14 C 144/2023-148 — Okresní soud v Litoměřicích

1. Žalobce se jako vlastník honebních pozemků podanou žalobou domáhal po žalované jako uživateli honitby náhrady škody ve výši 97 148 Kč z titulu škod způsobených zvěří na porostu jetele inkarnátu. K důkazu žalobce předložil odborné vyjádření Výzkumného ústavu lesního hospodářství a myslivosti a dopisy adresované žalované, jimiž uplatnil a vyčíslil vzniklé škody.2. Žalovaná s podanou žalobou nesouhlasila. Žalovaná namítla, že ze strany žalobce nedošlo k řádnému uplatnění nároků v souladu s příslušnými ustanoveními zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti, kdy ze zaslaných uplatnění nároků nelze určit jaká zvěř, v jakém rozsahu a na jakých pozemcích měla způsobit škody. Žalobce škody uplatnil paušálně, když i jednotlivá časová období tvrzeného vzniku škod na sebe bezprostředně navazují. Při soudním jednání žalovaná dále zpochybnila věcnou legitimaci obou účastníků.3. Náhrady škod způsobených zvěří upravuje část šestá zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti (ZMS), přičemž relevantní zákonná ustanovení, jimiž se režim náhrad škod řídí, jsou následující:Uživatel honitby je povinen hradit škodu, kterou v honitbě na honebních pozemcích nebo na polních plodinách dosud nesklizených, vinné révě, ovocných kulturách nebo na lesních porostech způsobila zvěř (§ 52 odst. 1 písm. b) ZMS). Vlastník, popřípadě nájemce honebního pozemku činí přiměřená opatření k zabránění škod působených zvěří, přičemž však nesmí být zvěř zraňována. Stejná opatření může učinit se souhlasem vlastníka honebního pozemku uživatel honitby. Ustanovení zvláštních právních předpisů ukládající vlastníkům, popřípadě nájemcům honebních pozemků provádět opatření k ochraně před škodami působenými zvěří nejsou dotčena (§ 53 ZMS). Nárok na náhradu škody způsobené zvěří musí poškozený u uživatele honitby uplatnit u škody na zemědělských pozemcích, polních plodinách a zemědělských porostech do 20 dnů ode dne, kdy škoda vznikla (§ 55 odst. 1 písm. a) ZMS). Současně s uplatněním nároku na náhradu škody způsobené zvěří vyčíslí poškozený výši škody. Na polních plodinách a zemědělských porostech, u nichž lze vyčíslit škodu teprve v době sklizně, ji poškozený vyčíslí do 15 dnů po provedené sklizni (§ 55 odst. 2 ZMS). Poškozený a uživatel honitby se mají o náhradě škody způsobené zvěří dohodnout. Pokud uživatel honitby nenahradí škodu do 60 dnů ode dne, kdy poškozený uplatnil svůj nárok a vyčíslil výši škody nebo ve stejné lhůtě neuzavřel s poškozeným písemnou dohodu o náhradě této škody, může poškozený ve lhůtě 3 měsíců uplatnit svůj nárok na náhradu škody u soudu (§ 55 odst. 3 ZMS). Nárok na náhradu škody způsobené zvěří zaniká, nebyl-li poškozeným uplatněn ve lhůtách uvedených v odstavcích 1 až 3 (§ 55 odst. 4 věta prvá ZMS).4. Shora citovaná zákonná ustanovení představují specifickou úpravu způsobu uplatnění nároku na náhradu škody způsobené zvěří, jehož podstatou je prekluze práva, nedodrží-li poškozený ve stanovených lhůtách předepsaný postup, přičemž prekluzivní účinek má marné uplynutí každé ze shora uvedených zákonných lhůt. Odpovědnost uživatele za škody způsobené zvěří je totiž konstruována jako odpovědnost objektivní bez ohledu na otázku případného zavinění ze strany uživatele honitby. Liberační důvody jsou uvedeny v ustanovení § 54 ZMS, dle něhož se nehradí škody způsobené zvěří na pozemcích nehonebních, na vinné révě neošetřené proti škodám působeným zvěří, na neoplocených květinových školkách nebo zahradách ovocných a zelinářských, na stromořadích a stromech jednotlivě rostoucích, jakož i na vysokocenných plodinách; dále se nehradí rovněž škody způsobené zvěří na zemědělských plodinách nesklizených v agrotechnických lhůtách a dále škody na zemědělských plodinách uskladněných na honebních pozemcích, pokud osoba, která plodiny uskladnila, neprovedla zároveň opatření za účelem účinné ochrany proti škodám působeným zvěří. Případné spoluzavinění vlastníka nebo nájemce pozemku může být zohledněno pouze při posuzování výše náhrady škody ve smyslu § 53 ZMS z toho hlediska, zda vlastník či nájemce honebního pozemku učinil přiměřená opatření k zabránění škod působených zvěří.5. Shora citovaná ustanovení ZMS byla již několikrát řešena v judikatuře Nejvyššího soudu (dále jen „NS“), přičemž tato judikatura se v otázce odpovědnosti za škody způsobené zvěří postupně vyvíjela. V pořadí prvním rozhodnutím je rozsudek NS ze dne 23. 4. 