19 C 348/2022-111 — Okresní soud v Litoměřicích

1. Žalobce se žalobou domáhal zaplacení částky celkem ve výši 33 184,90 Kč s příslušenstvím tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozsudku. V žalobě, která byla obsahově velice úsporná, uvedl, že žalovaní užívali bytovou jednotku [číslo] v budově [adresa] na adrese [adresa], která je ve vlastnictví žalobce. Nájemní smlouva byla s žalovanými uzavřena dne 19.7.202 (patrně mělo být uvedeno 19.7.2021) a dne 15. 12.2021 byl nájemní vztah ze strany pronajímatele jednostranně ukončen, a to pro neplacení nájemného. Dluh na nájemném činil 35 000 Kč, přičemž 10 000 Kč měli žalovaní uhradit. Žalovaní rovněž nehradili zálohy na služby a za období od 15.7.2021 do 15.12.2021 jim vznikl nedoplatek ve výši 8 148,90 Kč Celkem tak žalobce po žalovaných požaduje uhradit společně a nerozdílně částku 33 184,90 Kč s přísl. 2. Žalovaní č. 1 a č.2 se k žalobě nevyjádřili, soudní písemnosti včetně žaloby si nepřebírali, tyto jim byly ukládány na poště a po uplynutí úložní doby byly odeslány zpět soudu. <i>3. Po právní stránce soud posoudil věc dle ust. § 2201 a násl. o.z., kdy se nájemní smlouvou pronajímatel zavazuje přenechat věc k dočasnému užívání a nájemci a nájemce se zavazuje zaplatit za to pronajímateli nájemné. Podle § 2237 o.z. smlouva vyžaduje písemnou formu, pronajímatel však nemá právo namítnout vůči nájemci neplatnost smlouvy pro nedostatek formy.</i> <i>4. Podle § 2053 o.z. uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá.</i> 5. Soud při ústním jednání, na které se žalobce bez omluvy nedostavil, provedl listinné důkazy, které na podporu svých žalobních tvrzení žalobce předložil. Soud měl k dispozici Nájemní smlouvu ze dne 19.7.2021. V hlavičce uvedené nájemní smlouvy je na straně pronajímatele uveden žalobce a na straně nájemců žalovaný č. 1 a žalovaný č. 2. Předmětem nájmu byla bytová jednotka [číslo] která se nachází v 5. patře budovy [adresa] na adrese [adresa]. Nájemné bylo mezi stranami sjednáno ve výši 14 000 Kč měsíčně a nájemní smlouva měla být uzavřena na dobu určitou od 15.7.2021 do 14.7.2022. 6. Na základě uvedené nájemní smlouvy však soud nemá za prokázáno, že by byl nájemní vztah mezi účastníky řádně sjednán, neboť z uvedené smlouvy nevyplývá, že by byla žalovanými podepsána. Žalobce soudu předložil kopii nájemní smlouvy, která je podepsána žalobcem, jako pronajímatelem, avšak pokud jde o podpis nájemců, tak je zde umístěn pouze jeden podpis, ke kterému není přiřazeno jméno. Uvedený podpis je spíše jakousi parafou, z které v žádném případě nelze dovodit, zda byl na smlouvu umístěn žalovaným č. 1 či žalovaným č. 2. Vzhledem k tomu, že nájemní smlouvu k bytu je nutno uzavřít písemně (§ 2237 o.z.), nemá z uvedené listiny soud za prokázáno, že by mezi žalobcem a žalovanými byl nájemní vztah řádně sjednán, když na straně nájemců absentují potřebné podpisy, resp. z jedné parafy, která se za nájemce na nájemní smlouvě nachází, není jasné, kdo z žalovaných nájemní smlouvu podepsal. 