20 C 109/2018-216 — Okresní soud v Mladé Boleslavi

1. Žalobce se domáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud určil neplatnost okamžitého zrušení pracovního poměru u žalované, které mu bylo doručeno 20.2.2018. Žalobce pracoval u žalované jako IT systémový analytik na základě pracovní smlouvy ze dne 15.11.2000. Písemným podáním ze dne 2.2.2018 žalovaná okamžitě zrušila žalobci pracovní poměr dle ust. § 55 odst. 1 písm. b) zákoníku práce (dále jen„ ZP“) pro opakovanou neomluvenou absenci žalobce ve dnech zde vyjmenovaných. Žalobce měl se žalovanou sjednán výkon tzv. mobilní práce, naposledy s účinností od 10.7.2017. To vzhledem k charakteru žalobcem vykonávané práci počítačového odborníka a s přihlédnutím ke zdravotnímu stavu rodinných příslušníků žalobce, které doprovázel k lékaři. Mobilní práce byla žalobci dopisem ze dne 10.11.2017„ přerušena“, to v rozporu s předchozí dohodou. Od 13.11.2017 byl žalobce dle žalované povinen dostavit se na pracoviště v [obec]. Souběžně mu žalovaná udělila„ výpověď“ dohody o výkonu mobilní práce, tu shledal žalobce neurčitou a tedy neplatnou. V následující době pak žalovaná začala vykazovat opakované absence žalobce, které označila za neomluvené a pro které žalobci pracovní poměr zrušila. Popsané jednání označil žalobce za evidentní šikanu ze strany žalované. Pokud totiž žalobce nevykonával v určité dny svou práci dle pracovní smlouvy, pak výlučně pro osobní překážku v práci ve znění § 199 odst. 2 ZP ve spojení s bodem 8 nařízení vlády č. 590/2006 Sb., resp. doprovázel vážně nemocné rodinné příslušníky - manželku, popř. syna na lékařská vyšetření. O doprovodu vždy informoval žalovanou prostřednictvím sms zpráv nebo telefonátů nadřízenému a 1 x týdně odeslal žalované potvrzení od lékaře o jeho nepřítomnosti na pracovišti. Jelikož žalobce bydlí s rodinou ve [anonymizováno], okr. [obec], není zcela reálné, aby se vždy po vyšetření vydal na zbytek pracovní směny zpět do práce. Manželka žalobce nevlastní řidičský průkaz a tudíž jedině žalobce může manželku k lékaři odvézt, jeho doprovod je tak nezbytný. Pokud žalovaná se domáhala na žalobci, aby doložil, v jakém časovém rozpětí byl jako doprovod u lékaře a dále, že bylo nutné osoby blízké k lékaři doprovázet, pak na uvedené není dle žalobce v tiskopisu žalované„ o nepřítomnosti na pracovišti“ žádná kolonka. Žalobce neví, jak měl nezbytnost doprovodu prokázat – vyjma předložení celé lékařské anamnézy, když k tomu neexistuje žádné objektivní hledisko. Obtížné, resp. nemožné je vyplnění údaje o době, po níž byl žalobce u lékaře, když takový údaj lékař zpravidla nevyplní, neb nemá povědomí, po jakou dobu pacient pobyl v čekárně apod. V případě, že by takový údaj vyplnil sám žalobce, mohla by žalovaná napadnou věrohodnost takové informace. Navíc žádný předpis nestanoví povinnost lékaře vyplňovat i přesný čas vyšetření a ordinační hodiny na potvrzení zaměstnanec o jeho nepřítomnosti na pracovišti. Povinnost lékařského zařízení poskytnout k prokázání překážky v práci potřebnou součinnost je v daném případě naplněna orazítkováním a podpisem předmětného potvrzení. Žalobce považoval za hranicí slušnosti, když žalovaná se na některé jeho návštěvy u lékaře sama u příslušného zdravotnického zařízení informovala, jak se později dozvěděl – přeci jenom se jedná o důvěrné informace. Žalobce je tak přesvědčen, že z jeho strany k žádnému porušení povinností vztahujících se k jím vykonávané práci nedošlo, rozhodně ne s takovou intenzitou, pro kterou mu byl pracovní poměr okamžitě zrušen. 2. Žalovaná s žalobou nesouhlasila a navrhovala její zamítnutí. Potvrdila, že žalobce byl jejím zaměstnancem na základě pracovní smlouvy, jak uvedl. Pracoval v jednosměnném režimu s trvalou ranní směnou a byla u něho uplatňována pružná pracovní doba dle kapitoly C, bodu 2.3 Kolektivní smlouvy žalované účinné od 1.4.2015 do 31.3.2018. Okamžité zrušení pracovního poměru, které žalobci doručila 20.2.2018, považovala žalovaná za podané po právu. To s odůvodněním, že žalobce zejména neprokázal, že by doprovod označených rodinných příslušníků byl nezbytný, že by úkon vyšetření, ošetření nebo léčení nebylo možno provést mimo pracovní dobu, ani že by nezbytně nutnou dobou pro účely doprovodu k vyšetření, ošetření nebo léčení byl vždy celý den a nikoliv např. pouze jeho část. Konkrétně ve dnech [číslo], [číslo], 29.11. 