19 C 53/2025-51 — Okresní soud v Litoměřicích

1. Žalobce v žalobě požadoval zaplacení částky 65 657,36 Kč s přísl. Uvedl, že dne 27.8.2020 uzavřel žalobce, , právnická osoba, ., s žalovaným smlouvu o úvěru, na základě které, byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 150 000 Kč. Úvěr se žalovaný zavázal splácet v 72i měsíčních splátkách spolu s úrokem ve výši 11,50% ročně, avšak úvěr řádně a včas nesplácel, proto žalobce úvěr zesplatnil ke dni 16.10.2024, kdy ve výzvě, kterou byl úvěr zesplatněn žalovaného vyzval, aby dluh z úvěru uhradil do 4.12.2024. Žalobce kvalifikovaně vyčíslil dluh z nesplaceného úvěru na dlužné jistině v částce 64 657,36 Kč, na úvěrových poplatcích v částce 1 000 Kč. Žalobce rovněž kapitalizoval smluvní úroky částkou ve výši 3 300,72 Kč a zákonné úroky z prodlení částkou e výši 543,26 Kč. Shora uvedené částky jsou dokládány historickým výpisem z účtu žalovaného. Ode dne 20.12.2024 žalobce požaduje uhradit jak smluvní, tak zákonný úrok z prodlení z dlužné jistiny. Žalobce rovněž v žalobě popsal, jakým způsobem byla zkoumána bonita žalovaného před poskytnutím úvěru, kdy žalobce komplexně vyhodnotil celkovou finanční situaci žalovaného, rovněž vyházel z dostupných databází, vycházel z bankovních registrů klientských informací, z nebankovních registrů klientských informací a dále např. z registru dlužníků SOLUS. V reakci na tvrzení opatrovníka žalovaného upřesnil, že úvěr byl žalovanému poskytnut pro konsolidaci jeho dluhů, kdy v takovýchto případech je klientům poskytován uvedený úvěr pouze v situaci, kdy dosavadní úvěry řádně splácí, což byl i případ žalovaného. Při posouzení úvěruschopnosti žalovaného měl žalobce i k dispozici výpisy z jeho běžného účtu a měl tedy aktuální přehled o jeho finanční situaci. To, že žalobce řádně posoudil úvěruschopnost žalovaného svědčí i fakt, že žalovaný nejprve úvěr po dobu 46 měsíců splácel, jeho finanční problémy nastaly až v průběhu řádného splácení a zjevně nesouvisí s jeho ekonomickou situací v době, kdy mu byl úvěr poskytnut.2. Žalovaný, kterému byla z důvodu zrušení jeho trvalého pobytu ustanovena opatrovnice, k žalobě uvedl, že s touto nesouhlasí. Žalovaný učinil sporným všechna žalobní tvrzení a dále uvedl, že žalobce řádně nezkoumal jeho úvěruschopnost. Ze smlouvy o úvěru vyplývá, že žalovanému byl úvěr poskytnut ke konsolidaci jeho dluhů ze spotřebitelských úvěrů a již s ohledem na tuto skutečnost muselo být žalobkyni zřejmé, že žalovaný je zatížen závazky, v daném případě dvěma spotřebitelskými úvěry. U žalovaného nebyly zkoumány jeho majetkové poměry a výše jeho příjmu. S ohledem na tyto skutečnosti žalobce nedostál povinnostem řádně zkoumat úvěruschopnost žalovaného dle § 86 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru a úvěrová smlouva je tak neplatná.3. Soud provedl a zhodnotil důkazy, které předložil žalobce. Předně ze Smlouvy o úvěru, reg.č. , hodnota, bylo zjištěno, že žalobce uzavřel s žalovaným úvěrovou smlouvu, na základě které, mu byla poskytnuta částka ve výši 150 000 Kč,, Anonymizováno, a to za účelem konsolidace dluhů. Strany se dohodly, že výše úrokové sazby bude činit 11,50 % p.a. a žalovaný úvěr splatí v splátkách v 72i měsíčních splátkách po 2 923 Kč, a dále bude platit pojištění v částce 150 Kč měsíčně. Smlouva byla mezi účastníky uzavřena dne 27.8.2020. Zesplatnění úvěru má soud za prokázáno z dopisu nazvaného jako „Poslední výzva k zaplacení“ ze dne 16.10.2024, kde byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky 9 945,22 Kč nejpozději do 4.12.2024 s tím, že pokud se tak nestane, celý úvěr se zesplatní. Výši dlužných částek ze zesplatněného úvěru má soud za prokázanou z kvalifikovaného vyčíslení (Historický výpis), kdy prostřednictvím bankovního softwaru byla výše dlužné jistiny vyčíslena částkou 64 657,36, dluh na poplatcích částkou ve výši 1 000 Kč, úrok byl ke dni 19.12.2024 kapitalizován částkou ve výši 3 300,72 Kč a úrok z prodlení částkou ve výši 543,26 Kč.4. Žalobce dále soudu poskytl důkaz, a to výpis z účtu žalovaného ke dni 27.8.2020, z čehož vyplývá, že žalobce, jakožto banka, měl přístup k účtu žalovaného vedený od č. , č. účtu, a to za účelem posouzení