7. Pokud jde o další důkaz předložený žalobcem, jedná se listinu nazvanou jako„ Jednostranné ukončen nájemní smlouvy“. V uvedené listině je popsán vznik dluhu na nájmu a dále je zde tučně uvedeno, že„ celková dlužná částka tedy činí na nájemném 35 000 Kč. Tato částka bude hrazena splátkovým kalendářem. V opačném případě řešena exekučně“. V pravém dolním rohu této listiny se za stranu nájemců nachází dva podpisy, pod kterými je uvedeno„ za nájemce převzal“. Z textu uvedené listiny však nevyplývá, že by žalovaní dluh na nájemném ve výši 35 000 Kč uznali, jak je tvrzeno v žalobě. K tomu, aby podpisy nájemců, resp. žalovaných na uvedené listině bylo možno vyložit jako uznání dluhu, muselo by v textu listiny být uvedeno, že nájemci dluh co do důvodu a výše uznávají. Podstatné je právě ono uznávací prohlášení dlužníků, které na uvedené listině absentuje. Podpisy, s ohledem na text listiny, prokazují pouze to, že nájemci, resp. žalovaní, listinu převzali, avšak neprokazují, že byl dluh vůči žalobci uznali co do důvodu a výše tak, jak to požaduje občanský zákoník (§ 2053 o.z.). 8. Dalším důkazem předloženým žalobcem je Předávací protokol k bytu, který však ve vztahu ke vzniku nájemního vztahu či prokázání výše dluhu na nájemném ničeho neprokazuje. Z uvedeného protokolu toliko vyplývá, že předmětný byt byl dne 15.12.2021 pronajímateli vrácen. Za stranu předávající (tedy za žalované) je zde opět umístěna nečitelná parafa, z které není patrné, da ji sem umístil žalovaný č. 1 či žalovaný č. 2. 9. Pokud jde o samotné vyčíslení dluhu na nájemném, měl soud k dispozici tabulku, z které vyplývá, že dluh na nájmu činil 25 000 Kč a dluh za služby 8 184,90 Kč. Z uvedené listiny však opět není patrné, kdo tabulku vyhotovil, kdy a ani není zřejmé ve vztahu k jakému nájmu se týká. Při vyčíslení dlužného nájmu, popř. dluhu na službách spojeních s užíváním bytu bývá obvyklé, že je soudu předkládána tabulka s vyčíslením dluhu, avšak vždy musí být patrno, kdo tabulku vyhotovil (zpravidla bývá tabulka opatřena razítkem či podpisem pronajímatele) a k jakému nájmu či jakým nájemníkům se vztahuje. Z tabulky, tak jak ji soudu předložil žalobce, nic takového nevyplývá a neboť tabulka sama o sobě ničeho neprokazuje. 10. Po provedeném dokazování je tak třeba konstatovat, že již samotná žalobní tvrzení byla neúplná, neboť z nich nebylo patrné, jaká je výše sjednaného nájmu ani za jaké období žalobce po žalovaných dlužné nájemné požaduje. Žalobce byl ze strany soudu vyzván, aby svá neúplná skutková tvrzení doplnil, a to výzvou která byla žalobci doručena dne 10.8.2023. Žalobce na uvedenou výzvu nereagoval a žalobní tvrzení nedoplnil. Soud tedy nařídil na den 9.11.2023 ústní jednání, kdy předvolánku žalobce obdržel dne 9.10.2023, avšak žalobce se k ústnímu jednání bez omluvy nedostavil. Pokud by se žalobce k ústnímu jednání dostavil, obdržel by ze strany soudu poučení dle ust. § 118a odst. 1, odst. 3 o.s.ř., že je nutno žalobní tvrzení doplnit a zejména na jejich podporu předložit způsobilé důkazy. Tím, že se žalobce ústního jednání bez omluvy neúčastnil, zmařil si tím možnost, aby byl ze strany soudu poučen v čem je nutno žalobní tvrzení specifikovat a zejména jaké důkazy je nutno na jejich podporu předložit. S ohledem na shora uvedené důkazy, které žalobce soudu předložil, a které neprokazují ani existenci nájemního vztahu mezi účastníky, ani výši žalovaného nároku, dospěl soud k závěru, že žalobce neunesl břemeno tvrzení a zejména břemeno důkazní, a proto nezbylo než žalobu z tohoto důvodu zamítnout. 11. Pokud jde o náhradu nákladů řízení, byli žalovaní ve sporu úspěšní a měli by dle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. právo na náhradu nákladů řízení. Vzhledem k tomu, že žalovaní byli ve sporu pasivní, žádné náklady jim zjevně nevznikly, rozhodl soud o tom, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo.