13 C 504/2023-36 — Okresní soud v Litoměřicích

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 20 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 20 000 Kč od [datum] do zaplacení. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalobkyně nabyla pohledávku za žalovanou na základě Smluv o postoupení pohledávek uzavřené dne [datum] mezi [právnická osoba] (dále jen„ původní věřitel“) a [právnická osoba]; a mezi touto společnosti a žalobkyní. Žalobkyně předmětnou částku požadovala z titulu bezdůvodného obohacení žalovaného, jelikož mezi původním věřitelem a žalovaným probíhala jednání o uzavření smlouvy, ale uzavření smlouvy žalobkyně není schopna doložit. Původní věřitel však poskytl žalovanému dne [datum] částku 20 000 Kč, a to prostřednictvím platby na bankovní účet žalovaného č. [bankovní účet]. Zaslané peněžní prostředky však žalovaný nevrátil. 2. Žaloba byla žalovanému doručena dne [datum], žalovaný se k žalobě nevyjádřil, a v průběhu celého řízení nevznesl žádné námitky proti žalobkyní shora specifikované, uplatněné pohledávce ve výši shora specifikované, ani co do důvodu, ani co do výše. Žalovaný neprokázal, že žalobkyni zaplatil žalovanou částku ve lhůtě její splatnosti. 3. Z listinných důkazů byl zjištěn následující skutkový stav: Z dokumentů s názvem SMLOUVA O SPOTŘEBITELSKÉM ÚVĚRU a s názvem Všeobecné obchodní podmínky pro smlouvy o zápůjčce uzavřené se zapůjčitelem [anonymizováno] (pod záštitou společnosti [právnická osoba]), [anonymizována dvě slova], soud zjistil, že původní věřitel vyvíjel snahu jednat s osobou vystupující pod identitou žalovaného za účelem uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru, ale k vlastnímu uzavření zjevně nedošlo, neboť dokumenty nejsou žalovaným podepsány. Z Potvrzení o platbě ze dne [datum] vyplývá, že původní věřitel zaslal částku 20 000 Kč na bankovní účet [bankovní účet], variabilní symbol platby [číslo]. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] soud zjistil, že tam specifikovaný soubor pohledávek byl postoupen z původního věřitele na společnost [právnická osoba] (žalovaný je uveden pod bodem [číslo]). Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] pak soud ověřil, že [právnická osoba] [příjmení] [jméno] postoupila soubor pohledávek žalobkyni (žalovaný je uveden pod bodem [číslo]). Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno v přípisu ze dne [datum], jež obsahoval i předžalobní výzvu s lhůtou k plnění v délce 3 dnů; podání bylo dáno k poštovní přepravě dne [datum]. 4. Ze zprávy [právnická osoba] soud zjistil, že majitelem i disponentem běžného účtu č. [bankovní účet] byl v září 2020 žalovaný, přičemž na tento bankovní účet byla dne [datum] připsána platba 20 000 Kč. 5. Podle ustanovení § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ NOZ“) platí, že„ Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.“ Podle ustanovení § 2991 odst. 2 NOZ„ Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.“ 6. Žalobkyně neprokázala, že by s žalovaným byla uzavřena jakákoli smlouva, tudíž se soud nezabýval tím, zda byly splněny podmínky zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů, při uzavírání smlouvy o úvěr, ve vztahu k níž pravděpodobně v dané věci probíhalo jednání s osobou vystupující pod identitou žalovaného. 7. Soud se tedy zabýval pouze tím, zda nebylo ze strany původního věřitele poskytnuto žalovanému plnění bez právního důvodu. 8. S ohledem na obsah předložených dokumentů přitom má soud za to, že žalovanému byla od původního věřitele poskytnuta dne [datum] převodem na jeho bankovní účet částka 20 000 Kč, kterou žalovaný do dnešního dne nevrátil. Soud tak má za to, že se žalovaný na úkor původního věřitele dle ustanovení § 2991 odst. 1, 2 o. z. bezdůvodně obohatila v rozsahu 20 000 Kč, proto uložil žalovanému, aby tuto částku zaplatil. 9. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Žalobkyni tak podle § 1970 o.z. náleží úrok z prodlení ve výši zákonného úroku z prodlení, tj. stanovený podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném v době počátku prodlení. 10. Jelikož zákon neupravuje splatnost pohledávek vzniklých z bezdůvodného obohacení, je doba plnění vázána na výzvu věřitele, přičemž dlužník je povinen splnit dluh bez zbytečného odkladu poté, kdy byl o plnění požádán (§ 1958 odst. 2 o. z.). Žalobkyně neprokázala, že by žalovaného vyzvala k vydání bezdůvodného obohacení dříve, než prostřednictvím přípisu o postoupení pohledávky obsahující předžalobní výzvu ze dne [datum], danou k poštovní přepravě téhož dne. Vůči nepřítomné osobě působí právní jednání od okamžiku, kdy jí dojde (§ 570 odst. 1 o. z.), tedy od chvíle, kdy se projev vůle dostane do sféry dispozice adresáta a ten má objektivní možnost se s ním seznámit (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 15. 1. 2014, sp. zn. 32 Odo 442/2003). Podle § 573 o. z. se má za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání. Podle § 573 o. z. se tak má za to, že výzva byla žalovanému doručena třetí pracovní den po odeslání, tj. [datum], s tím že žalovaný měl dle tohoto oznámení plnit nejpozději do 3 dnů, [datum] tak měla žalovaný plnit, a od [datum] je žalovaný v prodlení. Úrok z prodlení byl přiznán podle § 1970 o. z. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. (výrok I. rozsudku) v rozsahu stanoveném v petitu žaloby. 11. Závěr soudu o tom, že vydání bezdůvodného obohacení bylo přiznáno žalobkyni, je opřen o skutečnost, že žalobkyně soudu předložila příslušné smlouvy o postoupení pohledávek, na jejichž základě jí byla předmětná pohledávka za žalovaným postoupena. 12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 20 000 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. 13. Výše náhrady nákladů řízení je odůvodněna skutečností, že žalobkyně, jak bylo zjištěno, podala u Okresního soudu v Litoměřicích více obdobných žalob, přičemž návrhy v těchto věcech mají podobu, která se odlišuje jen v minimální míře, a to právě takové, aby mohl být návrh co do určitosti osob účastníků a předmětu řízení dostatečně individualizován; základ právní argumentace, včetně její stylizace a formálního vyjádření je však totožný či jen s drobnými odchylkami. Soud proto při určení výše odměny za učiněné úkony právní pomoci postupoval tak jak je uvedeno výše, když řízení ve věcech bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově a právně obdobných věcech, a předmětem řízení je peněžité plnění nepřevyšují 50 000 Kč. 14. V souladu s § 149 odst. 1 o. s. ř. soud rozhodl o povinnosti zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám právního zástupce žalobkyně. Lhůta ke splnění rozsudkem uložených povinností je stanovena dle § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť pro uložení lhůty jiné soud neshledal důvod.