23 C 270/2024-26 — Okresní soud v Litoměřicích

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku , částka, s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalovaný s žalobkyní uzavřel dne , datum, smlouvu o úvěru, jejíž součástí byla žádost o vydání karty, obchodní podmínky pro kreditní karty, všeobecné obchodní podmínky žalobkyně a ceník (dále jen „smlouva o úvěru“), v níž se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr, založit kartový účet a vydat žalovanému kreditní kartu, úvěrový rámec žalobkyně poskytla žalovanému ve výši , částka, . Žalobkyně svůj závazek splnila, avšak žalovaný se dostal do prodlení se splácením, nereagoval na výzvy žalobkyně k zaplacení splatných splátek úvěru, a proto žalobkyně prohlásila dne , datum, celý úvěr za okamžitě splatný. Žalovaný ničeho žalobkyni neuhradil ani přes předžalobní výzvu.2. K jednání se žalovaný nedostavil, ačkoliv byl předvolán na adresu pro doručování podle § 46b písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), neomluvil se a nepožádal o odročení jednání, k žalobě se nevyjádřil. Žalobkyně se k jednání též nedostavila, zástupkyně žalobkyně svou neúčast omluvila podáním ze dne , datum, a požádala soud, aby jednal v nepřítomnosti žalobkyně. Podle § 101 odst. 3 o. s. ř. proto soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků; vycházel přitom z obsahu spisu.3. Z listinných důkazů byl zjištěn následující skutkový stav:4. Ze smlouvy o úvěru, ceníku pro kreditní kartu, všeobecných obchodních podmínek žalobkyně, obchodních podmínek žalobkyně a standardních informací o spotřebitelském úvěru soud zjistil, že žalovaný s žalobkyní uzavřel smlouvu o úvěru (kreditní karty pro soukromou klientelu), na jejímž základě mu byl poskytnut úvěr, založen kartový účet s celkovým úvěrovým limitem , částka, , RPSN byla sjednána ve výši 35,45 %. Součástí smlouvy o úvěru byly všeobecné obchodní podmínky žalobkyně, obchodní podmínky žalobkyně a ceník pro kreditní kartu. Podle čl. 4.4 smlouvy o úvěru v případě, že žalovaný splátku úvěru nezaplatí řádně a včas, je žalobkyně oprávněna požadovat od žalovaného splacení veškerých pohledávek, a to okamžitě nebo k pozdějšímu dni, který žalobkyně oznámí žalovanému. Úvěr byl ze strany žalobkyně prohlášen za splatný k , datum, dopisem ze dne , datum, s odůvodněním, že žalovaný neuhradil pohledávku na kartovém (úvěrovém) účtu.5. Ze žádosti o zřízení kartového účtu a karty, dopisu žalobkyně žalovanému bez datace a z posouzení úvěruschopnosti klienta - žalovaného soud zjistil, že žalobkyně eviduje o žalovaném následující: příjem ve výši , částka, , výdaje ve výši , částka, ; v interní evidenci klientů žalobkyně žalovaný neměl žádné relevantní negativní informace; žalovaný nebyl evidován v insolvenčním rejstříku a neměl v době úvěrové žádosti žádné poskytnuté úvěry, nové splátkové zatížení tedy činilo orientačně , částka, .6. Ohledně samotného čerpání úvěru soud z předložených „podkladů pre súdne konanie“ a dokumentu označeného „, Anonymizováno, “ zjistil, že žalovaný neuhradil žalobkyni částku ve výši , částka, .7. Z poslední výzvy k úhradě dlužné částky a výpovědi smlouvy ze dne , datum, soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu do , datum, .8. Z rozhodnutí o okamžité splatnosti celkového dluhu ze dne , datum, soud zjistil, že vzhledem k tomu, že žalovaný do dne , datum, neuhradil pohledávku žalobkyně, žalobkyně prohlásila celou zbývající částku za splatnou. Z poštovního podacího archu ze dne , datum, soud zjistil, že žalobkyně téhož dne zaslala žalovanému zásilku.9. Z výzvy k úhradě dluhu ze dne , datum, soud zjistil, že zástupkyně žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě dlužné částky. Z poštovního podacího archu ze dne , datum, soud zjistil, že zástupkyně žalobkyně téhož dne zaslala žalovanému zásilku.10. Z výpisu z obchodního rejstříku žalobkyně soud ověřil existenci žalobkyně.11. Podle § 1841 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) smlouvou o finanční službě se pro účely úpravy spotřebitelských smluv v tomto zákoně rozumí každá spotřebitelská smlouva týkající se bankovní, úvěrové a platební nebo pojistné smlouvy, smlouva týkající se penzijního připojištění, směn měn, vydávání elektronických peněz a smlouva týkající se poskytování investiční služby nebo obchodu na trhu s investičními zdroji.12. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.13. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon č. 257/2016 Sb.“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.14. Podle § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.15. Podle § 87 odst. 1 věty první zákona č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.16. Po skutkové stránce má soud s ohledem na výše uvedené za prokázané, že žalobkyně uzavřela s žalovaným smlouvu o úvěru, na jejímž základě žalovaný mohl čerpat úvěr až do výše , částka, . V případě porušení smluvních povinností přitom žalobkyně byla oprávněna k tomu, aby úvěr zesplatnila. Soud má z předložených důkazů rovněž za prokázané, že žalobkyně při poskytnutí tohoto úvěru řádně zvažovala úvěruschopnost žalovaného dle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. V tomto směru má soud za důležité, že žalobkyně vycházela v době uzavření tohoto úvěru jak z údajů sdělených žalovaným, tak z informací dostupných v příslušných databázích. Pokud žalobkyně majetkovou situaci žalovaného k datu uzavření smlouvy o úvěru vyhodnotila tak, že je dostatečná k tomu, aby byl žalovaný schopen dostát svým smluvním závazkům v podobě úhrady měsíční splátky ve výši okolo , částka, za situace, kdy žalovaný uvedl řádově vyšší příjmy, nemůže jí soud ničeho vytknout, a to i s ohledem na výši poskytnuté částky.17. Soud tedy uzavírá, že žalobkyně s žalovaným uzavřela smlouvu o úvěru, na jejímž základě žalovanému poskytla úvěr, který však žalovaný nakonec neuhradil.18. Stran výše částky, kterou má žalovaný za povinnost uhradit na základě smlouvy o úvěru, soud odkazuje na výše uvedená skutková zjištění vyplývající z dokumentu označeného jako „podklady pre súdne konanie“, podle kterého na jistině zůstává uhradit částka , částka, . Protože soud posoudil smlouvu o úvěru jako platnou, přiznal žalobkyni právo na zaplacení příslušného úroku, jak byl účastníky sjednán smlouvou o úvěru.19. Vzhledem k tomu, že žalobkyně předloženými listinnými důkazy prokázala tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku včetně toho, že přiznal žalobkyni právo na příslušný zákonný úrok z prodlení od jí požadovaného data podle § 1970 o. z. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.20. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce , částka, . Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce , částka, a nákladů zastoupení advokátkou, které náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši , částka, sestávající z částky , částka, za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky , částka, za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t. ze dne , datum, a z částky , částka, za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne , datum, včetně tří paušálních náhrad výdajů po , částka, dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky , částka, ve výši , částka, .21. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. soud rozhod