19 C 195/2025-32 — Okresní soud v Litoměřicích

1. Žalobce se žalobou po žalované domáhal zaplacení částky ve výši 40 000 Kč s příslušenstvím, představující zákonné úroky z prodlení, částečně kapitalizované částkou ve výši 2 606,67 Kč. Uvedl, že dne 26.1.2023 právní předchůdce žalobce , právnická osoba, , jako věřitel, uzavřel s žalovanou, jako dlužníkem, smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, . Na základě uvedené smlouvy žalované poskytl peněžní prostředky ve výši 40 000 Kč, které si žalovaná převzala v hotovosti v den podpisu smlouvy. Součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky po sjednanou dobu řádného trvání smlouvy byly vyčísleny částkou 38 564 Kč, částka za zpracování smlouvy činí 1 500 Kč a částka za službu komfortního splácení a flexibilního splácení činí částku 8 328 Kč. Žalovaná se celkovou částku na úhradu zápůjčky ve výši 91 749 Kč zavázala hradit v 21i měsíčních splátkách ve výši á 4 369 Kč. Žalovaná před podáním žaloby na úhradu úvěru nic neuhradila, přičemž celkovou dlužnou částku měla zaplatit dne 26.10.2024. Žalobce po žalované však nepožaduje uhradit úroky a další souhrnné poplatky v souvislosti se sjednáním úvěru, ale požaduje toliko úhradu částky 40 000 Kč, co by bezdůvodné obohacení, které nastalo na straně žalované. Uvedená částka tak představuje rozdíl mezi poskytnutou jistinou ve výši 40 000 Kč a částkou zaplacenou žalovanou na předmětnou pohledávku ve výši 0 Kč. Dále žalobce požaduje uhradit kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši , částka, , kdy se jedná o zákonný úrok z prodlení ve výši 12,75% ročně z dlužné jistiny od 27.10.2024 do 28.4.2025. Aktivní legitimaci k podání žaloby žalobce prokazuje smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 28.4.2025 uzavřené mezi právním předchůdcem žalobce, spol. , právnická osoba, a žalobcem, na základě které došlo s účinností od 28.4.2025 k postoupení pohledávky vůči žalované na žalobce.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Žaloba spolu s předvolánkou k ústnímu jednání byly žalované doručeny na evidenční adresu (, adresa, ), kde si uvedené písemnosti žalovaná nepřevzala, dne 3.2.2026 jí byly uloženy na poště a po uplynutí úložní doby byly soudní písemnosti odeslány zpět soudu.3. Soud provedl důkazy, které předložil žalobce. Ze Smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, soud zjistil, že spol. , právnická osoba, , jako věřitel, poskytl žalované, jako dlužníkovi, úvěr ve výši 40 000 Kč. Žalovaná se zavázala, že vyjma poskytnuté částky zaplatí i souhrnný poplatek ve výši 48 392 Kč (který představuje úrok, náklady na administrativní činnost a hotovostní inkaso splátek) a další poplatky. Na poskytnutou půjčku se žalovaná zavázala uhradit částku ve výši 91 731 Kč a to v 21i měsíčních splátkách po , částka, , s tím, že poslední splátka činí 4 351 Kč. Smlouva je žalovanou řádně podepsána dne 26.1.2023.4. Aktivní legitimaci k podání žaloby má soud za prokázanou z Oznámení o postoupení pohledávky ze dne 28.4.2025, kdy uvedeným dopisem byla žalovaná informována, že pohledávka spol. , právnická osoba, vůči žalované z nesplacené půjčky vyčíslená v celkové výši 117 821,50 Kč s přísl., byla postoupena na žalobce. Aktivní legitimaci žalobce má soud za prokázanou i ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 28.4.2025 uzavřené mezi právním předchůdcem žalobce, spol. , právnická osoba, a žalobcem, na základě které, došlo s účinností k témuž dni k postoupení pohledávky vůči žalované na žalobce.5. Podle § 3028 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. (občanský zákoník, dále jen o.z.) se tímto zákonem řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti.6. Podle § 2395 o.z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.7. Podle ust. § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.8. Podle ust. § 86 odst. 2 cit. ust. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.9. Důsledky porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele je uvedena v ust. § 87 zákona č. 257/2016 Sb.10. Podle § 87 odst. 1 cit. zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.11. Podle ustanovení § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.12. Podle ustanovení § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.13. Jelikož ust. § 87 odst. 1 věta druhá zákona o spotřebitelském úvěru upravuje tzv. relativní neplatnost, což odporuje znění čl. 8 směrnice o spotřebitelském úvěru, byla Soudnímu dvoru předložena předběžná otázka, o které Soudní dvůr rozhodl rozsudkem ze dne 5. 3. 2020, sp. zn. C-679/18 tak, že ,,články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodit důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/08 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době“.14. Nalézací soud, s ohledem na shora uvedené judikatorní závěry z úřední činnosti zkoumal, zda právní předchůdce žalobce řádně zkoumal bonitu žalované, přičemž v projednávaném případě dospěl k závěru, že žalobce v řízení před soudem prvního stupně nejenže neprokázal, že by kvalifikovaně a s odbornou péčí zjišťoval, případně ověřoval bonitu žalované, ale žalobce neprokázal, že by ji vůbec jakkoliv ověřoval.15. S ohledem na shora uvedené závěry, které zastává i Krajský soud v Ústí nad Labem-viz rozhodnutí pod č.j.: 17 Co 278/2017-161 ze dne 24.8.2017, soudu po právní stránce nezbylo, než věc posoudit tak, že mezi žalobcem, resp. jeho právním předchůdcem, a žalovanou uzavřená smlouva o zápůjčce je absolutně neplatná podle § 588 o.z. neboť odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.16. Po právní stránce tedy soud věc posoudil tak, že mezi žalobcem a žalovanou došlo k plnění na základě neplatné smlouvy o úvěru. Z žalobních tvrzení, která nebyla nijak rozporována, vyplývá, že ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, žalobce žalované poskytl jistinu ve výši 40 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala uhradit spolu s úroky a dalšími souhrnnými poplatky, celkem ve výši 91 731 Kč. Z žalobních tvrzení rovněž vyplývá, že žalovaná na shora uvedený úvěr nic neuhradila. Žalovaná se tak na úkor žalobce bezdůvodně obohatila o částku 40 000 Kč. Tuto částku soud žalobci přiznal spolu se zákonným úrokem z prodlení tak, jak v žalobě požadoval, tedy od 29.4.2025 do zaplacení, přičemž za období od 27.10.2024 do 28.4.2025 byl úrok z prodlení kapitalizován částkou 2 606,67 Kč.17. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o.s.ř. když žalobce měl plný úspěch. Soud žalobci přiznal náhradu ve výši 4 504 Kč, což představuje odměnu advokáta za tři úkony právn