20 C 413/2023-30 — Okresní soud v Litoměřicích

1. Žalobkyně se svou žalobou po žalovaném domáhala zaplacení částky 13 405 Kč s příslušenstvím a nákladů řízení. Žalobu odůvodnila tím, že osobní automobil se zdvihovým objemem válců motoru nad 1 850 cm3 do 2 500 cm3, [registrační značka], [VIN kód], číslo technického průkazu vozidla [anonymizováno] je evidován v registru silničních vozidel jako provozovaný. Žalovaný, coby provozovatel, neměl v období ode dne [datum] do dne [datum] a v období [datum] do dne [datum] k vozidlu sjednáno pojištění odpovědnosti, vozidlo tak bylo nepojištěno 197 dní. Žalobkyni tak vznikl nárok na příspěvek, jehož výše se vypočte jako součin počtu dní, kdy byla porušována povinnost, a výše denní sazby podle druhu vozidla. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě příspěvku, splatnost příspěvku nastala za období ode dne [datum] do dne [datum] dne [datum] a za období [datum] do dne [datum] dne [datum]. [příjmení] 13 405 Kč se skládá ze základu příspěvku, konkrétně 65 Kč, který je vynásoben počtem dní, tj. 197 dní a dále žalobkyně požaduje poplatek spojený s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek na základě ustanovení § 4 odst. 4 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, (dále jen„ zákon“) ve výši 300 Kč, a to v celkové výši 600 Kč s ohledem na dvě zaslané výzvy za dvě odlišná období. Žalovaný ani přes předžalobní upomínky neuhradil žalobkyni ničeho. 2. Soud se dotázal účastníků, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení ústního jednání a poučil oba účastníky, že pokud se ve stanovené lhůtě k tomuto dotazu soudu písemně nevyjádří, bude soud dle § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o.s.ř.“) předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Oběma účastníkům byla tato výzva řádně doručena. Ve stanovené lhůtě žádný z účastníků soudu nesdělil, že s tímto postupem nesouhlasí. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a o.s.ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 3. Podle § 4 odst. 1 zákona vlastník tuzemského vozidla a jeho provozovatel (dále jen "osoba povinná k zaplacení příspěvku") jsou společně a nerozdílně povinni zaplatit Kanceláři příspěvek za každý den porušení povinnosti podle § 1 odst. 2; to neplatí, bylo-li vozidlo odcizeno. Podle § 4 odst. 2 zákona při určení osoby povinné k zaplacení příspěvku se má za to, že a) osoba zapsaná jako vlastník vozidla v registru silničních vozidel je vlastníkem vozidla a b) osoba zapsaná jako provozovatel vozidla v registru silničních vozidel je provozovatelem vozidla. Podle § 4 odst. 3 zákona výše příspěvku se vypočte jako součin počtu dní, kdy byla porušována povinnost podle § 1 odst. 2, a výše denní sazby podle druhu vozidla. Podle § 4 odst. 4 zákona osoba povinná k zaplacení příspěvku je povinna zaplatit Kanceláři náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek. Podle § 4 odst. 5 zákona výši denní sazby příspěvku, druhy vozidel pro účely denní sazby příspěvku a výši nákladů Kanceláře spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek podle odstavce 4 stanoví Ministerstvo financí vyhláškou. Výše nákladů spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek činí 300 Kč (§ 2a vyhlášky č. 205/1999 Sb.) a výše denní sazby příspěvku pro vozidlo činí 65 Kč (§ 2 odst. 1 písm. h) vyhlášky č. 205/1999 Sb.). 4. Podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 5. Soud ve věci provedl listinné důkazy předložené žalobkyní, a to: zjištěné údaje o vozidlech, podací archy, upomínky o úhradu nedoplatku do garančního fondu ČKP, předžalobní upomínky, výzvy k úhradě příspěvku do garančního fondu ČKP za následná nepojištěná období, a dále sdělení Městského úřadu v Lovosicích. 