jeho bonity. Žalobce rovněž soudu sdělil, že žalovaný celkem na poskytnutý úvěr uhradil částku ve výši 135 698,03 Kč.5. Po právním posouzení dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná, neboť mezi žalobcem a žalovaným vznikl závazkový vztah, který se řídí ust. § 2395 a násl. nového občanského zákoníku. Dle uvedeného ustanovení se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Zatímco žalobce svůj závazek ze smlouvy splnil a žalovanému, co by úvěrované osobě, poskytl úvěr, žalovaný svůj závazek poskytnuté peněžní prostředky vrátit spolu s úroky nesplnil. Soud tedy žalobci přiznal dlužnou jistinu včetně dlužných poplatků a smluvních i zákonných úroku, které byly ke dni prohlášení okamžité splatnosti kapitalizovány tak, jak je uvedeno shora.6. Úroky z prodlení se řídí ustanovením § 1970 občanského zákoníku a konkrétní sazba je uvedena ve vládním nařízení č 351/2013 Sb. Doba prodlení je odvozena ode dne zesplatnění úvěru.7. K námitce žalovaného soud uvádí, že má za to, že banka před posouzením úvěruschopnosti žalovaného standardně posoudila jeho úvěruschopnost, když jej lustrovala v dostupných registrech bankovních klientů a rovněž měla i logicky přístup k jeho účtům, které měl žalovaný u žalobce veden, což bance umožnilo učinit si dostatečnou představu finančním zázemí žalovaného. Podstatnou skutečností je však to, že žalovaný úvěr po dobu téměř 46 měsíců řádně splácel. Jeho platební neschopnost tak musela nastala až několik let poté, co mu byl úvěr poskytnut a případné řádné neposouzení úvěruschopnosti žalovaného, tak nemůže být příčinou jeho následné platební neschopnosti. Soud zde poukazuje na judikát Nejvyššího soudu pod sp. zn. 33 Cdo 1819/2023, z kterého vyplývá, že pro závěr, zda smlouva o spotřebitelském úvěru je smlouvou neplatnou, nepostačuje jen samo zjištění, že poskytovatel řádně neposoudil úvěruschopnost spotřebitele. Samo zjištění, že poskytovatel v procesu posouzení úvěruschopnosti pochybil, nemusí nutně znamenat, že spotřebitel není schopen úvěr splácet (bod 29). Smlouvu nelze považovat ze neplatnou jen proto, že nebyla řádně posouzena úvěruschopnost spotřebitele, musí být postaveno najisto, že spotřebitel nebyl schopen úvěr splácet, resp. že mu neměl být úvěr poskytnut (bod 31).8. V uvedeném případě žalovaný úvěr přestal hradit po 46i měsících, případné neposouzení úvěruschopnosti tak zjevně nebylo příčinnou toho, že úvěr nebyl schopen žalovaný po téměř čtyřech letech splácet a že mu neměl být poskytnut. Žalovaný se ocitl v platební neschopnosti až po 46 měsících od poskytnutí úvěru, kdy uvedené platební neschopnosti s takovýmto dlouhým časovým odstupem ani sebelepší posouzení úvěruschopnosti nemohlo zabránit. Soud tak nemohl vyhovět námitce žalovaného, který namítal, že v důsledku neposouzení úvěruschopnosti žalovaného je úvěrová smlouva absolutně nepatná.9. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o.s.ř., kdy soud přizná účastníku, který měl ve věci úspěch plnou náhradu nákladů řízení. Žalobce byl zastoupen advokátem a soud výši jeho odměny vypočetl dle vyhl. č. 177/1996 Sb.-advokátní tarif (AT). Náklady řízení se skládají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 2 627 Kč. Dále jsou tvořeny odměnou za zastupování žalobce advokátem ve výši 14 960 Kč a to za čtyři úkony právní služby á 3 740 Kč a to za sepis žaloby, přípravu a převzetí věci a zaslání předžalobní výzvy, a účast na jednání, počítáno z punktu žaloby 65 657,36 Kč. Žalobci dále náleží za 4 úkony paušální částka náhrady po 450 Kč. Náhrada za promeškaný čas na cestě strávený z Prahy do Litoměřic a zpět činí 600 Kč (4 započaté půlhodiny á 150 Kč). Jízdné z Prahy do Litoměřic a zpět činí 1 097,60 Kč (vypočteno dle vyhl.č. 475/2024 Sb., ujeto 140 km, vozem o průměrné spotřebě 5,7 litru BA/100 km, amortizace 5,80 Kč/km a cena za litr benzinu činí 35,80 Kč). Příslušná DPH ve výši 21% ze shora uvedených částek činí 3 876,10 Kč. Výše náhrady nákladů řízení tak činí částku 24 960,70 Kč. Podle § 149 odst. 1 o.s.ř. je žalovaný povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobce.10. Pokud jde o lhůtu k plnění, ta byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř.