19 C 258/2023 — Okresní soud v Litoměřicích

1. Žalobkyně a) a b) se žalobou domáhaly, aby soud určil, že jsou vlastníky, každá v rozsahu stejného podílu, jedné poloviny, pozemku parc.č. , Anonymizováno, , zapsaného na listu vlastnickém č. , hodnota, pro kat. území a obec , adresa, u Katastrálního úřadu pro Ústecký kraj, kat. pracoviště , adresa, . Uvedly, že rodiče žalobkyň, paní , jméno FO, , nar. , datum, a zemř. 13.10.200 a pan , jméno FO, , nar. , datum, a zemř. , datum, , uzavřeli dne , datum, kupní smlouvu, jakožto kupující, s prodávající , jméno FO, . Předmětem kupní smlouvy byl pozemek parc.č. , Anonymizováno, , zahrada o výměře 884 m2 v k.ú. , adresa, , nyní zapsán na LV č. , hodnota, pro k.ú. a obec , adresa, u Katastrálního úřadu pro Ústecký kraj, kat. prac. , adresa, (dále jen pozemek). Přestože uvedená kupní smlouva byla uzavřena formou notářského zápisu Státním notářstvím v Litoměřicích pod NZ , Anonymizováno, , N , Anonymizováno, , nebyla na Středisku Geodézie v Litoměřicích řádně zapsána a dodnes nebyl proveden zápis vlastnického práva pro nabyvatele v katastru nemovitostí. Manželé , jméno FO, předmětný pozemek řádně užívali až do své smrti, přesto však po zemřelé původní vlastnici paní , jméno FO, , nabyl v dědickém řízení pozemek její vnuk , jméno FO, , tedy žalovaný. Na majetek žalovaného jsou vedeny exekuce a jedna polovina předmětného pozemku byla již prodána v dražbě a žalovaný je tak v současné době vlastníkem pouze jedné poloviny předmětného pozemku. Přestože rodiče žalobkyň, manželé , jméno FO, , pozemek řádně nabyli a poté užívali, nebyl předmětný pozemek po zemřelém , jméno FO, předmětem dědického řízení. Dne , datum, učinily žalobkyně a , jméno FO, návrh na dodatečné projednání dědictví ohledně předmětného pozemku, avšak jejich návrh byl Okresním soudem v Litoměřicích ze dne , datum, zamítnut s tím, že vlastnické právo manželů , jméno FO, nebylo zapsáno v katastru nemovitostí. Dne , datum, , jméno FO, zemřela a dle usnesení zdejšího soudu pod č.j.: , spisová značka, se dědičkami staly žalobkyně. Na základě shora uvedeného je tak dán rozpor mezi stavem zapsaných vlastnických práv v katastru nemovitostí k předmětnému pozemku a faktickým stavem, kdy žalovaný nemůže být spoluvlastníkem předmětného pozemku, neboť jeho matka, po které zdědil předmětný pozemek, tento zcizila ve prospěch manželů , jméno FO, . Žalobkyně tak mají naléhavý právní zájem na určení svého vlastnictví, tak aby jejich vlastnické právo k předmětnému pozemku mohlo být zapsáno v katastru nemovitostí.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, soudní písemnosti si nepřebíral, se soudem nekomunikoval.3. Soud provedl důkazy, které předložily žalobkyně a z nich zjistil následující skutečnosti. Z výpisu z katastru nemovitostí Katastrálního úřadu pro Ústecký kraj, kat. prac. , adresa, , bylo zjištěno, že předmětný pozemek je evidován na LV č. , hodnota, pro kat. území a obec , adresa, a žalovaný je spoluvlastníkem uvedeného pozemku v rozsahu id. ½ vzhledem k celku. Z usnesení Okresního soudu v Litoměřicích pod č.j.: , spisová značka, ze dne , datum, , které nabylo právní moci dne , datum, bylo zjištěno, že dědičkami po , jméno FO, , zemřelé dne , datum, jsou žalobkyně, které nabyly dědictví každá jednou polovinou. Z usnesení Okresního soudu v Litoměřicích pod č.j.: , spisová značka, ze dne , datum, , které nabylo právní moci dne , datum, soud zjistil, že byl zamítnut návrh na dodatečné projednání pozůstalosti, které dne 20.7.20230 učinila paní , jméno FO, , nar. , datum, za účasti žalobkyň, kdy navrhovatelky se domáhaly dodatečného projednání pozůstalosti ,a to ½ shora uvedeného pozemku. Uvedené zamítavé usnesení bylo odůvodněno tím, že předmětný pozemek nebyl zapsán pro zůstavitele , jméno FO, v katastru nemovitostí.4. Soud rovněž provedl důkaz předmětnou kupní smlouvou na základě které nabyly vlastnické právo k předmětnému pozemku manželé , jméno FO, a , jméno FO, . Uvedená kupní smlouva je součástí dědického spisu zdejšího soudu pod sp. zn.: , spisová značka, na č.l. 40. Z uvedeného důkazu bylo zjištěno, že kupní smlouva byla uzavřena formou notářského zápisu, sepsaného Státním notářstvím v Litoměřicích pod sp. zn.: N , Anonymizováno, , jako kupující jsou zde uvedení , jméno FO, , nar. , datum, a , jméno FO, , nar. , datum, a jako prodávající , jméno FO, , nar. , datum, a předmětem prodeje je pozemek parc.