23 C 346/2025-33 — Okresní soud v Litoměřicích

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit jí , částka, s příslušenstvím. Žalobkyně požadovala uhrazení dlužného smluvního pojistného vyplývajícího z pojistné smlouvy č. , hodnota, , kterou bylo sjednáno pojištění vozidla tovární značky , hodnota2. Žaloba byla žalované doručena dne , datum, . Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a v průběhu celého řízení nevznesla žádné námitky proti žalobkyní shora specifikované, uplatněné pohledávce ve výši shora specifikované, ani co do důvodu, ani co do výše. Žalovaná neprokázala, že žalobkyni zaplatila žalovanou částku ve lhůtě její splatnosti.3. Žalovaná na základě výzvy soudu svým postojem dala najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání, žalobkyně s rozhodnutím soudu bez nařízení jednání vyjádřila souhlas přípisem ze dne , datum, . Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí, Anonymizováno4. Podle § 157 odst. 4 o. s. ř. soud v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné, nebo proti němuž se účastníci odvolání vzdali, uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. V daném případě soud provedl listinné důkazy předložené žalobkyní.5. Soud provedl následující listinné důkazní prostředky: Z pojistné smlouvy „Pojistná smlouva – , hodnota, “ č. , hodnota, ze dne , datum, , soud zjistil, že žalovaná s žalobkyní uzavřely pojistnou smlouvu týkající se pojištění vozidla , jméno FO, , jméno FO, , registrační značky , SPZ, . Pojištění bylo stanoveno na dobu neurčitou; počátek pojištění byl stanoven na , datum, ; čtvrtletní pojistné bylo stanoveno na částku , částka, . Pojistná smlouva byla uzavřena zaplacením prvního pojistného dne , datum, . Předmětná pojistná smlouva odkazuje na pojistné podmínky žalobkyně. Součástí této pojistné smlouvy rovněž bylo ujednání, že výše pojistného závisí na ročním rozsahu najetých kilometrů (který byl v daném případě stanoven ve výši do 5 000 km); v případě překročení tohoto rozsahu žalobkyni vznikl nárok na zaplacení doplatku s ohledem na celkovou výši najetých kilometrů. Dle obchodních podmínek žalobkyně bylo povinností žalované zaslat žalobkyni fotografii tachometru vozidla do 15 dnů od začátku pojištění, 3 měsíce před koncem každého pojistného období a k datu zániku pojištění. Pokud by žalovaná tuto povinnost porušila, byla žalobkyně oprávněna požadovat doplatek pojistného odpovídajícího nájezdu „více než 25 000 kilometrů“, a to i zpětně (dle pojistné smlouvy se jednalo doplatek ve výši , částka, ). Dle sazebníků poplatků byla žalobkyně oprávněna požadovat zaplacení částky , částka, za zaslání upomínky o zaplacení pojistného.6. Žalobkyně soudu doložila, že žalované zasílala opakovaně upomínku o úhradu pojistného (přípis z , datum, , předžalobní výzva z , datum, ).7. Protože žalovaná nedoložila počet najetých kilometrů předmětným vozidlem za předchozí rok (tj. za období od , datum, do , datum, , vzniklo žalobkyni právo na doplatek odpovídající ročnímu nájezdu nad 25 000 km ve výši , částka, (viz č.l. 2.3 Pojistných podmínek). Pojistné za další období od , datum, bylo přitom navýšeno na , částka, placené čtvrtletně. Pojistný vztah byl z důvodu neplacení pojistného ukončen k , datum, , tudíž za toto období vzniklo žalobkyni právo na zaplacení pojistného ve výši , částka, . Dále žalovaná nezaplatila splátku pojistného za období od , datum, do , datum, ve výši , částka, .8. Po právní stránce soud smlouvu uzavřenou mezi účastníky posoudil jako smlouvu pojistnou dle ustanovení § 2758 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) a zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, ve znění pozdějších předpisů. Žalobou uplatněný nárok je nárokem na zaplacení pojistného ve smyslu § 2782 odst. 1 o. z. (doplatek pojistného za první rok ve výši , částka, , pojistné za období od , datum, do , datum, ) a příslušeného poplatku, a žádaný úrok z prodlení odpovídá § 1970 o. z. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném k prvnímu dni prodlení; jenž žalobkyni náleží ode dne následujícího po splatnosti běžného pojistného.9. Žalovaná břemeno tvrzení a břemeno důkazní ohledně případného zaplacení dlužného pojistného neusnesla. S ohledem na výše uvedené proto soud žalobě co do částky , částka, spolu se zákonným úrokem z prodlení vyhověl.10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce , částka, . Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce , částka, a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši , částka, sestávající z částky , částka, za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po , částka, dle § 14b odst. 6 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky , částka, ve výši , částka, .11. Výše náhrady nákladů řízení je odůvodněna skutečností, že žalobkyně, jak bylo zjištěno, podala u Okresního soudu v Litoměřicích více obdobných žalob, přičemž návrhy v těchto věcech mají podobu, která se odlišuje jen v minimální míře, a to právě takové, aby mohl být návrh co do určitosti osob účastníků a předmětu řízení dostatečně individualizován; základ právní argumentace, včetně její stylizace a formálního vyjádření je však totožný či jen s drobnými odchylkami. Soud proto při určení výše odměny za učiněné úkony právní pomoci postupoval tak jak je uvedeno výše, když řízení ve věcech bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově a právně obdobných věcech, a předmětem řízení je peněžité plnění nepřevyšují , částka, .12. V souladu s § 149 odst. 1 o. s. ř. soud rozhodl o povinnosti zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám právního zástupce žalobkyně. Lhůta ke splnění rozsudkem uložených povinností je stanovena dle § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť pro uložení lhůty jiné soud neshledal důvod.