19 C 48/2025-41 — Okresní soud v Litoměřicích

1. Žalobce v žalobě požadoval zaplacení částky 18 147,83 Kč s přísl. Uvedl, že dne 5.6.2024 uzavřel s žalovaným smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na základě které, mohl žalovaný čerpat úvěr až do výše 52 300 Kč. Úvěr byl žalovanému poskytnut ve výši 8 000 Kč, kdy dne 5.6.2024 byla uvedená částka žalovanému připsána na účet , č. účtu, . Žalovaný si při sjednání úvěru objednal službu Presto za poplatek ve výši 165 Kč. Žalovaný se rovněž smlouvou zavázal, že bude žalobci hradit úrok ve výši 1,02% denně z nesplacené části jistiny. Žalovaný úvěr řádně a včas nesplácel, s denními splátkami se ocitl v prodlení a dle čl. 7 odst. 1 Smlouvy o úvěru žalobce úvěr vypověděl, o čemž byl žalovaný informován emailem ze dne 4.10.2024. Žalobce vyčísli výši dlužných částek z nesplaceného úvěru, kdy na dlužné jistině žalobce dluží 7 999,96 Kč na poplatku za vyplacení úvěru 158,91 Kč na poplatku za službu Presto 165 Kč a na smluvních úrocích částku 9 713,42 Kč. Žalobce rovněž požadoval uhradit smluvní pokutu ve výši 0,1% denně z dlužné částky od 6.7.2024 do 4.10.2024 v částce 110,54 Kč. Žalobce rovněž v žalobě podrobně popsal, jakým způsobem byla zkoumána úvěruschopnost žalovaného, kdy žalobce vycházel z dostupných bankovních a nebankovních rejstříků, výpisu z účtu žalované i z ověřené výše příjmu.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, soudní písemnosti si nepřebíral. Tyto mu byly zasílány na evidenční adresu, , adresa, , kde mu byly dne 24.6.2025 uloženy na poště a po uplynutí úložní doby mu byly vhozeny do poštovní schránky.3. Soud provedl a zhodnotil důkazy, které předložil žalobce. Ze smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, soud zjistil, že tato byla uzavřena mezi žalobcem a žalovaným dne 5.6.2024 a na jejím základě se žalobce zavázal poskytnout žalovanému částku až do výše 52 300 Kč. V článku VI úvěrové smlouvy je dále uvedeno, že úroková sazba činí 1,016% denně a RPSN činí 1 739,67%. Z Přehledu bankovních transakcí má soud za prokázané, že dne 5.6.2024 byla na účet č. , č. účtu, zaslána částka 8 000 Kč. Uvedený účet se shoduje s účtem, který je uvedené v úvěrové smlouvě u žalovaného. Z Výpisu o posouzení úvěruschopnosti u společnosti , Jméno žalobce, . soud zjistil, že před poskytnutím úvěru měl žalobce k dispozici údaje o příjmech a výdajích žalovaného.1. Soud dále proved důkaz statistikou ČNB (databáze časových řad ARAD) z které bylo zjištěno, že úrokové sazby kontokorentů, revolvingů a pohledávek z kreditních karet byly v červnu 2024 v sazbě 7,03% ročně.2. S ohledem na sjednanou úrokovou sazbu ve výši 1,016% měsíčně, což činí 370,84% ročně, která cca padesátinásobně (!) převyšuje obvyklou (průměrnou) výši úroků bank dle statistických dat ČNB, se soud zabýval posouzením platnosti úvěrové smlouvy s ohledem na rozpor s dobrými mravy.3. Projednávanou věc je nutno posuzovat, s ohledem na dobu uzavření smlouvy o úvěru, podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen "o. z.").Podle ustanovení § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.Podle § 1 odst. 2 o. z. nezakazuje-li to zákon výslovně, mohou si osoby ujednat práva a povinnosti odchylně od zákona; zakázána jsou ujednání porušující dobré mravy, veřejný pořádek nebo právo týkající se postavení osob, včetně práva na ochranu osobnosti.Podle ustanovení § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.Podle ustanovení § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.4. Úroky dohodnuté při poskytnutí úvěru představují úplatu (odměnu) za užívání úvěrové jistiny. Občanský zákoník a ani jiné právní předpisy výslovně nestanoví, do jaké výše lze při úvěru sjednat úroky. Z této skutečnosti však nelze úspěšně dovozovat, že by výše úroků závisela jen na dohodě účastníků smlouvy o úvěru, a že by tedy nepodléhala žádnému omezení. Rovněž u dohody o úrocích při zápůjčce totiž platí ustanovení § 1 odst. 2 o. z., podle něhož jsou zakázána ujednání porušující dobré mravy.5. Dobrými mravy v občanskoprávních vztazích se v soudní praxi rozumí soubor společenských, kulturních a mravních pravidel chování, který je vlastní obecně uznávaným vzájemným vztahům mezi lidmi a mravním principům společenského řádu a který v historickém vývoji osvědčil jistou neměnnost, vystihuje podstatné historické tendence, jež jsou sdíleny rozhodující částí společnosti a mají povahu norem základních (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 30. 