č. , Anonymizováno, , zahrada p výměře 884 m2 v k.ú. , adresa, .5. Po zhodnocení shora uvedených důkazů dospěl soud k závěru, že žalobkyně svá žalobní tvrzení prokázaly, resp. bylo prokázáno, že předmětný pozemek zakoupili rodiče žalobkyň, manželé , jméno FO, , a že žalobkyně jsou dědičkami po zemřelé , jméno FO, . Soud má rovněž za prokázáno, že manželé , jméno FO, , po té co předmětný pozemek zakoupili, tak jej až do své smrti řádně užívali. Tato skutečnost jednak nebyla žalovaným rozporována, a druhak vyplývá z logiky věci, neboť pokud nabyvatelé řádně pozemek zakoupí, tak jej zpravidla následně i užívají. Přestože tak má soud žalobní tvrzení za prokázána, nebylo možné žalobě, tak jak byla podána, vyhovět, a to z níže uvedených důvodů.6. Podle § 80 o.s.ř., určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, se lze žalobou domáhat jen tehdy, -je-li na tom naléhavý právní zájem.7. Dle konstantní judikatury Nejvyššího soudu (např. viz judikát pod sp. zn.: 29 Odo 208/2005) „spor o tom, zda součástí dědictví po zůstaviteli je určitý majetek, se v občanském soudním řízení typově řeší žalobou dědiců na určení, že zůstavitel byl v den svého úmrtí vlastníkem takového majetku. Soud v tomto případě rozhodnutím deklaruje stav, který zde byl v okamžiku zůstavitelovi smrti“.8. Z uvedeného vyplývá, že k potvrzení nabytí pozůstalosti, tedy v podstatě k potvrzení nabytí vlastnického práva dědictvím k věcem náležejícím do pozůstalosti po zůstavitelce ke dni její smrti, je oprávněn soud toliko v řízení o pozůstalosti. Mimo řízení o pozůstalosti nelze deklaratorním rozhodnutím určit, že dědic je vlastníkem věci (nemovitosti) náležející do pozůstalosti a v řízení o pozůstalosti dosud neprojednané. Rozhodnutí, jímž by bylo ve sporném řízení podle § 80 o. s. ř. určeno, že dědičky jsou vlastníky předmětu dědictví, by tak nahrazovalo usnesení o potvrzení nabytí pozůstalosti, což s ohledem na výše uvedené nelze připustit. Soud tedy uzavírá, že určení, že žalobkyně jsou vlastnicemi nemovitostí, které tvořily pozůstalost po jejich rodičích, nemají podle ustálené judikatury Nejvyššího soudu naléhavý právní zájem a žalobkyně se svých práv mohly domáhat jinou žalobou. Shora uvedené závěry formuloval i Krajský soud v , adresa, pod sp. zn.: 9 Co 23/2018, kdy rozhodoval o typově shodné věci vedené u zdejšího soudu pod sp.zn.: , spisová značka, .9. Pro úplnost soud uvádí, že žalobkyně nebylo možno poučit o změně žaloby, resp. podat jim návod, jakým způsobem formulovat žalobní petit. Je výrazem ustálené soudní praxe (srov. rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 9. 8. 1994, sp. zn. 3 Cdo 17/94, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 1996, sp. zn. 2 Cdon 661/96, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 1997, sp. zn. 3 Cdon 344/96, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2002, sp. zn. 22 Cdo 320/2001), že poučovací povinnost uvedená v ustanovení § 5 o. s. ř. se vztahuje pouze na poučení o procesních právech účastníků. Jde-li však o formulaci procesních úkonů, které nevyplývají z procesněprávních předpisů, ale mají základ v hmotném právu – např. (jako v daném případě) změna žaloby podle § 95 o. s. ř. – ustanovení § 5 o. s. ř. se neuplatní. Žalobní návrh (petit) není výsledkem aplikace procesních předpisů, ale vychází z hmotněprávních norem. Součástí obecné poučovací povinnosti není návod či pomoc účastníku spočívající v tom, co by měl nebo mohl v daném stadiu řízení učinit, ale jen pomoc směřující k tomu, aby zákonem stanoveným způsobem vyjádřil, co sám hodlá v řízení učinit.10. Ze shora uvedených důvodů, kdy s ohledem na formulaci žalobního petitu není dán naléhavý právní zájem na určení, že žalobkyně jsou spoluvlastnice předmětného pozemku, soud žalobu zamítl.11. Pokud jde o náhradu nákladů řízení, bylo rozhodnuto dle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. , kdy žalovaný, jakožto úspěšný účastník sporu by měl právo na jejich náhradu. Vzhledem k tomu, že žalovaný se řízení neúčastnil, byl ve věci pasivní a žádné náklady mu tak nevznikly, rozhodl soud, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo.