9 C 349/2020-15 — Okresní soud v Mladé Boleslavi

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhala po žalovaném zaplacení částky uvedené v záhlaví z titulu smlouvy o úvěru [číslo] ve znění smlouvy ze dne 2. 8. 2018, kterou s žalovaným uzavřela dne 2. 8. 2018 právní předchůdkyně žalobkyně, [právnická osoba], [IČO], v místě obchodní sítě zprostředkovatele úvěru [právnická osoba], IČO [číslo]. Nedílnou součástí smlouvy byly obchodní podmínky. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému v hotovosti částku 8 000 Kč, což žalovaný stvrdil podpisem smlouvy. Žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky vrátit s příslušenstvím do 1. 9. 2018. Žalovaný však úvěr řádně a včas nevrátil, a proto mu vznikla povinnost uhradit právní předchůdkyni žalobkyně smluvní pokutu ve výši 0,1 % ze splatné neuhrazené částky za každý den prodlení a dále povinnost zaplatit paušální náhradu výdajů spojených s upomínáním ve výši 50 Kč za jednotlivou upomínku (celkem 150 Kč). Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 9. 12. 2019 postoupila s účinností od 12. 12. 2019 právní předchůdkyně žalobkyně pohledávku vůči žalovanému na žalobkyni. Ke dni postoupení činil dluh žalovaného jistinu 8 000 Kč, nesplacenou smluvní pokutu ve výši 3 544 Kč a neuhrazené náklady na upomínání ve výši 150 Kč. Žalobkyně dále požaduje kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 873.86 Kč za období od 2. 9. 2018 (první den prodlení žalovaného) do 19. 11. 2019 (rozhodný den podle smlouvy o postoupení pohledávek) z jistiny 8 000 Kč a dále od 13. 12. 2019 do zaplacení. K zaplacení dlužné částky byl žalovaný žalobkyní marně vyzýván předžalobní upomínkou ze dne 7. 9. 2020. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. Účastníci řízení souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a o.s.ř., podle něhož k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 3. Z listinných důkazů předložených žalobkyní dospěl soud k tomuto závěru o skutkovém stavu: Žalovaný uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně ([právnická osoba], [IČO]) dne 2. 8. 2018 smlouvu o úvěru [číslo]. Podpisem smlouvy žalovaný potvrdil, že převzal téhož dne v hotovosti částku ve výši 8 000 Kč, které se zavázal vrátit do 30 dní. Úroková sazba byla sjednána ve výši 0 %. Pro případ porušení povinnosti žalovaného splatit úvěr řádně a včas si smluvní strany sjednaly smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z jistiny a 50 Kč za každou jinou písemnou upomínku. Právní předchůdkyně žalobkyně marně vyzývala žalovaného k úhradě dluhu dopisem datovaným dne 11. 9. 2018, dne 2. 10. 2018 a dne 13. 10. 2018. Právní předchůdkyně žalobkyně smlouvou ze dne 9. 12. 2019 postoupila s účinností od 12. 12. 2019 svou pohledávku za žalovaným na žalobkyni a žalovanému tuto skutečnost písemně oznámila dopisem ze dne 7. 1. 2020 odeslaným dne 8. 1. 2020. Součástí dopisu o oznámení postoupení pohledávky byla výzva ke splnění dluhu. K zaplacení dlužné částky byl žalovaný vyzván dopisem zástupce žalobkyně ze dne 7. 9. 2020 odeslaným dne 9. 9. 2020. Žalovaný však na výzvu nijak nereagoval a rovněž ničeho nezaplatil. 4. Po právní stránce soud věc posoudil následovně: Pohledávka právní předchůdkyně žalobkyně za žalovaným byla postoupena podle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále také jako „o. z.“), na žalobkyni, žalobkyně je tak aktivně legitimována nárokovat si svou pohledávku. Věc byla soudem posuzována podle § 2395 a násl. o.z. a podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, dále jako„ ZoSÚ“, přičemž dle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 1969 o. z. může po dlužníkovi, který je v prodlení, věřitel vymáhat splnění dluhu, anebo může od smlouvy odstoupit za podmínek ujednaných ve smlouvě nebo stanovených zákonem. Podle § 1970 o.z. může po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 5. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným vznikl právní vztah založený smlouvou o spotřebitelském úvěru podle § 2395 a násl. o.z. a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Z provedeného dokazování vyplývá, že právní předchůdkyně žalobkyně podle smluvního ujednání žalovanému úvěr skutečně poskytla, avšak žalovaný svůj závazek vyplývající ze smlouvy nesplnil a úvěr ve stanovené době nesplatil. Žalobkyně tak má nárok na požadovanou nevrácenou jistinu úvěru ve výši 8 000 Kč. Soud dále žalobkyni přiznal náklady na upomínání ve výši 150 Kč, které považuje za přiměřené. Výše žalované částky nebyla v řízení nijak rozporována. Soud proto žalobě vyhověl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku, a to i co do zákonného úroku z prodlení v kapitalizované výši 873,86 Kč za období od 2. 9. 2018 do 19. 11. 2019 a dále od 13. 12. 2019 do zaplacení z jistiny úvěru uplatněného v souladu s § 1970 o. z., přičemž výše úroku z prodlení je dána zákonnou sazbou stanovenou nařízením vlády č. 351/2013 Sb. 6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží mimosmluvní odměna za dva úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby) a za jeden úkon právní služby v poloviční výši (jednoduchá výzva k plnění) ve výši 750 Kč podle § 14b odst. 1 bod 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (tj. 300 Kč za jeden úkon právní služby), tři paušální náhrady hotových výdajů po 100 Kč v celkové výši 300 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % ve výši 221 Kč O povinnosti žalovaného zaplatit tuto náhradu k rukám zástupce žalobkyně bylo rozhodnuto podle § 149 odst. 1 o.s.ř. 7. Třídenní lhůta ke splnění obou povinností byla stanovena podle § 160 odst. 1 o.s.ř.