13 C 75/2023-33 — Okresní soud v Litoměřicích

1. Žalobkyně se jako vlastník domáhá vyklizení a předání výše uvedeného bytu proti žalovaným 1 a 2, kteří byt neoprávněně užívají k bydlení, přestože jim k užívání bytu nesvědčí žádný právní titul. Žalobkyně vyzývala žalované k vyklizení bytu, na což však žalovaní 1. a 2. nereagovali. 2. Usnesením ze dne 8. 2. 2023, č. j. [číslo jednací] soud žalované 1. a 2. v souladu s ustanovením § 114b o. s. ř. vyzval, aby se ve lhůtě 30 dnů ode dne doručení uvedeného usnesení písemně vyjádřili ve věci samé k žalobě, která jím byla doručena spolu s usnesením, a uvedli, zda nárok uplatněný v žalobě uznávají a v případě, že jej zcela neuznají, aby ve vyjádření vylíčili rozhodující skutečnosti o věci samé, na nichž staví svoji obranu proti žalobě, a označili důkazy k prokázání svých tvrzení. Žalovaní byli v tomto usnesení poučeni, že jestliže se bez vážného důvodu ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude mít soud za to, že nárok, který je proti nim žalobou uplatňován, uznávají, a soud rozhodne rozsudkem pro uznání. 3. Dne [datum] bylo shora uvedené usnesení doručeno žalovaným 1. a 2. do vlastních rukou. Žalovaní 1. a 2. se ve stanovené lhůtě k věci samé nevyjádřili. 4. Podle § 153a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), uzná-li žalovaný v průběhu soudního řízení nárok nebo základ nároku, který je proti němu žalobou uplatňován, rozhodne soud rozsudkem podle tohoto uznání. Rozsudkem pro uznání rozhodne soud také tehdy, má-li se za to, že žalovaný nárok, který je proti němu žalobou uplatňován, uznal. Podle § 114b o. s. ř. vyžaduje-li to povaha věci nebo okolnosti případu, může soud žalovanému usnesením uložit, aby se ve věci písemně vyjádřil a aby v případě, že nárok uplatněný v žalobě zcela neuzná, ve vyjádření vylíčil rozhodující skutečnosti, na nichž staví svoji obranu, a k vyjádření připojil listinné důkazy k prokázání svých tvrzení. K podání vyjádření určí lhůtu, která nesmí být kratší než 30 dnů od doručení usnesení. Usnesení musí být žalovanému doručeno do vlastních rukou, náhradní doručení je vyloučeno. Jestliže se žalovaný bez vážného důvodu na výzvu soudu nevyjádří a ani ve stanovené lhůtě soudu nesdělí, jaký vážný důvod mu v tom brání, má se za to, že nárok, který je proti němu žalobou uplatňován, uznává; o tomto následku musí být poučen. 5. Na základě výše uvedeného má soud v souladu s § 114b odst. 5 o. s. ř. za to, že nárok, který je žalobou uplatňován, žalovaní uznávají (k přípustnosti vydání rozsudku pro uznání ve věcech týkající se vyklizení nemovitostí srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 3. 2010, sp. zn. 26 Cdo 2054/2008). Podle § 153a odst. 3 o. s. ř., soud rozhodl rozsudkem pro uznání a žalobě v plném rozsahu vyhověl. Z důvodu vydání rozsudku pro uznání a v souladu s § 157 odst. 3 o. s. ř., soud v odůvodnění tohoto rozsudku uvedl pouze předmět řízení a stručně vyložil důvody vydání rozsudku pro uznání. V souladu s judikaturou NS ČR rozsudek neobsahuje ani právní posouzení (viz např. usnesení sp. zn. 26 Cdo 5214/2008 ze dne 10. listopadu 2009). 6. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť žalobkyně měla ve věci plný úspěch. Žalobkyni tedy náleží náhrada nákladů účelně vynaložených nákladů řízení, tvořených zaplaceným soudním poplatkem ve výši 5 000 Kč, odměnou stanovenou dle § 9 odst. 1, § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 10 000 Kč sestávající z částky 1 500 Kč za každý ze dvou úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí a příprava zastoupení, žaloba) a z částky 750 Kč za jeden úkon právní služby uvedený v § 11 odst. 2 a. t. (jednoduchá výzva k plnění) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 4 650 Kč ve výši 976,50 Kč. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. jsou žalovaní povinni zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně. 7. Pokud jde o lhůtu k plnění, ta byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř.