8 C 585/2022-50 — Okresní soud v Litoměřicích

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalované zaplacení částky ve výši 30 000 Kč, a to z titulu náhrady škody, která jí byla žalovanou způsobena jejím protiprávním jednáním. Žalobkyně v žalobě uvedla, že žalovaná byla uznána vinnou z úmyslného přečinu úvěrového podvodu ve smyslu § 211 odst. 1 trestního zákona, a to rozsudkem, vydaným zdejším soudem dne [datum rozhodnutí] pod č. j. [číslo jednací]. Žalovaná se úvěrového podvodu dopustila vůči žalobkyni tím, že třetí osobu ([jméno] [anonymizováno]) přesvědčila k uzavření smlouvy o revolvingovém úvěru [číslo] s úvěrovým limitem 30 000 Kč, a to s úmyslem obohatit sebe, přičemž využila zdravotního stavu a snížené rozumové schopnosti třetí osoby a přesvědčila ji, aby dne [datum] telefonicky požádala žalobkyni o poskytnutí revolvingového úvěru ve výši 30 000 Kč a poté, kdy na adresu obviněné přišel návrh smlouvy, nechala [jméno] [příjmení] dne [datum] dokument podepsat a smlouvu odeslala žalobkyni, jenž ji akceptovala, přičemž zamlčela, že [jméno] [příjmení] není schopna důsledky smlouvy o úvěru pochopit a že nemá prostředky na splácení úvěru a nepotřebuje jej. Finanční prostředky ve výši 30 000 Kč byly po schválení odeslány na účet [jméno] [příjmení] a ta peníze vybrala a předala žalované, která je užila pro svou potřebu s vědomím, že tyto peníze nebude řádně splácet. Žalobkyně žalovanou vyzvala k uhrazení škody, žalovaná však ničeho neuhradila. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a k nařízenému jednání se bez omluvy nedostavila. 3. Žalobkyně omluvila svou neúčast na jednání a požádala, aby soud věc projednal a rozhodl v její nepřítomnosti. Z tohoto důvodu soud ve věci rozhodl v nepřítomnosti účastníků podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen o. s. ř.). 4. Soud provedl následující listinné důkazy předložené žalobkyní: 5. Z návrhu smlouvy o revolvingovém úvěru [číslo] ze dne [datum] vyplývá, že tato smlouva byla uzavřena mezi žalobkyní a [jméno] [příjmení], výše úvěrového limitu činila 30 000 Kč. 6. Z výpisu žalobkyně ze dne [datum] vyplývá, že ke dni [datum] byl na účet [jméno] [příjmení] zaslána částka 30 000 Kč. 7. Z rozsudku Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 28. 8. 2014 č. j. [číslo jednací], jenž nabyl právní moci dne [datum] plyne, že žalovaná byla uznána vinnou z úmyslného přečinu úvěrového podvodu vůči žalobkyni, kterého se dopustila tím, že [jméno] [příjmení], klientku [anonymizována tři slova] [obec], přesvědčila k uzavření smlouvy o revolvingovém úvěru [číslo] s úvěrovým limitem 30 000 Kč, a to s úmyslem obohatit sebe, přičemž využila zdravotního stavu a snížené rozumové schopnosti klientky a peníze z úvěru pak použila pro vlastní potřebu bez úmyslu je vrátit. 8. Z výzvy ze dne [datum], učiněné právním zástupcem žalobkyně, bylo zjištěno, že žalovaná byla vyzvána k úhradě žalované částky. 9. Z podacího archu České pošty bylo zjištěno, že žalobkyně zaslala žalované výzvu k úhradě na adresu [adresa žalované]. 10. Z provedených důkazů soud zjistil, že mezi žalobkyní a třetí osobou byla uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru s limitem 30 000 Kč. Třetí osoba uzavřela smlouvu poté, co ji k tomu přiměla žalovaná s úmyslem obohatit sebe. Peněžní prostředky z úvěru žalovaná použila pro svou potřebu. Za toto jednání byla žalovaná v trestním řízení odsouzena a uznána vinnou z úmyslného přečinu úvěrového podvodu. Žalobkyně byla v trestním řízení s nárokem na náhradu škody, která jí jednáním žalované vznikla, odkázána na civilní řízení. <i>11. Podle § 135 odst. 1 o.s.ř. je soud vázán rozhodnutím příslušných orgánů o tom, že byl spáchán trestný čin, přestupek nebo jiný správní delikt postižitelný podle zvláštních předpisů, a kdo je spáchal, jakož i rozhodnutím o osobním stavu; soud však není vázán rozhodnutím v blokovém řízení.</i> <i>12. Podle ustanovení § 2894 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ o. z.“) povinnost nahradit jinému újmu zahrnuje vždy povinnost k náhradě újmy na jmění (škody).</i> <i>13. Podle § 2910 o.z. škůdce, který vlastním zaviněním poruší povinnost stanovenou zákonem a zasáhne tak do absolutního práva poškozeného, nahradí poškozenému, co tím způsobil. Povinnost k náhradě vznikne i škůdci, který zasáhne do jiného práva poškozeného zaviněným porušením zákonné povinnosti stanovené na ochranu takového práva.</i> <i>14. Podle ustanovení § 2952 o. z. se hradí skutečná škoda a to, co poškozenému ušlo (ušlý zisk). Záleží-li skutečná škoda ve vzniku dluhu, má poškozený právo, aby ho škůdce dluhu zprostil nebo mu poskytl náhradu.</i> 15. Podle rozhodnutí Nejvyššího soudu sp.zn. NS 25 Cdo 91/2010 rozhodnutím v trestním řízení je pro následné občanskoprávní řízení závazně rozhodnuto, jaký skutek se stal, kdo jej spáchal, i to, jaká újma na zdraví byla tímto skutkem poškozenému způsobena, tedy i příčinná souvislost mezi jednáním pachatele a újmou, spočívající v ublížení na zdraví. Ani otázku zavinění (tj. úmyslného či nedbalostního jednání) nelze v občanskoprávním řízení přezkoumávat. 16. Výše uvedené závěry lze aplikovat i v tomto řízení. V dané věci jednoznačně vyplývá z trestního rozsudku, že žalovaná byla shledána vinnou a byla pravomocně odsouzena z úmyslného přečinu úvěrového podvodu. 17. Žalovaná protiprávním jednáním, za něž byla v trestním řízení odsouzena, způsobila žalobkyni škodu ve výši 30 000 Kč, kterou však doposud nijak nenahradila. Žalobkyně spáchala úmyslný přečin úvěrový podvod a zasáhla tak protiprávně do vlastnického práva žalobkyně. Žalobkyni tak vzniklo právo na náhradu škody, spočívající v zaplacení částky 30 000 Kč, jenž žalobkyně vyplatila třetí osobě na základě podvodu žalované při uzavírání úvěrové smlouvy a tyto peněžní prostředky pak použila protiprávně žalovaná. Tyto skutkové okolnosti nepřísluší soudu v civilním řízení přezkoumávat. Výše škody, kterou způsobila žalovaná, byla v trestním řízení jednoznačně prokázána a vyplývá rovněž z žalobkyní předložených důkazů, proto soud v této souvislosti odkazuje na závěry uvedené v trestním rozsudku sp.zn. [číslo jednací]. Žalovaná se k jednání soudu bez omluvy nedostavila, k věci se nevyjádřila ani nedoložila, že by škodu uhradila, soud proto žalobě v plném rozsahu vyhověl, tak jak je uvedeno ve výroku rozsudku. 18. Žalobkyni se předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, a proto rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. 19. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 9 546,50 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 500 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 30 000 Kč sestávající z částky 2 300 Kč za každý ze dvou úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. a z částky 1 150 Kč za jeden úkon právní služby uvedený v § 11 odst. 2 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 6 650 Kč ve výši 1 396,50 Kč.