2017 mohl být žalobce po část směny přítomen na pracovišti, jak vyplývá z obsahu formulářů o nepřítomnosti žalobce pro uvedené dny absence, a to i po započtení cesty. Obdobně i ve dnech [číslo], [číslo], [číslo], 21.11.2017, jak bylo potvrzeno dotazem žalované vzneseným na jednotlivá zdravotnická zařízení. Resp. z emailových potvrzení lékařů současně vyplynulo, že osloveným zdravotnickým zařízením evidentně nečiní problém potvrdit dobu, po kterou trval úkon vyšetření, ošetření nebo léčení včetně odhadu času stráveného v čekárně lékaře. V kompetenci lékaře je rovněž podat s ohledem na jemu známý zdravotní stav pacienta stanovisko, zda doprovod ošetřované osoby je nezbytný či nikoliv. Takový závěr na některých formulářích o nepřítomnosti žalobce lékaři přímo vyjádřili. A to aniž by musel sdělovat citlivé údaje jako jsou informace ze zdravotní dokumentace pacienta. Tvrdil-li žalobce opak, pak patrně na doložení doby trvání jednotlivých lékařských úkonů v den jeho absence na pracovišti nemá zájem. Povinností zaměstnavatele není tyto chybějící údaje dohledávat. Žalovaná předpokládá, že řada vyšetření, ošetření nebo léčení probíhá standardně na základě předchozího objednání, u něhož je zpravidla možné konkrétní časy návštěvy s lékařem sjednat. Opačně pro případ náhlé hospitalizace apod. žalovaná nevidí důvod, proč by příslušný lékař toto pacientovi nepotvrdil. Žalovaná opakovaně vyzývala žalobce rovněž i písemnými výzvami ze dne 29.11.2017, 11.12.2017 a 2.1.2018 k řádnému prokázání a doložení jeho nepřítomnosti na pracovišti. Žalobci byly zásilky prokazatelně doručeny dne 15.12.2017, 22.12.2017 a 11.1.2018, i přesto žalobce požadované údaje nedoplnil a tedy odůvodněnost osobních překážek na jeho straně v rozhodném období neprokázal. I přesto žalovaná uznala ve dnech [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], 6.12.2017, 3.1., 4.1., 5.1., [číslo], [číslo], 22.1.2018 jako omluvené alespoň části směn, tj. v uvedené dny evidovala jako neomluvené 3 hodiny denně. Takto rozsáhlá absence žalobce výrazně zasáhla do práv a povinností žalované jakožto zaměstnavatele, který musel v rámci nečekaných absencí žalobce na pracovišti zajistit výkon jeho práce jinými zaměstnanci, popř. ještě poskytovat žalobci po tuto dobu náhradu mzdy. Proto žalovaná považovala za zcela oprávněné v případě tak rozsáhlé absence žalobce, aby ten tvrzené překážky v práci náležitě prokázal. Žalovaná zásadně odmítla tvrzení žalobce, že by se ona měla vůči němu dopouštět šikanózního jednání, pokud evidovala jeho absence jako neomluvené. Pan [anonymizováno] jako nadřízený žalobce nabídl ihned po svém nástupu do funkce žalobci pro účely řešení jeho rodinné situace výkon mobilní práce v souladu s Metodickým pokynem žalované [příjmení] [číslo] platným ode dne 1.1.2017 a uzavřel s ním dne 16.2.2017 Dohodu o výkonu mobilní práce včetně Přílohy [číslo] na dobu určitou do 10.3.2017. Poté byla uzavřena dne 7.7.2017 nová Dohoda o výkonu mobilní práce včetně Přílohy [číslo] na dobu neurčitou. Z objektivních důvodů však byla ode dne 13.11.2017 mobilní práce žalobci přerušena a žalobce byl povinen plnit pracovní úkoly výlučně na pracovišti žalované. 3. Existenci pracovního poměru žalobce u žalované vzal soud za prokázanou na základě pracovní smlouvy ze dne 15.11.2000, stejně jako shodným prohlášením účastníků. Žalobce nastoupil do pracovního poměru u žalované na dobu neurčitou jako„ systémový organizátor“ s účinností od 15.11.2000 [město] výkonu práce jsou smlouvou označeny: [obec], [obec] Dohodou o změně pracovní smlouvy z 25.1.2016 došlo ke změně sjednaného druhu práce žalobce na„ IT systémový analytik“. Dohodou o změně pracovní smlouvy z 13.12.2016, jíž se s účinností od 1.1.2017 mění čl. VII. pracovní smlouvy vzal žalobce na vědomí možnost sjednání mobilní práce formou Dohody o výkonu mobilní práce – práce mimo pracoviště. Dále v období od 1.4.2008 mohla být žalobci v rámci pružné pracovní doby určena odpolední směna se základním pracovním úsekem 14:00 – 19:00 hodin a volitelnými časovými úseky 12:00 14:00 a 19:00 – 21:00 hod.). 4. Dopisem ze dne 2.2.2018, doručeným žalobci 20.2.2018 (viz dodejka) a označeným jako„ Okamžité zrušení pracovního poměru dle ustanovení § 55 odst. 1 písm. b) zákoníku práce“ má soud za zjištěné, že tento byl adresován žalobci jako zaměstnanci žalované a žalovaná jako zaměstnavatel po projednání s [anonymizována tři slova] tímto okamžitě rozvázala pracovní poměr žalobce u žalované z důvodu porušování povinností vyplývajících z právních předpisů vztahujících se k zaměstnancem vykonávané práci zvlášť hrubým způsobem. Závadné jednání žalobce definovala v čl. II.1 následovně:„ Zaměstnanec se opakovaně od 13. listopadu 2017 nedostavuje do zaměstnání. Dle pracov