částka byla žalobci zaslána , datum, . Ministerstvo obrany dalším rozhodnutím ze dne , datum, žalobci přiznalo výsluhový příspěvek od , datum, , včetně jeho navýšení v následujících letech; doplatek výsluhového příspěvku za období od ledna 2015 do , datum, činil částku , částka, ; částka byla žalobci vyplacena dne , datum, . Rozhodnutím , Anonymizováno, ze dne , datum, byla žalobci přiznána částka , částka, coby peněžitý dar za období od , datum, do , datum, . Z žádosti ze dne , datum, soud ověřil, že žalobce u žalované vznesl nárok na náhradu škody ve formě úroků z prodlení z opožděně vyplacených náhrad, přičemž žalovaná potvrdila přijetí tohoto podání přípisem ze dne , datum, . Ze záznamu o pohovoru ze dne , datum, soud ověřil, že žalobci byla stanovena doba trvání služebního poměru na dobu určitou do , datum, .4. K žádosti žalobce o poskytnutí odškodnění za nezákonné rozhodnutí nebo nesprávný úřední postup podle zákona č. 82/1998 přijala žalovaná stanovisko ze dne , datum, , v němž žalobci nárok na náhradu škody nepřiznala.5. V čestném prohlášení ze dne , datum, , tituly před jménem, , jméno FO, uvedl, že žalobce splňoval podmínky pro prodloužení jeho služebního poměru s ohledem na to, že žalobce jako , Anonymizováno, působil v armádě více než 30 let s vynikajícím hodnocením. Závazek na další roky mu nebyl prodloužen pouze z důvodu probíhajícího trestního stíhání.6. Podle ustanovení § 1 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 82/1998 Sb.“) platí, že „Stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.“ Podle ustanovení § 2 zákona č. 82/1998 Sb., „Odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nelze zprostit.“ Podle § 15 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., „Přizná-li příslušný úřad náhradu škody, je třeba nahradit škodu do šesti měsíců od uplatnění nároku.“7. Jak soud uvedl během jednání proběhnuvšího dne , datum, , má mezi účastníky za nesporné tyto skutečnosti (přičemž s tímto vymezením souhlasili i samotní účastníci): Žalobce byl vojákem z povolání, vůči němuž bylo v roce 2012 zahájeno trestní stíhání pro podezření ze spáchání trestného činu Porušení povinnosti při správě cizího majetku dle ustanovení § 255 trestního zákona, Porušení povinnosti při správě cizího majetku podle § 220 trestního zákoníku, Porušení povinnosti při správě cizího majetku z nedbalosti podle § 221 trestního zákoníku, přičemž trestní , Anonymizováno, vůči němu bylo skončeno až na základě usnesení Krajského soudu v , adresa, ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, . Z důvodu vedení tohoto trestního řízení byly žalobci vyplaceny výsluhový příspěvek, odchodné a poskytnut peněžitý dar až v roce 2021, resp. 2022. Žalobce se žalobou domáhá proplacení úroků z prodlení za to, že tyto nároky mu byly vyplaceny v letech 2021, resp. 2022, nikoli v roce 2015 (resp. 2013 v případě peněžitého daru), jako by tomu bylo v situaci, kdyby vůči němu nebylo vedeno trestní řízení. Mezi stranami rovněž není sporné, že žalobci byly výsluhové nároky podle zákona č. 221/1999 Sb., fakticky vyplaceny. Mezi stranami je však sporné, zda s ohledem na jejich vyplacení až po skončení trestního řízení vznikl žalobci nárok na úrok z prodlení za opožděné vyplacení těchto výsluh.8. Výkladem zákona č. 82/1998 Sb., ve vztahu k úroku z prodlení se zabýval Nejvyšší soud v rozsudku ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , podle jehož právní věty „Obviněnému, který v trestním řízení složil peněžitou záruku nahrazující vazbu, nenáleží úrok z prodlení za dobu opožděného vrácení kauce.“ V odůvodnění tohoto rozhodnutí je pak konstatováno, že „Nejvyšší soud předně konstatuje, že dovolatel se svojí žalobou domáhá, aby mu byly uhrazeny zákonné úroky z prodlení na náhradu škody za neoprávněné užívání peněžité záruky (tj. v podstatě ušlý zisk). V žalobě žalobce opakovaně a nejednoznačně uvádí, že žádá o náhradu škody, popř. tuto škodu klasifikuje jako ušlý zisk. Nejvyšší soud již v rozsudku ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 93/2015 uzavřel, že stát za podmínek ustanovení § 7 a násl. OdpŠk zásadně odpovídá i za škodu představovanou náklady, které obviněný vynaložil v souvislosti s podáním návrhu na peněžitou záruku (§ 73a tr. řád), zajištěním finančních prostředků na peněžitou záruku a složením peněžité záruky, lze-li vynaložené náklady považovat za adekvátní. Ve vztahu k projednávané věci se z obsahu spisu podává, že žalobci v období mezi , datum, a , datum, byla žalovanou nezákonně zadržována peněžitá záruka. Dovolatel dobrovolně poskytl peněžitou záruku, a očekával, že v případě jeho nástupu do výkonu odnětí svobody mu bude peněžitá záruka vrácena zpět.Žalobci však úroky z prodlení v dané situaci nenáleží z důvodu, že povinnost k jejich úhradě nelze v posuzovaném případě dovozovat z ustanovení § 517 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, a z nařízení vlády č. 142/1994 Sb., kterým se stanoví výše úroků z prodlení a poplatku z prodlení podle obča