6. Soud z provedeného dokazování zjistil, že žalovaný v rozhodné době, tj. ode dne [datum] do dne [datum] a ode dne [datum] do dne [datum] byl provozovatelem nebo vlastníkem osobního automobilu se zdvihovým objemem válců motoru nad 1 850 cm3 do 2 500 cm3, [registrační značka], [VIN kód], číslo technického průkazu vozidla [anonymizováno], přičemž ve vztahu k tomuto vozidlu v rozhodné době nebylo sjednáno pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou jeho provozem (povinné ručení). Žalobkyně proto žalovaného opakovaně vyzvala k zaplacení zákonného příspěvku za uvedenou dobu, během níž bylo vozidlo provozováno bez povinného ručení, a to mimo jiné výzvou ze dne [datum] (k období od [datum] do [datum], kdy nebylo k uvedenému vozidlu sjednáno pojištění odpovědnosti) a výzvou ze dne [datum] (k období od [datum] do [datum], kdy nebylo k uvedenému vozidlu sjednáno pojištění odpovědnosti), vypočteného z denní sazby pro osobní automobil se zdvihovým objemem válců motoru nad 1 850 cm3 do 2 500 cm3 ve výši 65 Kč, tedy částku 12 805 Kč a poplatek spojený s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek na základě ustanovení § 4 odst. 4 zákona ve výši 300 Kč, a to v celkové výši 600 Kč s ohledem na dvě zaslané výzvy za dvě odlišná období. 7. Následně žalobkyně před podáním žaloby žalovaného o zaplacení částky, včetně nákladů na její uplatnění, ještě písemně upomenula, a to předžalobními upomínkami ze dnů [datum] (dlužné období od [datum] do [datum]) a [datum] (dlužné období od [datum] do [datum]). Žalovaný však žalobkyni doposud z tohoto právního důvodu nezaplatil ničeho. V řízení nevyšlo najevo nic, co by vyvrátilo či zpochybnilo tvrzení žalobkyně o tom, že žalovaný v rozhodné době byl provozovatelem předmětného osobního automobilu; tato tvrzení žalobkyně jsou v souladu s provedenými důkazy a žalovaný, ač měl možnost, je nijak nezpochybnil. 8. Po právní stránce pak soud vycházel z § 1 a násl. zákona, § 2a vyhl. č. 205/1999 Sb. Úrok z prodlení byl přiznán podle § 1970 občanského zákoníku a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 9. Soud proto žalobě v celém rozsahu vyhověl. 10. Při rozhodování o náhradě nákladů řízení není soud vázán návrhem (§151 odst. 1 o.s.ř.) a náhrada nákladů řízení, včetně náhrady nákladů řízení mezi účastníky, je kogentně upravena v ustanoveních § 142 až 151 o.s.ř. (srov. usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 16. 11. 2000, sp. zn. 3 Cmo 243/99, uveřejněné v časopise Soudní rozhledy [číslo] na str. 78 nebo usnesení Ústavního soudu České republiky ze dne [datum], sp. zn. II. ÚS 1103/10, dostupné na internetových stránkách [webová adresa]). Podle § 142 odst. 1 věty prvé o.s.ř. soud přizná náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatnění nebo bránění práva účastníku, který měl ve věci plný úspěch, proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Podle § 142 odst. 2 o.s.ř., měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. 11. Protože žalobkyně byla ve věci zcela úspěšná, přiznal jí soud vůči žalovanému právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení v plné výši, která sestává ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč, z nákladů právního zastoupení za 3 úkony právní služby á 300 Kč dle § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb., 3x režijní paušál á 100 Kč dle § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb. (za přípravu a převzetí, za podání žaloby, výzvu k plnění), a dále 21% DPH dle § 137 odst. 3 o.s.ř. ve výši 252 Kč, celkem je tedy žalovaný povinen zaplatit žalobkyni k rukám její zástupkyně na náhradě nákladů částku 2 252 Kč. 12. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud žalovanému třídenní podle § 160 odst. 1 o.s.ř., když pro uložení lhůty jiné neshledal důvod. 13. Dle § 149 odst. 1 o.s.ř. je žalovaný povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupkyně žalobkyně.