9. 1998, sp. zn. 3 Cdon 51/96, uveřejněný pod č. 5 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2001, a rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 29. 5. 1997, sp. zn. 2 Cdon 473/96, uveřejněný pod č. 16 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 1998), který je konformní se závěrem obsaženým v nálezu Ústavního soudu ze dne 26. 2. 1998, sp. zn. II. ÚS 249/97, uveřejněným pod č. 14 ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu, roč. 1998, který za dobré mravy považuje souhrn etických, obecně zachovávaných a uznávaných zásad, jejichž dodržování je mnohdy zajišťováno i právními normami tak, aby každé jednání bylo v souladu s obecnými morálními zásadami demokratické společnosti.6. Vzhledem k tomu, že pojem dobrých mravů má v evropské kultuře kontinentálního práva všeobecný přesah, považuje soud za trefnou definici dobrých mravů podanou meziválečným německým říšským soudem, který judikoval, že rozpor s dobrými mravy je dán tehdy, „jestliže je obsah smlouvy v rozporu s citem pro slušnost a pravidly slušnosti, jak je uznávají všichni slušní a spravedlivě myslící lidé, nebo pokud vykazuje zjevné znaky výstřednosti, které jsou s to pobouřit slušného člověka.“7. Nemohou být žádné pochybnosti o tom, že nepřiměřeně vysoké úroky sjednané při úvěru jsou obecně považovány za odporující obecně uznávaným pravidlům chování a vzájemným vztahům mezi lidmi a mravním principům společenského řádu, a že tedy jsou v rozporu s dobrými mravy. Požadavek na nepřiměřené smluvní úroky dokonce naplňuje skutkovou podstatu trestného činu lichvy, a to za předpokladu, že jde o plnění, jehož hodnota je k hodnotě vzájemného plnění v hrubém nepoměru, a že věřitel přitom zneužije tísně, nezkušenosti, rozumové slabosti nebo rozrušení dlužníka (viz § 218 trestního zákona). Dohoda, kterou byly při úvěru sjednány nepřiměřeně vysoké úroky, je neplatná, a to buď pro rozpor se zákonem (představuje-li naplnění skutkové podstaty trestného činu lichvy podle ustanovení § 218 trestního zákona, popřípadě jiného trestného činu), nebo pro rozpor s dobrými mravy (v ostatních případech).8. Podle ustálené judikatury soudů (srov. například usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 5. 12. 2002, sp. zn. 21 Cdo 486/2002) ustanovení § 3 odst. 1 obč. zák. (o tom, že výkon práv a povinností vyplývajících z občanskoprávních vztahů nesmí být v rozporu s dobrými mravy) patří k právním normám s relativně neurčitou (abstraktní) hypotézou, tj. k právním normám, jejichž hypotéza není stanovena přímo právním předpisem, a které tak přenechávají soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností. Pro posouzení, zda jednání účastníka občanskoprávního vztahu je v souladu či v rozporu s dobrými mravy, zákon výslovně nestanoví, z jakých hledisek má soud vycházet; vymezení hypotézy právní normy tedy závisí v každém konkrétním případě na úvaze soudu. Rozhodnutí o tom, zda jsou splněny podmínky pro použití ustanovení § 3 odst. 1 o.z., je vždy třeba učinit vždy po pečlivé úvaze, v jejímž rámci musí být zváženy všechny rozhodné okolnosti případu.9. Ve vztahu k úrokům Nejvyšší soud judikoval, že neodpovídá obecně uznávaným pravidlům chování a vzájemným vztahům mezi lidmi a mravním principům společenského řádu, aby dlužník poskytoval věřiteli nepřiměřené nebo dokonce lichvářské úroky. V souladu s dobrými mravy je takové jednání věřitele, který se při peněžité půjčce spokojí s přiměřenou výší úplaty za užívání půjčené jistiny, bez ohledu na to, že dlužník uzavírá smlouvu o půjčce v situaci pro něj obtížné, často právě z důvodu své tíživé finanční situace. Nepřiměřenou, a tedy odporující dobrým mravům je zpravidla taková výše úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. Pouze konkrétní zjištění, zda a kolikanásobně převyšuje dohodnutá výše úroků horní hranici obvyklé úrokové míry u úvěrů poskytovaných bankami, tedy dovoluje učinit závěr, zda výše úroků přesahuje obvyklou úrokovou míru zcela neadekvátním a neakceptovatelným způsobem. V