2009, sp.zn. 25 Cdo 719/2008, v němž NS vyložil dikci zákona ohledně vzniku škody tak, že vznikem škody se rozumí, cit.: „škodná událost, tedy každé jednotlivé škodlivé působení zvěře na zemědělské pozemky, polní plodiny a zemědělské porosty, od níž počíná běžet lhůta 20 dní k uplatnění náhrady škody u uživatele honitby. Jde-li o škodu na polních plodinách a zemědělských porostech, kterou lze vyčíslit až v době sklizně, spočívá uplatnění škody ve sdělení uživateli honitby, kde a v jakém rozsahu jsou plodiny a porosty působením zvěře poškozeny a že poškozený na něm požaduje náhradu takto vzniklé škody; k vyčíslení výše této škody (a předložení tohoto vyčíslení uživateli honitby) je pak stanovena lhůta 15 dní od provedení sklizně. Zákon vychází z předpokladu, že vlastník (uživatel) obhospodařující zemědělský pozemek stav výpěstků průběžně sleduje (srov. nález Ústavního soudu ze dne 13. 12. 2006, sp. zn. Pl. ÚS 34/03, N 226/43 SbNS 541, bod 113), a vyžaduje tak od něj, aby v relativně krátké prekluzívní lhůtě odpovědnou osobu na vzniklou škodu a svůj zájem požadovat její náhradu upozornil, čímž patrně sleduje jak cíle preventivní (možnost zákroku proti zvětšování škody), tak reparační (včasné zajištění důkazních prostředků prokazujících původ a rozsah škody). Pokud by byla postupně vznikající škoda chápána jako jeden celek a nárok na její náhradu bylo možné uplatnit až po „ustálení poměrů“, tedy s větším časovým odstupem od konkrétního škodlivého působení zvěře na zemědělské porosty (k čemuž směřuje výklad zastávaný žalobkyní), bylo by již značně obtížné (ne-li nemožné) určit původce a rozsah takto vzniklé škody, případně další předpoklady vzniku odpovědnostního vztahu. Lhůta 15 dnů od provedení sklizně je pak stanovena k vyčíslení majetkové újmy, jež následkem škodné události vznikla.“.V pořadí druhým rozhodnutím NS je rozsudek ze dne 21. 8. 2012, sp.zn. 25 Cdo 4682/2010, publikovaný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 8/2013, jehož právní věta zní, cit.: „Vznikem škody ve smyslu § 55 odst. 1 písm. a) zákona č. 449/2001 Sb., ve znění pozdějších předpisů, se míní škodná událost, tedy každé jednotlivé škodlivé působení zvěře na zemědělské pozemky, polní plodiny a zemědělské porosty, od níž počíná běžet prekluzivní lhůta k uplatnění nároku u uživatele honitby. Je-li rozsah škody zřejmý okamžitě (např. když porosty byly zcela zničeny nebo byly ztraceny vynaložené náklady), činí prekluzivní lhůta pro vyčíslení výše škody shodně 20 dní počítaných od téhož okamžiku. Projeví-li se poškození plodin až poté, co byla provedena jejich sklizeň (jestliže teprve porovnáním očekávaného výnosu se skutečným lze určit ztrátu), zakládá zákon samostatně běžící lhůtu v délce 15 dnů, jejíž počátek odkládá až k ukončení sklizně (§ 55 odst. 2, věta druhá, zákona)“. V tomto rozsudku NS dále podrobně vyložil, že prekluze jako zánik práva, k němuž je soud povinen přihlížet z úřední povinnosti, nastane tehdy, nedodržel-li poškozený ve stanovených lhůtách předepsaný postup a neučinil-li odpovídající úkony k uplatnění nároku, přičemž prekluzivní účinek má marné uplynutí každé ze lhůt upravených zákonem. Prvotní podmínkou k odvrácení prekluze je, aby poškozený učinil vůči odpovědné osobě právní úkon, jehož obsahem je požadavek na náhradu škody způsobené zvěří na polních plodinách. Pro tento úkon stanoví zákon lhůtu dvaceti dnů ode dne, kdy škoda vznikla (§ 55 odst. 1). Ohledně počátku běhu prekluzivní doby je třeba ne zcela jasnou dikci zákona vyložit tak, že vznikem škody se zde míní škodná událost, tedy každé jednotlivé škodlivé působení zvěře na zemědělské pozemky, polní plodiny a zemědělské porosty, od níž počíná běžet lhůta k uplatnění nároku u uživatele honitby. Tato fáze má tzv. notifikační charakter, neboť slouží zejména k ověření mechanismu vzniku škody a k závěru, zda je vůbec dán základ odpovědnosti. Proto je nutno tento úkon doplnit o vyčíslení náhrady, v němž poškozený sděluje charakter utrpěných újem a její výši. Podle toho, zda jde o škodu, která je zjistitelná dříve, než jsou poškozené porosty sklizeny, či nikoliv, rozlišuje se dvojí režim. V případě, že je rozsah škody zřejmý okamžitě, aniž by bylo nutno čekat dozrání nepoškozených plodin (např. když porosty byly zcela zničeny nebo byly ztraceny vynaložené náklady), je lhůta pro tento úkon spojena se samotným uplatněním nároku, tj. činí shodně dvacet dní počítaných od téhož okamžiku vzniku škody. Oproti tomu právě pro případy, kdy se poškození plodin projeví až poté, co byla provedena jejich sklizeň, tedy jestliže teprve porovnáním očekávaného výnosu se skutečným lze určit ztrátu, zakládá zákon samostatně běžící lhůtu