16 C 339/2020-21 — Okresní soud v Mladé Boleslavi

1. Žalobkyně se návrhem podaným ke zdejšímu soudu dne [datum] domáhala po žalované zaplacení částky uvedené v záhlaví z titulu smlouvy o úvěru [číslo]. V žalobě uvedla následující: Smlouvu o úvěru uzavřela se žalovanou dne [datum] právní předchůdkyně žalobkyně, [právnická osoba], [IČO] (ke dni [datum] byla část závodu [právnická osoba] převedena ve prospěch [právnická osoba], [IČO]), dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“. Na základě této smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalované hotovostně dne [datum] částku 20 000 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit právní předchůdkyni žalobkyně úvěr spolu s poplatkem za uzavření smlouvy ve výši 800 Kč, poplatkem za správu úvěru ve výši 4 400 Kč, poplatkem za hotovostní výběr splátek ve výši 3 800 Kč, celkem tedy částku 34 600 Kč, a to v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 2 600 Kč splatných vždy do každého 11. dne kalendářního měsíce. Dále se žalovaná zavázala hradit žalobkyni úrok ve výši 28 % ročně. Žalovaná úvěr řádně nesplácela a ocitla se tak v prodlení. Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila dne [datum] svoji pohledávku za žalovanou [právnická osoba], která jej následně smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] postoupila na žalobkyni. Před podáním žaloby byla žalovaná žalobkyní písemně vyzvána k úhradě dlužné částky předžalobní upomínkou ze dne [datum]. 2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila, přestože jí byla žaloba řádně doručena (náhradním doručením - § 49 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále jen „o. s. ř.“, na adresu pro doručování, tedy na adresu trvalého pobytu - § 46 a odst. 1 a § 46b o. s. ř.). 3. Účastníci řízení souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Souhlas žalované s tímto postupem soud předpokládal podle § 101 odst. 4 o. s. ř. 4. Z listinných důkazů předložených žalobkyní dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Žalovaná požádala dne [datum] právní předchůdkyni žalobkyně, [právnická osoba] o úvěr, v žádosti se identifikovala rodným číslem, číslem občanského průkazu, telefonním číslem, adresou, údaji o zaměstnavateli, o výši výdajů, právní předchůdkyně žalobkyně žádost žalované schválila téhož dne a poskytla žalované v hotovosti částku 20 000 Kč. Dle formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru se úvěrová smlouva považuje za uzavřenou a akceptovanou ze strany právní předchůdkyně žalobkyně ve chvíli, kdy klient obdrží výši úvěru, o kterou žádal na základě úvěrové smlouvy. Úvěrový limit byl sjednán ve výši 20 000 Kč, žalovaná se zavázala úvěr vrátit včetně poplatku za uzavření smlouvy ve výši 800 Kč, poplatku za správu úvěru ve výši 4 400 Kč, poplatku za hotovostní výběr splátek ve výši 3 800 Kč, celkem tedy částku ve výši 34 600 Kč v pravidelných 13 měsíčních splátkách ve výši 2 600 Kč, vždy do každého 11. dne kalendářního měsíce (prokázáno žádostí o poskytnutí spotřebitelského úvěru, finanční analýzou, formulářem pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, smlouvou o úvěru [číslo]). Žalovaná nehradila sjednané splátky dle smlouvy (žalovaná v řízení netvrdila a neprokázala, že by splátky hradila). Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila svou pohledávku za žalovanou na [právnická osoba], která následně pohledávku postoupila na žalobkyni, což bylo žalované oznámeno dopisem ze dne [datum] (prokázáno smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] a ze dne [datum]). K zaplacení dlužné částky byla žalovaná vyzvána dopisem zástupce žalobkyně ze dne [datum], který byl žalované dle podacího lístku odeslán téhož dne. Žalovaná však na výzvu nijak nereagovala a rovněž ničeho nezaplatila. 5. Po právní stránce soud věc posoudil následovně. 6. Věc byla soudem posuzována zejména podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jako „o. z.“) a podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, (dále jako„ ZoSÚ“). Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. 7. Podle § 122 odst. 1 ZoSÚ může věřitel pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednat pouze a) právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele; pokud byla ujednána náhrada vyšší, považuje se v této části za smluvní pokutu, b) úroky z prodlení, jejichž výše nesmí přesáhnout výši stanovenou právním předpisem upravujícím úroky z prodlení, nebo c) smluvní pokutu. Podle odst. 3 téhož ustanovení souhrn výše všech uplatněných smluvních pokut nesmí přesáhnout součin čísla 0,5 a celkové výše spotřebitelského úvěru, nejvýše však 200 000 Kč. 8. Mezi žalobkyní a žalovanou vznikl právní vztah založený smlouvou o spotřebitelském úvěru podle § 2395 a násl. o. z., a to postupem podle § 1820 a násl. o. z., upravujícím uzavírání smluv distančním způsobem. Smlouva byla uzavřena v souladu s § 86 ZoSÚ. Z předložených listinných důkazů vyplývá, že žalobkyně dle smluvního ujednání žalované úvěr skutečně poskytla, avšak žalovaná se dostala do prodlení s jeho splácením. Žalobkyně má proto právo na zaplacení částky 31 200 Kč. 9. Žalobkyně dále požaduje úhradu smluvní pokuty ve výši 17 347,20 Kč (sjednaná smluvní pokuta za prodlení ve výši 0,1 % denně z částky 31 200 Kč za období od [datum] do [datum]). Po zohlednění omezení výše smluvní pokuty dle shora citovaného ustanovení § 122 odst. 1 písm. c) ZoSÚ je nárok žalobkyně důvodný pouze co do výše poloviny hodnoty jistiny spotřebitelského úvěru, tj. co do částky 10 000 Kč. Ve zbývajícím rozsahu 7 347,20 Kč jej soud jako rozporný se zákonem zamítl. 10. Ve zbývajícím rozsahu soud výrokem I. tohoto rozsudku žalobě vyhověl. 11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšnější, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 874 Kč, přičemž tato částka představuje 69,74 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu žalobkyně v řízení v rozsahu 84,87 % a úspěchu žalované v rozsahu 15,13 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 943 Kč a z nákladů zastoupení advokátem, kterému podle § 14b odst. 1 bodu 3 a odst. 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ advokátní tarif“) za každý ze tří úkonů právní služby (za převzetí a přípravu zastoupení, výzvu k plnění a návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. a/ a d/ advokátního tarifu) náleží odměna ve výši 500 Kč a náhrada hotových výdajů ve výši 100 Kč; a dále z náhrady za daň z přidané hodnoty v sazbě 21 % ve výši 378 Kč. Celková částka plné náhrady by činila částku 4 121 Kč. Žalobkyně byla úspěšná v 84,87 %, úspěch žalované činil 15,13 %, tj. žalobkyni náleží náhrada nákladů v celkové výši 69,74 %, tj. částka 2 874 Kč O splatnosti k rukám zástupce žalobkyně soud rozhodl podle § 149 odst. 1 o. s. ř. 12. Lhůta pro splnění povinností uložených žalované tímto rozsudkem byla soudem stanovena na základě § 160 odst. 1 o. s. ř., tedy v délce tří dnů od právní moci rozsudku.